Byl to úplně normální den jako každý jiný. Rovnou ze školy jsem šla do práce a nemohla se dočkat, až zase skončím a budu moct jít domů za přítelem a mými psy, abych ráno mohla začít nanovo. V práci jsem končila relativně brzy a s pocitem spokojenosti zanechala pracoviště posledním pár kolegům, kteří měli placenou hodinu či dvě navíc. Radek na mě čekal i s Merry a Blackie (moji dva psi) venku, stejně tak, jako to dělal téměř každý večer, abychom mohli nasednout do auta a pohodlně se dovézt domů. Bohužel mi ale tenkrát nebylo dovoleno odejít jen tak, když jsem byla nečekaně zastavena nějakým klukem, který se mě zeptal, jestli náhodou nevím, v kolik bude končit Terka. Jelikož jsem neměla tušení, kdo vůbec Terka je, řekla jsem, že to bude tak půl hodiny, abych měla pokoj a vyhnula se dalším otázkám. Stačilo mi vidět jeho pohled, aby mi docvaklo, že informace mnou podaná, pro něj rozhodně nebyla dostatečně uspokojující. Víc poradit jsem mu stejně nemohla, takže co je mi vůbec do toho.

Pracovní kariéra se mi začala docela dobře rozjíždět, Radek mě požádal o ruku, prostě všechno se zdálo být dokonalé. Netrvalo to ale dlouho a do práce k nám nastoupil onen kluk, který mi tenkrát zabránil v ničím nerušeném odchodu z práce. Haha, že prej kluk! Jeho jméno bylo Aneta, a proto jsem se poprvé v životě musela smířit s faktem, že po mém boku bude pracovat lesba, teda s Terkou vlastně dvě. Ne že bych proti nim něco měla, to ani v nejmenším, jen jsem nikdy neměla tu možnost poznat je blíže. Aneta byla do Terky celá udělaná, kdežto Terka byla spíš takový hodně rozlítaný typ. Jednou s tamtou, podruhé s jinou a tak dále. Aneta do pracovního kolektivu brzy velice dobře zapadla a stala se pravidelnou účastnicí téměř každodenních návštěv baru přes ulici společně s ostatními kolegy. Mě nikdy nic takového nelákalo, raději jsem preferovala domácí pohodu, kdy můžu hodit nohy nahoru, zapnout telku, uvařit si něco dobrého k jídlu a nenechat se ničím rušit, ale stále častěji jsem se nechávala ukecat k připojení se k jejím celonočním alkoholovým dýchánkům.

Radek se občas taky připojil, ale vzhledem k tomu, že hlavním tématem našich konverzací byly většinou pracovní zážitky, nikdy se s námi moc nebavil a spíš nedočkavě čekal, až zavelím k odchodu. Postupem času jej to přestalo bavit úplně, a tak jsem se mohla bavit s ostatními, aniž na mě někdo házel otrávené pohledy. Spíš naopak – otrávené pohledy mého snoubence vystřídaly zprvu neidentifikovatelné pohledy Anety, které, jak se později ukázalo, vyjadřovaly jen jedno. S Anetou jsme se staly zejména kvůli Terce velice dobrými kamarádkami, jelikož, jak už jsem zmínila, Terka byla pořád někde v tahu, a tak u mě velmi často Aneta nacházela pochopení a hlavně útěchu. Vůbec mi to nevadilo, i když jsem si občas připadala, že vůbec nevím, která bije, ale snažila jsem se jí být oporou a byla jsem ráda, že i já mám někoho, na koho bych se případně mohla obrátit se svými problémy.

Jedné noci, kdy jsme po skončení odpolední směny šli s kolegy z práce opět sednout do baru, se stalo něco zvláštního. Abych byla upřímná, už si ani přesně nepamatuji, jak k tomu došlo, matně si vzpomínám, že to bylo snad z hecu, ale začaly jsme se s Anetou líbat. Tohle bylo poprvé, co jsem políbila holku. Bylo to opravdu nádherné, ale vzhledem k tomu, že jsme byli všichni pořádně opilí, jsem to opravdu brala jen jako srandu.

