A máme tu další teplé cédéčko :). Australský zpěvák Sam Sparro, který se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci, vydal v červnu své v pořadí druhé studiové album s názvem Return to Paradise. A jak ten návrat do ráje zní?

Možná si říkáte, kdo to je, nějaký Australan? Vždyť z Austrálie znám jen Krokodýla Dundee a Hugha Jackmana! Nenechte se mýlit, jeho hit Black & Gold vám před pár lety určitě neunikl. Bohužel, do našich rádií se už ale moc dalších singlů z jeho prvního alba z roku 2008 nedostalo.

Black & Gold dosáhlo mohutného úspěchu, píseň dosáhla na druhé místo v britském žebříčku singlů UK Single Chart, byla také zařazena na oficiální soundtrack k FIFA 2009. Album nazvané Sam Sparro postrádalo další hity podobného kalibru, ale přesto jsem si na něm našla mnoho písní, které si klidně pustím několikrát za sebou a jsem schopná si je kdykoliv zanotovat.

Také proto jsem čekala s napětím na druhé album a těšila se, jak bude lepší, vybroušené, s vysokým počtem hitů a podobně. Bohužel, nestalo se tak. Album vychází po docela dlouhé odmlce, kdy si někteří už ani nevzpomenou, kdo to Sam Sparro je. V horším případě, proč si ho vůbec pamatovat? Sam změnil image, z electro disco funky boye s rovným kšiltem a crazy oblečením se stal teplý svůdný elegán, který pány a chlapce přinutí olíznout si mlsně rty. Pro ženské fanynky jakékoliv orientace jde o vzhled rozhodně méně sexy, než měl Sam předtím… Jak dlouho mu ten knírek vydrží?

Album je tentokrát prošpikováno 80. léty a těžko hledám nějakou písničku, která má vyloženě současný sound. Hodně recenzí mu vyčítá, že kopíruje Prince, já bohužel Prince nikdy neposlouchala, takže to posoudit nemůžu. Sam Sparro má krásný hlas, umí skvěle zpívat a z jeho zpěvu cítím jasně ten feeling a momentální náladu, jakou má píseň vyjadřovat.

Na první poslech mě album velmi zklamalo, ale vzpomněla jsem si, jak mě ani to první hned nenadchlo a musela jsem si je pustit podruhé, abych se zamilovala. Takže jsem poslouchala podruhé, potřetí a pořád to nepřicházelo. Zhruba při třetím poslechu jsem si začala psát poznámky. Marně jsem čekala na jeden track, který si budu zuřivě pouštět stále dokola, jako třeba Too Many Questions nebo 21st Century na Samově předchozím albu. Ale žádná taková píseň na albu není.

Po čtvrtém pátém poslechu se mi v hlavě zaseklo pár písniček, jejich melodie nebo texty, konkrétně Shadow Gray, Yellow Orange Rays, Hearts Like Us nebo The Shallow End.  Musím ale přiznat, že jsem se k poslechu musela trošku nutit, spíš mi v hlavě znělo Samovo staré album a nebo čtvrté album Scissor Sister Magic Hour, které vyšlo minulý měsíc.

Začněme ale první písní, kterou je Paradise People. Příjemná, pohodová, nenadchne, neurazí. Jestli čekáte nějaký zvrat, marně.

Hapiness je v podstatě Paradise People jako přes kopírák. Pěkná melodie, pěkné vokály. Při vaření v kuchyni dá trošku tělo do pohybu :). Píseň vyšla jako singl v únoru, jako takový předkrm k albu, odkaz na videoklip níže.

Let The Love In zní jako Michael Jackson, poctivá devadesátková hudba. Černošský sbor zpívá v pozadí jako někde v kostele, do toho naprosto zbytečný text o ničem. Zbytečná písnička.

Yellow Orange Rays je už lepší, hlavně kvůli beatu a basovému spodku. Něco mezi Michaelem Jacksonem, Georgem Michaelem (Freedom)  a Stereo MCs (Connected). Ale má to konečně nějaký nápad a silný refrén, ačkoliv text je opět ubohý.

Následuje Hearts Like Us, tady člověk dostává pocit, že to album nakonec bude stát za to. Refrén je určitě poutavý a zní v uších i po poslechu, text je opravdu hrozný. Tenhle track by si zasloužil taneční remix někam do klubu, pak na text nikdo hledět nebude a všichni si fajnově zapaří.

I Wish I Never Met You, ublížená píseň o tom, jak nemůže na někoho zapomenout a je docela povedená. Bohužel těžko zapamatovatelná, takže tu si asi hned tak pobrukovat nebudete. Text je zatím asi nejlepší, i když část, kde zpívá „I will squeeze you like a blackhead“, tedy „vymáčknu tě jako jebák“, je jednou z mála ukázek snahy o rým za každou cenu.

Shades of Grey začíná jako intimní koncert u piana, který se zajímavě rozjede. Zase nechybí násobné vokály, ale tentokrát se opravdu povedly. A text je tím nejlepším, co mohlo na albu být, už jen proto, že jej má  na svědomí Britka Isabella Summers, která otextovala například písně pro Florence And The Machine. Pro mě jednoznačně nejposlouchatelnější píseň z alba.

We Could Fly, postradatelná písnička, která nabízí akorát tak taneční funky beat, nápadně připomíná písně ze Samova předchozího alba, až mám chvílemi pocit, že jen poměnili melodii u Waiting For Time a Hot Mess a dali tomu trošku odpich. No a text……. Ehm.

Další píseň Closer je na tom úplně stejně. Skoro celá je zazpívaná falzetem, pohybujeme se někde u Bee Gees, ale ne takovým způsobem, jako tomu je třeba u Jacka Shearse ze Scissor Sisters.

The Shallow End vás nejspíš roztancuje, hlavně díky povedeným perkusím a dechové sekci (snad klarinetové?). Je o povrchních lidech a taková je i písnička samotná. Povrchní a plytká.

Tak to je ten Návrat Do Ráje?

Return To Paradise, jediný ploužák na cédéčku, se celkem dá poslouchat. Ve svých prvních poznámkách jsem si napsala, že si tenhle song dokážu naprosto přesně představit u nějaké líné šu***ky, kdy si ten starší přivede domů toho mladšího, pustí Sama na svém super úžasném audio systému a svede ho. Jo, ujetá představa, ale proč ne. Ta písnička k tomu tak nějak vybízí…

Bonus na CD, Quarter Life Crisis, je takovou tou tečkou, že máte radost, že už je to za vámi. Opravdu. Sice to není nejhorší track na albu, ale přecejen, těch dobrých je tam žalostně málo. Recenze na internetu se se Samem moc nemazlí a málokde dostal víc než 50 %. Já jsem zase ráda, že už mám svoji recenzi napsanou a nemusím tak už některé písničky poslouchat :). Přemýšlím, jestli vám mám doporučit poslechnout si album a když, tak které písničky konkrétně. Jestli jde o skutečný návrat do ráje, to si raději rozhodněte sami. Tohle se Samovi nepovedlo a nemůžu album ani náhodou srovnávat s novými počiny Scissor Sisters nebo The Gossip, jejichž recenze již Queermag vydal.

Zde dodávám nějaká videa k novému albu:

I Wish I Never Met You – dost mimo klip…

 

The Shallow End – takové domácí video

 

Zde je starší video, kde Sam nazpíval vokály pro Basement Jaxx

A jeho pecka 21st Century Life z předchozího alba. Tu doporučuju, i když nemá videoklip!