Každý se někdy zarazí nad svým odrazem v zrcadle a velmi kritickým okem hodnotí své vlasy, pleť, oblečení a postavu. Ano, postava je v dnešní době hodně diskutované téma. Ženy dělají psí kusy, aby dosáhly dokonalých křivek a až velikost S jim dodá vytoužené sebevědomí, pocit krásy, jistoty a přitažlivosti.

Ale kdy se to stalo a proč? I když pomineme Věstonickou Venuši, plnější ženy byly v minulosti rozhodně žádanější než jejich nevyvinuté vrstevnice. Ne nadarmo se říká, že ženu musí být za co chytit, nebo že správná žena má v zimě zahřát a v létě vytvořit stín. Vždyť dříve plnost dam poukazovala na jejich plodnost, blahobyt a navíc uznejme, že hlad z nás dokáže udělat i pěkné fúrie. Není náhoda, že ti macatější, ať už pánové nebo dámy, bývají optimističtější, veselejší, a to nejen proto, že se mají prostě dobře, ale navíc disponují větším množstvím energie pro zvládání stresu.

Ač to tak může vypadat, skutečně nikoho nenavádím k obžerství a řeč tu není ani o nutnosti zápasit s nadváhou, snažím se jen dopídit k odpovědi, kde se vzala nesnesitelná až nakažlivá touha žen stát se kostmi potaženými kůží a z jakého důvodu mají žně nemoci moderní doby, jako je mentální anorexie a bulimie.

Jako pramáti reklamy na hlad bych označila Leslie Horby, neboli světovou supermodelku, ikonu 60tých let známější pod pseudonymem Twiggy. To ona nejspíš odstartovala námi dnes dodržovaný začarovaný kruh diet a cvičení s následným typickým závěrem jo-jo efektu. Považme, že téhle slečně bylo tenkrát, při jejím objevení, teprve patnáct let. Už to mě nutí krabatit obočí a podezírat její objevitelé z pedofilie, ale navíc nechápu, co vede vyzrálé ženy s běžně vyvinutými sekundárními pohlavními znaky ztotožňovat se s dítětem. I sám Barry Lategan, známý londýnský fotograf, který rozjel Twiggy kariéru, o ní prohlásil, že je dokonalým spojením chlapce a krásné ženy. Co proboha vlastně znamená dokonalé spojení chlapce a krásné ženy? Chlapci mají být chlapci, dívky mají být dívkami, muži mají být muži a ženy mají být zase ženami. Myslím, že se nejedná o nijak složitou úvahu, a tak se ptám, kdo další má v tomhle všem prsty.

Mé myšlenkové pochody mě zavádí až k samotnému módnímu průmyslu a jeho neskutečné moci. I když absolutně nechápu, jak se stane, že jedno léto jsou ponožky v sandálech až skandální záležitostí a v dalším roce je to naprostý hit, nicméně je tomu prostě tak a já s tím nic neudělám, protože nejsem módní návrhář. Módní návrhář? Po nažhavení Googlu a rozkliknutí wikipedie se na mě směje desetistránkový výčet známých, známějších i méně známých návrhářů z celého světa. Polovinu jejich jmen nedokážu ani přečíst, ale některé jsou přeci jen známé, např.: Valentino Garavani, Yves Sain Laurent, Perry Ellis, Marc Jacobs, Karl Lagerfeld, Giani Versace, Jean Paul Gaultier, Zac Rosen, Calvin Klein, Narciso Rodriguez, Jack McCollough, Lazaro Hermandes a samozřejmě další. Copak asi mají tihle chlapíci kromě profese společného? Kdo uhodl, má bod a kdo tápe, tomu napovím, společným jmenovatelem je homosexualita a záliba v jiných mužích. Tohle hochům samozřejmě nemůže nikdo vyčítat, ale když si dáme dohromady, co se gayům líbí a že prosazují svůj vkus do běžného života  nejen homosexuálních, ale právě i heterosexuálních lidí, nejde se ubránit tvrzení, že každému muži, který má doma vyzáblou modelku, bez prsou, zadku a boků, imponuje chlapecká postava.Tím pádem si dovoluji prohlásit, že daná záliba může poukazovat na jisté homosexuální sklony (dovoluji si to pouze proto, že o tom píšu na sklo, tvrdit to někomu do očí asi by mi byla upravena čelist :)). Samozřejmě někdo může namítat, že jsou i návrhářky ženy a hetero návrháři, ale nejspíš bych odvětila, že výjimka potvrzuje pravidlo.

Souhrnně bych tedy chtěla říci, že ženy trápí svá těla, aby dosáhly vytoužené štíhlé postavy, některé si zahrávají se svým zdravím dokonce natolik, že si tím zničí život, a to jen proto, aby se co nejvíce připodobnily ikonám, které jsou uměle vytvořeny převážně homosexuály, pro které nakonec stejně nikdy nebudou ženy atraktivní, neboť i když shodí vše, co jde, tak jak je to vyžadováno, nakonec bude někde něco podstatného a pro gaye nenahraditelného chybět.

Celá věc je tím smutnější, když si uvědomíme, co vystavování vzniklých rachitických slečen na molech způsobuje. Na začátku zmiňovaná mentální anorexie a bulimie ohrožuje převážně mladé dívky, jejich počet se od minulých let zdvojnásobil. Navíc do řad postižených se čím dál tím více zařazují i mladí muži. Na zdravotní následky nakonec umírá až 5% anorektiček.

Upřímně doufám a modlím se za návrat zpátky do období někam mezi Věstonickou Venuši a Twiggy. Třeba k tomu tento text napomůže :).