Tentokrát vybíráme film švédské produkce z roku 1998. Hlavními postavami jsou dospívající dívky Elin a Agnes, příběh se odehrává v městečku Amal, kde s prominutím chcípl pes. Odtud také název filmu…

Elin a její sestra Jessica patří ke školní elitě, zajímají se jen o kluky, pařby a co si o nich kdo myslí. Agnes je zase tichá outsiderka, která se do města nedávno přistěhovala a její jedinou kamarádkou je další vyděděnec společnosti, spolužačka na vozíku. Elin si neustále stěžuje na nudu, která v Amalu panuje a na potřebu nějaké akce. Rodiče pro Agnes uspořádají oslavu narozenin, na kterou ale Agnes nikoho nepozve, jen spolužačku na vozíku. O chystané akci se dozví Elin s Jessicou a omylem, v domnění, že půjde o pařbu století, se tam vydají také. Aby si vykompenzovaly zklamání z tak zábavné oslavy, vsadí se Elin se sestrou, že Agnes políbí, protože se o Agnes ve škole mluví jako o lesbě. Polibek proběhne, holky utíkají, chudák Agnes má chuť skoncovat se životem…

Elin se Agnes přijde omluvit a prožitý společný čas je nakonec zábavný pro obě. Překvapivě. Elin si sice najde nového kluka, ale pořád ji cosi táhne k Agnes. Skoro by spolu i utekly z města, ale nakonec jsou „odsouzeny“ zůstat v zasraném Amalu. Příběh končí happyendem, ale kdoví, jestli to vůbec happyend je. Filmový určitě, ale já jsem k tomuto filmu docela skeptická. Je opravdu jen pár filmů s lesbickou tématikou, které se mi nelíbily a tenhle k nim patří. Proč?

Co je na něm vlastně lesbického? Puberťačka se nudí, a tak se rozhodne, že se zamilovala do holky. Sice absolvuje veřejný coming out, ale spíš jde o další formu, jak se zviditelnit a být větší hvězda. Protože kdyby se s Agnes vyoutoval někdo jiný, dost možná by se stal taky outsiderem. Ne tak Elin, které všichni zobou z ruky. Popravdě, kdyby měl film nějaké pokračování, třeba  něco jako „O dva týdny později“, z postavy Elin a pouta, které mezi ní a Agnes nevzniklo (maximálně tak krátkodobé přátelství, protože jsou každá tak jiná), bych viděla jednoznačně úvodní scénu, kde Agnes prosí Elin, ať se k ní vrátí, zatímco Elin se někde na školní chodbě líbá s klukem, protože ji to už s holkou přestalo bavit.

Na druhou stranu uznávám, že to zachránila aspoň scénka s Agnesinou máti, která s ní řeší, jestli je opravdu na holky nebo ne. Taky herecké výkony byly výborné a setkání s „exotickou“ švédštinou a zajímavým způsobem režie jsou nesporná plus filmu.

Pokud ale srovnám Fucking Amal s tematicky podobným filmem Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek (viz csfd.cz), film toho moc nenabídl a spíše se dívá do nitra dospívajících nežli na lásku mezi dvěma dívkami. V Neuvěřitelně pravdivém dobrodružství dvou zamilovaných dívek s Laurel Holloman v hlavní roli (mrkněte na to, stojí to za to!) je podobný scénář – lesbu a heteračku svede dohromady náhoda, heteračka má navíc přítele. Přesto mezi nimi vypukne láska a dojde i na veřejný, i když nechtěný coming out. Film je ale mnohem zábavnější, barvitější a nabízí víc než Fucking Amal, kde k lásce dojde spíš z trucu a jen tak pro srandu, aby nebyla nuda. Láska je láska (kdo vymýšlel ten český název?!!!) je dobrý film o dospívání a o tom, co dokáže nuda s teenagerem udělat. Záleží na tom, co od něj budete čekat. Lesbickou lásku v pravém slova smyslu v něm ale asi nenajdete.