Věřím tomu, že spousta z nás už to zažila. Já sama patřím tak trochu do „Justin Bieber“ typu leseb a téměř každý den to dostávám pěkně sežrat. Pracuji v prostředí mezi samými kluky, což má, i přesto, že 98% mužské populace nemůžu ani vystát, spoustu výhod. Na druhé straně si mě ale dokážou pěkně podat co se týče mého vzhledu. Jasně, můžu si za to tak trochu sama, ale aspoň mám podle nich oproti Justinovi navrch aspoň to, že jsem silnější a mužnější. Cha, ale to je podle mě každá druhá holka (vyjma Justina). Ať se snažím, jak se snažím, Bieber look mi zůstane asi nadosmrti, a to tomu není ani měsíc, co jsem si říkala, jak jsem na sebe pyšná, že konečně začínám vypadat jako pořádná holka (dokonce jsem si koupila růžové tričko – první v mém životě!!, a začala dělat culík), až do té doby, než jsem odcházela od kadeřnice s hádejte čím na hlavě.

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si na to asi úplně zvykla a dokonce mě baví motat lidem hlavy tím, kdo vlastně jsem. Když jsem žila ještě v Česku, byla to pro mě často podstatná nevýhoda. Nejednou se mi stalo, že jsem byla vyhozena z dámských toalet a párkrát jsem kvůli tomu dostala i doslova přes držku. Co naplat vysvětlovat, že i holka může nosit pánské oblečení a přitom mít právo chodit na dámy. Před několika lety jsem se dokonce dostala na bod, kdy jsem začala chodit na pánské záchody, abych se vyhnula nepříjemnostem. Ten typický odér pisoárů ovšem nešel vystát, a proto jsem se po nějaké době rozhodla přestěhovat do Anglie, abych zkusila štěstí tam.

Věřte tomu nebo ne, ale ani po více než dvou letech pravidelného docházení na veřejné toalety jsem nebyla ani jednou nijak fyzicky ani slovně napadena a dokonce pokaždé, kdy mě nějaká slečna, paní či dáma upozorní na to, že se jedná o toalety dámské, se mi dostane omluv, že se pomalu červenám při zjištění, jak „žensky“ vlastně působím (i když na první pohled to není tak zřejmé, ale jakmile se na mě podívají pořádně, jsem dokonalá roztomilá hezká mladá dívka a já nevím co ještě). To jim samozřejmě nežeru, ale zdvořilost, smysl pro omluvu a přetvářku se Angličanům skutečně musí pochválit, hlavně v tom posledním naprosto vynikají. Ale zpět k tématu.

Když už se do takové prekérky dostanete, vždycky z toho musíte vybruslit s úsměvem vy. Pamatujte si, že vždycky musíte docílit toho, aby se cítila trapně ta osoba, jež se mýlila, a nebyly jste to vy, které se budou omlouvat za to, že jsou vlastně na správném místě. Na poznámku typu „tohle jsou dámy“  nebo „pásnké jsou vedle“ doporučuji pronést pouhé „já vím“ a vesele projít do kabinky. Pokud je slečna hezká, doporučuji po ní ještě mrknout, abyste jí zmátly hlavu ještě víc. Existuje ale malá šance, že na ni venku čeká přítel, kterému si může hned postěžovat, takže pokud včas nezareagujete nebo se nevyprsíte, mohla by vám na tváři jedna přistát, takže bacha na to.

Rozhodně se nestyďte za to, jak vypadáte. Vypadáte tak proto, že se tak cítíte dobře. To, co si o vás myslí okolí, vám může být úplně ukradené. Pokud vy samy víte, že jste tím, čím chcete být, pak je to správně. Ti, co vás mají rádi, vás vždycky budou brát takové, jaké jste bez ohledu na to, jak vypadáte zvenčí, a ti, kteří se vám snaží jakkoliv znepříjemnit život vám nestojí ani za pozdrav. A hlavně si vzpomeňte na to, kolik se okolo Justina Biebera motá holek – i vy to můžete otočit ve ve váš prospěch =).