Posly špatných zpráv v minulosti popravovali, měli tu smůlu, že museli být osobně přítomní při předávání negativních informací. A jak už to tak bývá, ten kdo je první na ráně to většinou odnese, i když je nevinný. Možná si dnes ani neuvědomujeme, jaké máme tedy štěstí, když můžeme z pohodlí a hlavně bezpečí domova oznamovat nepříjemné skutečnosti komu se nám jen zachce. Někteří toho dokonce využívají natolik a udělali si z předávání špatných zpráv zábavného koníčka. Není nic lepšího než někoho vytočit a navíc bez úhony, no ne?

Co by za pevnou linku, mobilní telefon nebo internet dal třeba takový Feidippidés, který podle legendy běžel sice s příznivou zprávou, ale po zdolání cca 39km zemřel na následky vyčerpání? Kdyby takto tragicky neskonal, mohl žít až dodnes, ale to bychom pak neznali Maraton, a to by byla škoda. Nejspíš by tenkrát nepohrdl ani zmiňovanou obsolentnější pevnou linkou. Nevím, jaký vztah mají k této pramáti jiní, ale mně se kroutí palce u nohou, když jí musím použít.

Alexander Bell se musí otáčet v hrobě, jestli vidí, jak v dnešní době tragicky upadá jeho vynález, ale jistě ho uklidňuje, že jeho myšlenka spojovat lidi na dálku stále žije, dnes již v poněkud mobilnější podobě. 

Otázkou zůstává, jestli něco podobného měl vynálezce telefonu skutečně v úmyslu. Když pominu nostalgii dopisního papíru a obálky, které, jak jsem zjistila, sama neumím poslat, zajímalo by mě, zda se opravdu jedná o sbližování lidí nebo jen o pseudo pocit jakési jistoty typu-  mám tě uloženého v mobilu, nemůžu tě ztratit. Nedávno jsem si projížděla telefonní seznam a přibližně u 20ti lidí jsem se zarazila s úžasem a otázkou – jéé, ty ještě žiješ?… Ale to já vlastně nevím, jestli žiješ, to, že jsme si před lety jako dobří známí vyměnili čísla, skutečně nic neznamená.

Nebo, kdy jsem se naposledy viděla s tou či s tím? To už bude taky nějaký ten pátek, i když snaha byla, dostali jsme se pouze k pár telefonátům a planým příslibům schůzky.

Dnešní doba zahrnuje závod s časem, kterého je málo, a tak význam komunikačních zdrojů logicky roste a sílí, pohodlnost převládá nad kouzlem klasiky, důraz je kladen na rychlost a osobní kontakt je často natolik nebezpečný, že ho vyhodnotíme jako zbytečný a např. takovou žádost o rande pošleme raději formou sms, jelikož případné odmítnutí pak nebolí tolik jako face to face (tváří v tvář). Dopis by sice splnil stejnou službu a elegantnějším způsobem, ale to je zas trochu moc zdlouhavé na dnešní uspěchanou dobu.

Mobil je skutečně dobrým sluhou, ale poslední dobou pozoruji i jeho odvrácenou a rozvracečskou stranu tváře a soudím, že pánem bude zlým. Poprvé jsem pocítila jeho nepříjemný vliv, když jsem si cestou do práce uvědomila, že mi telefon leží doma na stole. Neváhala jsem a vrátila se pro něj. Najednou bylo totiž nutné neodkladně udělat takovou spoustu věcí, ke kterým mobil prostě potřebuji, takže opravdu nebyla jiná přijatelná volba než se vrátit zpět. Chápete? 90 % respondentů jakéhosi průzkumu mě naštěstí chápe, a tak i když diagnóza, kterou mi následně stanovil internet – závislost na mobilním telefonu – mě vcelku vyděsila, fakt, že takto je na mobilu závislý téměř každý nebo aspoň každý druhý, mě poněkud uklidňuje… Patřím k většině, a tak bych měla být normální…nebo ne…? Alespoň v některé oblasti svého života patřím k většině a můžu se tedy prohlásit za normální, ó jak uspokojující.

Další průšvih mobilního vlivu vidím ve vztazích. Otupělý výraz, artróza v palci pravé ruky a absolutní ignorace okolí se projevuje např. u přítele mé kolegyně od té doby, co si pořídil tzv. chytrý telefon.  Nejdřív jsem myslela, že kolegyně přehání, když vyprávěla, jak nesnesitelné se po čase stávají zvuky toho telefonu, ale stačil mi jeden jediný večer a pochopila jsem! Ten krám skutečně pípá každou minutu, oznamuje každý spam na mailu, každý komentář na FB, každé kýchnutí kamaráda, prostě všechno a je to skutečně nejen nesnesitelné, ale hlavně nespolečenské.

A i když se mi ze začátku zdálo úsměvné, že žena vyhazuje z ložnice mužův telefon a on ho zarytě brání a vymýšlí sto dobrých důvodů, proč by měl spát s nimi, teď už připouštím, že taková partnerova/partnerčina milenka v posteli by mohla být přínosnější než tenhle pípající netvor. V tomto případě bych se nebála ani použití termínu rozvraceč intimity a samotného vztahu. Ono, komu by nezačalo po chvíli vrtat hlavou, s kým si to k čertu pořád píše? A tak se pak není ani čemu divit, když drahé polovičce rupnou nervy a uchýlí se i k tak nemorálním činům, jakými může být narušení soukromí a nahlédnutí do sms zpráv, e-mailu, vzkazníku a bůhví, kam se všude ještě můžeme dívat. Tuto zvrácenost neobhajuji, ale na druhou stranu uznávám, že na každou akci navazuje reakce a tohle je celkem logické vyústění situace, jejíž gradace může nastat, pokud je “něco” nakonec skutečně objeveno. Dva hříchy a jeden horší než druhý a jak teď s pravdou ven? Zdroj informací se odhaluje těžko, chytrý nevěrník dokáže  mávnutím ruky, díky tomuto faktu, hodit celou vinu zpátky a dál se krásně rozebírá už jen nemorálnost získání důkazů, které navíc nejsou směrodatné. U sms zpráv totiž rozhodně neplatí, že co je psáno, to je dáno. Považme, sms nemají tón, nemají výraz, nemají intonaci, nemají nic a každý si je může vyložit po svém a taky vyloží.

Kolikrát jste sami špatně rozšifrovali podtext zprávy od drahé polovičky a kolikrát tahle chyba na drátě vedla i k hádce… Znám pár, který je schopen vykonstruovat konflikt jen na základě, že za jednoduchou oznamovací větou – už jedu domů – není v těsném závěsu smajlík. Další příklad: poté, co jsem 3x zrušila kamarádovi schůzku, mě v sms nazval „pretty little bitch“, i to se dá přeložit různými způsoby a jelikož ho znám, nijak mě to nepohoršilo, za to má přítelkyně má na něj od té doby  pifku a rozhodně jí to nepřišlo roztomilé.

Je třeba si asi uvědomit, že myšlenka telekomunikace byla revoluční, ale na můj vkus nám začíná zasahovat do životů až přespříliš, dokáže vytvářet zbytečné domněnky a teorie, které skutečnou pravdu a myšlenku viděly z rychlíku. Mobil je úžasný pro předávání holých faktů, instrukcí a pracovních pokynů, ale intimní záležitosti by se měly sdělovat jinak.

Jaká jsou Vaše sms nedorozumění a byla v některých případech fatální?