Zakázaná láska

Moje srdce shoří v tíži tvého úsměvu
a když se na mne podíváš
je jako led
jako kra plující oceánem.
Dny kdy tě letmo vídám
jsou naplněné štěstím a radostí
a dny
kdy tě nemohu spatřit
nejsou dny
ale jen chvíle, které umírám
a snažím se je přežít.

Vím, že mít tě nemohu,
ale to nemění nic na mých citech.
Nic mě neodradí…
ani to, že vnímáš mě
jen proto, že musíš,
nikdy se nepřestanu snažit
a dál tě budu jen mlčky pozorovat
a tiše doufat,
že jednoho dne
snad pochopíš, jak věci jsou…

Snažím se na tebe nemyslet…

Bloumám ulicí a pozoruji vločky,
které v záři lamp
lehounce padají až na můj odhalený krk.
Jsi zpět…
Každý dopad vločky mě bodá
jako každý tvůj dokonalý úsměv věnovaný jen mně.
Je nemožné na tebe nemyslet…
Jsi všude,
ve větru, ve vzduchu,
ve vločkách a hlavně tam
odkud Tě nikdy nedostanu…
V mém srdci,
ukrytá hluboko,
tak hluboko jako nikdo před tebou.

Asi jsem se zbláznila…Proč zrovna ty??
Tuhle otázku si pokládám každý večer před spaním,
nemůžu tě milovat.
Jsi pro mě jako zakázané ovoce…
Pokaždé, když tě vidím,
začnu zprvu hořet a podlamují se mi kolena,
ale pak si řeknu,
že pravidla to neschvalují,
Musím se ovládat,
i když vím, že to nedokážu.

Budu si jen plnými doušky
užívat každou vteřinu
strávenou v tvé blízkosti,
zbude mi jen v duchu proklínat tmu,
že nás od sebe dělí
a my nemůžeme být spolu a být…šťastné…