Že jsem byla trochu jiná, než ostatní holky, jsem věděla vždycky. Když mi bylo mezi šesti a osmi lety, nevzpomínám si ani na jednu z mých kamarádek, která by byla tak unešená z Natalie Oreiro v seriálu Divoký anděl, jako jsem byla já. Pohled na holku oblíkající se do pánského oblečení, která přitom působila tak dokonale žensky, ve mně už v té době vyvolával něco úžasného, co jsem nedokázala popsat. Do toho navíc v televizi pořád jely videoklipy Lucky Vondráčkové, což na mě působilo úplně stejně. Jak je ale možné, že žádná jiná holka si ničeho takového nevšimla?

S postupem času začalo ještě víc přituhovat a při pohledu na Avril Lavigne, Pink a dokonce i holky z mého okolí, jsem si byla jistá, že se mnou v porovnání s ostatními není něco v pořádku. Když jsem někdy v jedenácti letech při čtení článku o TATU v Bravíčku zjistila, že slovo „lesba“ je výraz, který má určitý význam a není to jen nadávka, kterou jsem do té doby mezi svými vrstevníky občas slýchala, měla jsem jasno.

Jen pouhá myšlenka na tuto skutečnost ale znamenala spoustu obav, zejména z toho, že ztratím kamarády a všichni se mi budou posmívat. Předstírala jsem tedy, že jsem úplně normální. V patnácti jsem začala chodit s prvním klukem, pak s druhým a tak dále. S jedním to dokonce vydrželo zhruba rok a dodnes jej beru za jednoho z mých nejlepších přátel, ale nikdy to s žádným klukem nebylo ono. Nikdy jsem nebyla do žádného zamilovaná. Nikdy mě na žádném nic nenadchlo natolik, abych si řekla „wow, tak tohle je ten, se kterým chci strávit zbytek života“. Nesmějte se, uvědomuji si, že mi bylo v té době jen 16 let, ale moc dobře víte, jak to mezi takovými holkami chodí. Pokud to tak někdo v té době cítil, tak to řekl. Já ne.

Čas plynul dál a střední škola přinesla velké změny. V lavici jsem seděla vedle kluka, před námi seděli další dva, a tak se dá lehce odhadnout, kudy často směřovaly společné konverzace. Holky, holky, holky, takže když jsem se jednoho dne zapojila do rozhovoru a přispěla svými názory na stejné pohlaví, nikoho to velice nepřekvapilo. Hodně jsem se začala kamarádit s jednou spolužačkou, pojmenujme ji třeba Klára. S Klárou jsme spolu byly tak často, až o nás začaly kolovat fámy, že spolu něco máme. A tak jsme si ze všech udělaly srandu a předstíraly, že spolu chodíme.

Jednoho dne jsme spolu šly do klubu, kde jsme se skvěle bavily, vypily spoustu drinků a něco málo spolu měly. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsme při východu z dámských toalet narazily na osobu, se kterou jsme na sebe vzájemně pronesly „Eh? Tohle jsou dámy…“. Klára ji znala, pracovaly spolu na brigádě, a tak mi řekla, že se nejedná o kluka, ale její jméno je Terka. To samé řekla Terce o mně. Od té doby jsem ji nepustila z hlavy. Byla úžasná, zamilovala jsem se a chtěla s ní být pořád. Jenomže jsem nebyla sama. Kolem Terky se vždycky motala spousta holek a nikdy nebylo jednoduché mít ji, byť jen na jeden večer, samu pro sebe. Její velký vzor byla Shane a podle toho taky vypadala a chovala se.

Rozhodla jsem se, že napíšu svůj první milostný dopis a společně s růží jí jej dám, v domnění, že na ni udělám aspoň trochu dojem. Bohužel, nepodařilo se mi jej napsat napoprvé, a proto jsem koncept vyhodila do koše. S dokonalým výtvorem jsem potom jela k ní a vše jí předala. Bylo krásně, vzaly jsme jejího psa na procházku… Já pak musela odjet, protože jsem slíbila mamce, že jí pomůžu s nákupem. Uprostřed nakupovacího procesu mamce zazvonil telefon, a pak si už jen vzpomínám, jak byla zaražená, brečela  a mně bylo jasné, která bije. Otec našel mé nepovedené vyznání lásky v koši a s radostí si ho přečetl, aby mamce dokázal, jaká jsem nula. Nevěděla jsem, co dělat, jak to vysvětlit nebo se snad začít vymlouvat, že to je omyl a že to tak není. Když už to ale jednou bylo venku, rozhodla jsem se tomu čelit.

Mamka se nakonec umoudřila a řekla, že je to můj život a že pokud budu šťastná, tak ať jsem klidně s holkami. Otec to ale tak dobře nevzal a řekl, že lesbu v domě nechce, tak ať táhnu. Několik dní jsem přespávala, kde se dalo, až mě mamka odprosila, abych se vrátila.

Netrvalo to dlouho a Terka začala docela často pracovat v jednom fastfood řetězci. Čekala jsem na ni tehdy, než skončí a zeptala se její kolegyně, jak dlouho jí to asi bude trvat. „Nemám nejmenší tušení“, odpověděla a já si nakrknutě pomyslela „aby ses nepo…“. Nikdy bych neřekla, že tohle může být žena mých snů. Ale k tomu později. Jelikož Terka pracovala čímdál častěji a neměla vůbec čas na mě, rozhodla jsem se ucházet o stejnou pozici. Dostat se tam nebylo vůbec těžké, a tak nás spojovalo alespoň stejné pracovní prostředí.

Čas plynul dál, já byla pořád zaseknutá ve fastfoodu, maturita na krku, otec kretén… Rozhodly jsme se tedy s Klárou začít bydlet společně, jelikož na tom byla úplně stejně. Pronajaly jsme si byt a začaly si užívat „svobody“. Nedaleko nás bydlela Janka, holka, která mi nedokázala říct, v kolik Terka tehdy skončí a já u ní byla na návštěvě čím dál častěji. Byla naprosto dokonalá. Bylo v ní něco, co jsem toužila objevit po celý svůj život. Dokonalost. Ten nádherný úsměv. To, co z ní vyzařovalo, bylo něco, co se nedá slovy popsat. Janka ale byla zasnoubená. S klukem. Nebrala jsem to ale jako žádnou překážku, byla trpělivá a nenechala se odbýt, a proto jsem se k ní zanedlouho nastěhovala, jelikož měla docela velký barák, kde pronajímala pokoj. Netrvalo to dlouho a stalo se to, po čem jsem toužila celý předchozí rok. Daly jsme se dohromady, ona poslala všechny kluky k vodě a teď už spolu víc než tři roky žijeme bok po boku. Je to neuvěřitelný vztah, milujeme se, jsme zasnoubené a připravené se brát. Nevyměnila bych ji za nic na světě a znamená pro mě opravdu hodně.

Možná je to tím, že bydlím tisíc mil daleko, možná tím, že otec dostal rozum, ale od té doby, co jsem s Jankou, nemá můj otec vůbec žádný problém s mojí orientací. Kromě babičky a prababičky, které jsou hodně oldschool, všichni v mém okolí vědí, že jsem lesba a berou to úplně v pohodě. Uvědomuji si ale, že velkou zásluhu na tom má právě Janka, s níž jsem dokázala všem ukázat, že „lesba“ není jen nadávka, ale slovo mnoha pozitivních významů – nekonečné lásky dvou holek, vzájemné podpory a důvěry, odhodlání položit za sebe navzájem život a hlavně snahy o to, aby ta druhá byla neustále šťastná, ať se děje cokoliv.

 

ZAŠLETE I VY SVŮJ PŘÍBĚH O COMING OUTU! KONTAKTY ZDE.