Blíží se bezstarostné léto a stojí za to si připomenout jeden hodně příjemný snímek o létě. Hlavní role dvou mladých dívek ztvárnily Emily Blunt a Natalie Press, film režíroval polský režisér Pawel Pawlikowski.

Ačkoliv je v Británii povětšinu času mírné počasí s častými srážkami, tenhle film je prosluněný až až. Postavy chodí zásadně nalehko (i když je fakt, že Britové nosí normálně v březnu při 10°C žabky) a vůbec jim nevadí se koupat v tekoucí řece v lese, kam sluníčko moc nesvítí a kde to bude asi pořádná ledovka. Letní idylku prostě nic neohrozí, tu může „zabít“ jen konec léta.

O kom film je? O dvou dívkách, kterým přátelství nestačilo. Jsou naprosto rozdílné a přesto nebo možná právě proto, si jedna v druhé najde to „potřebné“ a zamilují se do sebe. Mona jezdí na mopedu bez motoru, bydlí s bratrem v hospodě, kterého už nebaví být hostinským a tak raději hospodu předělá na Chrám Boží. Doma se jim pak začne scházet taková tragicky vtipná sekta. Bratr se Monu samozřejmě snaží zachránit a chce, aby přijala Ježíše, ale i on sám si po čase připustí, že jde jen o divadlo. Moně navíc zlomí srdce nějaký místní otec od rodiny, takže najednou nemá nikoho, s kým by si trošku rozuměla.

Proto ji také začne zajímat Tamsin, která je doma z internátní školy na letní prázdniny. Bydlí na okraji vesnice se svojí bohatou rodinkou, jezdí na koni, její otec podvádí její matku a Tamsin nemá v hlavě dořešenou smrt svojí sestry (která to má s tou smrtí trošku jinak). Holky spolu tráví spoustu času, podnikají bláznivé akce, užívají si, jak si jen o letních prázdninách užívat lze, když se člověk nemusí o nic starat. Holky si slibují lásku až za hrob, a to doslovně. Plánují útěk a tak dále, klasický teenagerský sen. U toho se musí dospělý člověk vševědoucně usmívat, protože něco takového už snad každý dospělá prožil. „Tohle je ta pravá láska, nikdy už nebudu nikoho takhle milovat, navždy si budeme věrni….“ Bla bla bla.

Jenže nic netrvá věčně a léto už vůbec ne. I tomu největšímu snílkovi musí být jasné, že tenhle románek nedopadne dobře hlavně pro Monu, která se nemá kam vracet, jejíž bratr se svou minulost snaží vykoupit členstvím v sektě a která si opravdu sbalí kufr, aby do něj pak mohla naskládat veškeré zklamání, vztek a zlomené srdce. Aby to nebylo úplně jednoduché, Tamsin se ke konci příběhu pěkně vybarví a je to vyloženě na facku (nebo aspoň nějakou scénu, na kterou ale Mona není zrovna příhodný hysterický typ). Jejich poslední scéna z řeky je ale naprosto luxusní a dodává filmu úplně jiný rozměr. Chvíli jsem snad i doufala, že to dopadne doopravdy tragicky, protože by se tak film aspoň trošku vymanil z britských klišoidních filmových konců. I tak ale režisér jistě překvapil nejednoho diváka a snímek nakonec zanechává příjemný pocit po zhlédnutí.

Co se týče postelových scén, ty jsou opravdu krásné, vtipné, sexy, vzrušující. Hlavně pak tělo Emily Blunt, které bylo při natáčení snímku 21 let. Dnes je jí 29 a patří k neobsazovanějším britským herečkám (nyní je v kinech například film Lov lososů v Jemenu, kde hraje po boku Ewana McGregora). Natalii Press, které bude letos 32, až tak zářná herecká kariéra nečekala, přesto si ale zahrála v řadě filmů jako například Rembrandtova noční hlídka (s Martinem Freemanem v hlavní roli) nebo Štvanec IRA. Šlo především o menší role a leckdy také o filmy, které nešly do kin, ale přímo na DVD anebo byly určeny přímo pro televizi.

Zde jsou fotky hereček dnes – docela zajímavá retrospektiva, že?