2010, režie Julio Medem

Příběh jedné noci, jednoho pokoje a dvou krásných žen. Klasická zápletka – jedna je na ženy, druhá na muže. Jak to dopadne?

Svým způsobem se jedná o klasický scénář lesbického filmu. Lesbička potká heterosexuální slečnu, vzplane mezi nimi vášeň, proběhne vše potřebné a pak co dál – budou spolu? Dá heterosexuální slečna přednost momentálnímu poblouznění, zvlášť když má před svatbou? A co se na takové dějové lince dá najít netradičního? Má ještě tohle ohrané téma co nabídnout? A co když se takový příběh podá netradičně?

Těm, kdož tenhle film ještě neviděli, ho vřele doporučuji. Ať už patříte mezi pravidelné plačky, které rozbrečí i slabší příběh nebo vás jen tak něco nedojme, tak jako tak se na tenhle film připravte. Pokud máte navíc rádi španělštinu, není co řešit. Někdo o filmu říká, že je to hlavně soft porno a nebudu vám to zapírat. Sexu je tam opravdu hodně, pěkného, něžného, velmi hezky podaného. Ve filmu celkem vystupují tři herci, k tomu ještě tři další zprostředkovaně přes video v mobilu. A je to tak akorát.

Hlavní hrdinky nejsou vlastně vůbec sympatické. Když jsem film viděla poprvé, hodně jsem bojovala se svými antipatiemi vůči překrásné Rusce, která si jen tak přišla „vystřelit“ s lesbičkou a taky vůči španělské lhářce, která se potřebuje dělat důležitou. Ovšem, jak postupoval jejich večer a děj filmu, víc a víc mě zajímalo, jak to tedy dopadne, když se má celý příběh odehrát během jedné noci.  A bylo nač čekat, scéna se šípem v koupelně je prostě nezapomenutelná, zvlášť pro někoho, kdo může říct, že takto miloval. Kdo může říct, že mu láska vhání slzy štěstím do očí…

Habitación en Roma

Film provází docela pěkná hudba od Jocelyn Pook, která dělala hudbu například k filmům Chaotická Ana (také od režiséra Julia Medema), Kupec Benátský nebo Eyes Wide Shut. Hudba příjemně dokresluje atmosféru teplé italské noci, až by si člověk přál být tam také a moci koukat z ulice na terasu hotelového pokoje a trošku šmírovat.

Film je mi sympatický hlavně tím, že se příliš nezabývá otázkou jestli se nakonec z heteračky stane lesba nebo ne. Chybí tam to morální/osobnostní/existenciální drama známé z jiných lesbických příběhů s podobným námětem. Není žádné zítra, jde jen o jednu noc v hotelovém pokoji v Římě. Chcete-li vědět, co bude druhý den, bohužel je to jen na vaší představivosti. A možná ne bohužel, možná bohudík. Kdo by si přál, aby takový příběh dopadl špatně?

Habitación en Roma

Co se týče hereckého obsazení, Španělku Elenu Anayu můžete znát například z filmů Kůže, kterou nosím (s Antoniem Banderasem, klasika od pravděpodobně nejlepšího gay režiséra Pedra Almodovara) nebo Veřejný nepřítel č. 1 (s Vincentem Casselem). Natasha Yarovenko, která se narodila na Ukrajině ruské matce a ukrajinskému otci, zatím čeká na nějakou větší roli, která by ji celosvětově proslavila, ze známějších filmů si doposud zahrála např. v Deníku nymfomanky nebo v upírské řežbě Van Helsing. Je však známá spíše divákům španělských seriálů.  Tak jako tak, holky jsou k nakousnutí a i když ne zrovna moc sympatické, na jejich těla je opravdu radost pohledět. Zde bych chtěla pochválit kameru, která je hodně intimní, hravá a dodává pocit autentičnosti. Jako byste to byli vy, kdo leží vedle té krasavice na posteli a může zblízka počítat její mateřská znaménka…

Habitación en Roma

Věřím tomu, že většina z vás čtenářů má za sebou podobnou noc, kdy jste se snažili natáhnout onen zážitek na co nejdelší maximum. Pokud možno žádný spánek,prožitek ze společného svítání,  snídaně, rozloučení, neloučení, návrhy, snění, plánování… Jak taková noc dopadla ve vašem případě? Jen vás prosím, podívejte se na film v originálním znění, anglická verze je špatná, špatná, ŠPATNÁ!

Hmmmm, asi si ten film ještě jednou pustím. Nebo dvakrát?

Pro nerozhodné, mrkněte na ukázku: