A hned na začátku – aby bylo jasné, že nejsme žádní gerontofilové – si pojem ‚starší žena‘ ohraničíme tak zhruba od třicítky do pětačtyřicítky. Tento článek opravdu není o paních ve věku vašich babiček, milé dámy.
Je třeba o vašich sexy matikářkách/češtinářkách/tělocvikářkách, apod. na střední škole, které buď potkáváte na chodbách a i v noci se vám o nich dál zdá, nebo, pokud už jste venku ze školy, na ně vzpomínáte ještě teď.

Je o ženách, na které jste si vlastně zakázaly myslet, protože na vás ‚jsou moc starý‘s.

Nebo o ženách, co vám ukázaly cestu.

A já, protože to zatím jinak neumím, si na začátku opět pomohu svým vlastním příběhem.

Byla jednou jedna pětačtyřicetiletá blondýna z Londýna (vážně!). Atraktivní; vysoká, štíhlá, tmavě modré oči a úsměv, který rozsvítil celou místnost, kdykoliv vešla – úsměv, který vám podlomil kolena.
Byla starší, o spoustu let starší – mně bylo čerstvě patnáct. Sotva mě uviděla, věděla, že ‚jsem‘; už tenkrát, dávno předtím, než jsem to věděla já sama.

Já ji zbožňovala, byla totiž kytaristka v mé oblíbené kapele. Dostala jsem se tehdy po jejich koncertě do zákulisí a seznámila jsem se s nimi. Jackie byla neuvěřitelně milá a byla s ní legrace – nabídla mi láhev whisky, nechala mě brnkat na svou kytaru, kecala se mnou, dala mi trsátko a hlavně, svou emailovou adresu (ano, bez jakýchkoliv postranních úmyslů) Prostě si myslela, že jsem fajn, a chtěla zůstat v kontaktu. Zůstaly jsme.

Čas od času jsme si psaly a já ji měla čím dál radši. O rok později jsem jela do Anglie, na koncert její kapely samozřejmě, ale nejvíc jsem se těšila – na ni. Byly jsme spolu čtyři dny. Pily jsme, smály jsme se, hrály jsme na kytary, chodily jsme po městě… jednoho večera u baru mi pak řekla, že je ‚into women‘ a že chodila sedm let s jinou kytaristkou, která před pár lety zemřela na rakovinu.

Byla jsem v šoku. Vyřízená. Zmatená. Nechápala jsem, co se děje. Zbortily se mi iluze. Takže ona je lesba?! Jackie však byla trpělivá. Rozuměla mému překvapení a začala vysvětlovat. Hodně vyprávěla o své zesnulé partnerce a mluvila o ní s takovou láskou a tak hezky, že jsem si nakonec řekla, jak je to úžasné, když má někdo někoho takhle rád… a že je vlastně nakonec jedno, jakého jsou ti dva pohlaví.

Potom jsem začala víc přemítat o tom, proč je pro mě Jackie tak důležitá a proč k ní chovám takovou náklonnost. Proč ji chci chránit a proč je mi na nic, když nejsem s ní? Vždyť jsem přece na kluky… Tohle není normální… Asi ji mám prostě až moc ráda jako kamarádku…

Tu noc jsme s Jackie prokecaly až do rána v její posteli. Nestalo se vůbec nic sexuálního, samozřejmě. Jenomže když jsem se ráno probudila, uviděla vedle sebe hřívu jejích vlasů, ucítila její vůni a poslouchala, jak oddychuje, ten pocit mě porazil jako parní válec. Motýlci v břiše, jste jako na drogách… tehdy jsem si uvědomila, že jsem zamilovaná.

Do ženy.

Ještě k tomu do starší ženy.

Když jsem odjížděla zpátky domů, brečela jsem jako želva. Od té doby bylo všechno jinak. Já byla jiná. Omámená, věčně smutná, jindy naštvaná, pak zas nejšťastnější člověk na světě, pokud mi napsala. Myslela jsem jenom na ni, měla jsem špatné svědomí před sebou i před rodinou, že nejsem normální, že to není možný. Držela jsem to v tajnosti od svého okolí. Svěřovala jsem se tak maximálně přes Skype kamarádovi ze Skotska.

Jestli jsem to někdy řekla Jackie samotné? Ani jsem nemusela – poznala to. A nedělala nic, protože mi nechtěla nijak ublížit. Věděla, že s tím musím bojovat já sama. Já zase věděla, že spolu nikdy nebudeme – že je starší, daleko, čerstvě znovu zadaná. V zájmu mého vlastního psychického zdraví mě to muselo přejít… a po čase i přešlo. Jackie mi ale dala něco, co jí nikdy nezapomenu – díky ní jsem si uvědomila, kdo vlastně jsem.
A dodneška jsem do ní svým způsobem zamilovaná.

Trochu jiný (a o něco veselejší) příběh se odehrál u mě ve škole, kde jsem se ve druháku beznadějně zbláznila do profesorky zeměpisu a matematiky. Nejenže byla podobná Jackie, ale měla styl, byla tak nějak sexy přísná a v těch upnutých kostýmcích a krátkých sukních měla epesní zadek – vždyť to znáte, profesorky!

Až do maturity neměla o ničem ponětí, pokud jí tedy nepřipadaly divné mé naprosto zbožňující pohledy, kdykoliv prošla kolem mě na chodbě (mohla si za ně sama, vždycky se na mě usmála), popřípadě přání všeho nejlepšího k narozeninám, které jsem pronesla tak roztřeseným hlasem, že se mě až zeptala, co se děje.

Když jsem odmaturovala a loučila se se školou, rozhodla jsem se přiznat barvu – aspoň trochu. Koupila jsem jí velkou čokoládu a přišla jsem k ní se slovy: „Moc vám děkuju za zpříjemnění mých čtyř let tady na škole…“

Ta úžasná ženská měla slzy v očích a dlouze mi děkovala. Myslím, že pochopila.

Došla jsem postupem času k názoru, že starší ženy mají jednoho společného jmenovatele: málokdy, skutečně málokdy z pobláznění do nich vznikne opravdový a fungující vztah. Angličtina má pro ten druh citu, který mladé holky většinou chovají vůči starším a zralým ženám, označení „crush“ – lze ho přeložit jako platonickou zamilovanost, anebo prostě zabouchnutost. Jednostrannou.

Tato platonická zamilovanost je povětšinou založena na obdivu, který mladé holky pociťují ke svým starším objektům citů. Starší žena už má totiž něco za sebou. Má nadhled, životní (a sexuální) zkušenosti. Mívá vlastnosti a schopnosti, které její ctitelky nemají, nebo je chtějí mít.
U starší ženy je také o mnoho nižší pravděpodobnost, než například u vaší mladé přítelkyně, že vám řekne, že si to rozmyslela a chce si to zkusit s klukem, protože si pořád není jistá, jak to s ní je. Ne vždy je ale samozřejmé, že dotyčná vůbec kope za náš tým. Jestliže to najevo nedala/ nevíte to o ní, buďte s projevy náklonnosti raději opatrné, protože i z hrdinky vašich vlhkých snů, v jejíž přítomnosti vám gaydar pípá jako zběsilý, se může vyklubat matka dvou dětí a vzorná manželka; a vy si pak utrhnete pořádnou ostudu a nebudete schopny podívat se jí do očí – a možná ani na zadek. Což by, uznejte, byla škoda!

Takže abychom si to shrnuly – starší ženy? Ve snech terno, v realitě často velký problém, ale jak známo, láska i hory přenáší, a proto všechny popřejme hodně štěstí a čest výjimkám, které se teď diví a nadávají, co jsem to proboha sesmolila za článek!