Možná už se jedna taková taky mihla vaším životem. Chvíli stoprocentní lesba, o pár měsíců/let později si ani nedokáže na tohle období svého života vzpomenout. Ona že kdy byla lesba???

Já jsem takových potkala hodně. O kom je vlastně řeč? O slečnách a ženách, které se rozhodly, že si na chvíli vyzkouší být lesbou. Pokud se to zadaří, bude to super truper růžový, když ne, no tak se zase plynule vrátí k mužům a bude moct ve stáří vzpomínat na to vzrušující dobrodružství, které tehdy zažila. Že nějaké takové znáte? Nemusíte ani osobně, vzpomeňte si třeba na Anne Heche nebo Lindsay Lohan. A nebo na ty legendární ruské rádobylesbičky T.A.T.U.? :)

Klasická falešná lesba má většinou podobný životní scénář. Celou dobu je heterosexuální, pak ji zklamou/naštvou/zradí muži a rozhodne se, že to zkusí u stejného pohlaví. Když to s muži nevyšlo. A ono to se ženami zpočátku jde! Najednou je nová v komunitě, je o ni zájem, všechno je to nové, vzrušující, se ženami si nebývale rozumí. Jsou úplně jiné, co vám mám povídat. Po sexu okamžitě neusínají, jsou něžné, nesmrdí (většinou), dokáží si místo sexu jen povídat a mazlit se, no prostě ta klasika, kterou jsou heteračky okouzleny, když si začnou se ženami.

Ale píšu o heteračkách, které se nepovažují za bisexuálky, ačkoliv byly celý předchozí život s muži. Jsou to vyoutované ženy, které se rozhodly jít s kůží na trh a tvářit se před světem jako lesba a i sebe samu vnímat jako lesbu. Jenom se o nějakou dobu později zase vrátí k mužům. Přemýšlela jsem, proč se do tohoto světa snaží začlenit a začnou se považovat za lesby. Tady je pár důvodu…

Popularita: nová komunita přinese nečekanou popularitu, zájem o vlastní osobu, nové přátele, nové možnosti. Ale pokud to v sobě člověk nemá, težko dlouhodobě obětuje svůj osobní život pro takové pozlátko.

Sex: se ženou je lepší, přiznejme si to ;). Zrovna dnes jsem četla úryvek z básně Allena Ginsberga (odkaz raději jenom v angličtině), o sexu mezi dvěma muži a je to prostě jiné… Úryvek byl součástí jedné kubánské povídky o jedné heterosexuální a jedné homosexuální dvojici a autor po úryvku začal zkoumat, čím je homosexuální sex tolik odlišný. Mně to bylo po přečtení naprosto jasné!

Zvýšení sebevědomí: nechci se nikoho dotknout, ale týká se především silnějších či méně pohledných slečen a dam, které se zklamaly na „heterosexuálním trhu“ a raději to zkusily jinde s tím, že „holkám to určitě nebude vadit“. S jednou takovou jsem měla osobně čest. Vydržela být „lesbičkou“ celý rok.

Přátelství: ano, některé ženy v podstatě jen hledají spřízněnou duši a když ji najdou, nevyhovuje jim třeba sex nebo se v konečné fázi stydí za to být lesbou. „Vždyť ta holka nemá čím to dělat!“

Revolta: potřeba se něčím odlišit, pomstít rodičům, ukázat bývalému, že je to vlastně úplně jinak, něco si dokázat. A když to přejde….

Móda: „Mám dvě kamarádky lesby a přijde mi to hrozně cool a in“. Ok, potřebuje to nějaký další komentář?

Nuda: ta může vést třeba k tomu, že si pár najde „kamarádku“, se kterou bude vesele souložit. Dámy se pak můžou více sblížit a už je jen krůček k tomu, aby se ta hetero na svého báječného přítele/manžele vykašlala. Nebo to může být třeba nuda ve škole, v práci, v osobním životě, atd.

Nechci ale házet všechny do jednoho pytle, někdy se stane, že člověk někoho potká a jen kvůli němu přejde na druhou stranu, byť jen dočasně. Takové bych pak řadila spíš mezi bisexuály, protože jim nezáleží na pohlaví. Zároveň se mnoho „dočasných“ leseb vrací k mužům, protože jim sex s muži přijde jednodušší. Inu, někdo to rád studené. Tedy horké. Pardon :).

A perlička na závěr… Před pár měsíci jsem šla s přítelkyní na hudební festival. Potkala jsem tam svoji První, kterak má přes rameno přehozenou tašku s lahví na mléko a plenkama atd. Představila mi svého přítele, který měl na prsou v takovém tom vaku jejich půlroční dceru. Nemohla jsem si nevšimnout toho smutného výrazu v Její tváří, který volal o pomoc.  Pošilhávala po mojí přítelkyni a nejspíš tiše záviděla. Inu, každý svého štěstí strůjcem!