Pár týdnů na to skončily letní prázdniny, Aneta začala bydlet s její kamarádkou, aby se „mohly v klidu připravovat na maturitu“ a já byla povýšena. To ovšem znamenalo přesun do Olomouce na minimálně dva až tři měsíce, kde by mě mohli pořádně zaškolit. Pracovní postup byl velmi lákavý a v našem malém městě mě kromě přítele a mých dvou psů v podstatě nic nedrželo, a tak jsem souhlasila. Auto jsem měla, a tak mi nic nebránilo v pravidelném dojíždění.

Když jsem se asi po měsíci a půl rozhodla zkontrolovat, jak si vedou mí staří dobří kolegové, nestačila jsem se divit, když jsem od Anety našla vzkaz, že jí chybím a nemůže se dočkat, až se vrátím zpátky. Nevím proč, ale nemohla jsem zabránit pocitu, že mi to imponuje a vážně se mi to líbí. Další měsíc a půl utekl taky jako voda a já se vrátila do starého kolektivu, ale jako jejich nová „nadřízená“. Většina lidí to brala v pohodě, ale samozřejmě se našli i takoví, kteří mým návratem nebyli až tak nadšení, ale s tím jsem přece musela počítat. Aneta byla naštěstí jedna z těch, kteří se na můj návrat těšili, a troufám si říct, že ona byla tou, která se mě nemohla dočkat.

Vše se brzy vrátilo do téměř naprostého normálu, začali jsme chodit zase na jedno či na dvě, ale bohužel se mi dostalo varování od nového šéfa, abych se svými „podřízenými“ nenavazovala nějaké velké přátelské kontakty, jelikož by to nedělalo dobře na pracovní půdě. Když jsem se tohle snažila vysvětlit Anetě, která mou přítomnost vyhledávala stále častěji, dostalo se mi pouze jejího typického úšklebku se slovy „a to mě má jako odradit?“ a já měla úplně jasno, o co tady jde. Začala jsem se jí tedy vyhýbat. Ale čím víc jsem se na ni snažila nemyslet, tím víc jsem ji měla před očima a nemohla jsem se dívat na to, jak se snaží sbalit jiné holky jen proto, aby mě přinutila žárlit.

Rozhodla jsem se tedy ignorovat poučky mého šéfa a vydat se za ní do klubu, kam chodila každý pátek. Byla mou přítomností značně překvapena, rozhodně mě tam nečekala a ani já bych nikdy neřekla, že do takového pajzlu někdy vlezu, natož dobrovolně. Slovo dalo slovo a já se opět dočkala toho nejkrásnějšího polibku na světě. Nemohla jsem ale zůstat dlouho, aby to nebylo Radkovi podezřelé, a tak jsem ji brzy musela opustit. Situace jako tahle se opakovala ještě minimálně třikrát a já už si byla téměř jistá, že k Anetě cítím něco víc, než jen kamarádství.

Aneta brzy začala mít problémy se svojí spolubydlící, a tak jsem jí po domluvě s Radkem nabídla možnost pronajímat si na nějaký čas jeden pokoj u nás v domě, než si najde něco jiného. Stejně u nás byla v poslední době pečená vařená, tak to neznamenalo téměř žádný rozdíl. Bylo pro mě překvapením, že Radek na tohle přistoupil, protože jsem si byla jistá, že musel něco tušit. Bylo to naprosto očividné a každý o Anetě věděl, že je do mě blázen.

Jednou v týdnu musel Radek odjet na noc k rodičům, jelikož měli doma nějaké problémy a já zůstala s Anetou sama doma. Snažila jsem se zabránit tomu, co jsme stejně obě chtěly, a proto jsem se zamkla u sebe v pokoji a dělala, že spím. Ráno jsem měla ve čtyři hodiny odjíždět na školení, a tak jsem měla alespoň dobrou výmluvu, proč ji v případě nouze odmítnout. Aneta na sebe nenechala dlouho čekat a brzy skončila u mě v posteli, ale nic se nekonalo. Celou noc jsme si povídaly a nakonec na pár hodin usnuly, abych ji mohla brzy ráno bez rozloučení opustit. Do té doby jsem si myslela, že jí jde jen o jedno, ale jak se ukázalo, byla do mě opravdu zamilovaná a já se bála, že jí budu muset zlomit srdce. Přece jen jsem byla stále zasnoubená a představa, že bych měla vyměnit přítele za přítelkyni, mě trochu děsila.

Aneta se ale během pár týdnů změnila k nerozpoznání. Téměř přestala chodit do klubů a hospod a začala se soustředit pouze a jen na maturitu, která byla takřka za dveřmi. Taková Aneta se mi začala hodně líbit a snažila jsem se jí s učením pomoct, jak jen to šlo. Vím, že ona od toho očekávala něco víc, ale já jsem si řekla, že tohle nemůžu dopustit, a že jakmile bude mít po všem tomhle stresu okolo maturity, nenápadně jí naznačím, že je čas se vystěhovat.

Tenkrát v sobotu musel Radek opět někam odjet na noc a já zůstala sama s ní. Vypadalo to na podivuhodně klidný večer, kdy ona byla zavřená u sebe a ačkoliv jsem chodila pořád po domě sem a tam, tak si mě vůbec nevšímala. Zavřela jsem se tedy k sobě do pokoje a začala se dívat na televizi, když v tom mi přišla sms.

„Můžu na chvíli za Tebou?“

„Ne, já se zrovna chystám jít spát. Promiň.“, odpověděla jsem.

„A nemůžu se s Tebou dívat aspoň chvíli na televizi?“

„Já nevím, neměla by ses raději učit?“, snažila jsem se ji nenechat dosáhnout svého.

„Znamená to, že můžu?“, nenechala se odbýt.

„Nevím, ale už aspoň neodporuji.“, byla moje poslední sms před tím, než jsem zažila jednu z nejkrásnějších nocí v mém životě.

Ani nevím, jak se to všechno stalo, ale brzy bylo šest hodin ráno, já s Anetou propletená jedna v druhé a ani jedna ochotná se navzájem odpojit, abychom mohly jít do práce. Nevím, která z nás tomu nemohla uvěřit víc, každopádně jsem v Anetiných očích viděla výraz toho největšího štěstí, které ji kdy potkalo.

V práci jsem se nemohla soustředit na jedinou věc a hlavně nevěděla, co bude dál. Jestli to mám říct Radkovi, nebo si to raději nechat pro sebe a na všechno zapomenout… Na to, abych na to ale zapomněla, to byl příliš úžasný zážitek, a proto jsem Radkovi všechno vyklopila hned, jak se vrátil domů. Dal mi ale jasně na vybranou. Buď on a Aneta půjde okamžitě z domu, nebo Aneta, ale rozhodně to nebudu mít tak jednoduché. Obavy z toho, co by na to řekli ostatní a taky Radkův velký nátlak mě přiměl k tomu, abych Anetě do očí řekla, že chci zůstat s Radkem. Neřekla tenkrát vůbec nic, jen začala brečet a mně jí bylo neskutečně líto. Rvalo mi to srdce ji takhle vidět, ale já sama jsem měla ve všem zmatek a tohle mi přišlo jako nejlepší možné rozhodnutí. Aneta hodila maturitu opět za hlavu a jediné, co ji zajímalo, bylo, kde se co nejrychleji opít a zapomenout na mě.

Posbírala jsem tedy všechnu odvahu, co jsem v sobě našla a jednoho nádherného slunečného dne se k ní vkradla do pokoje, abych jí řekla, že ji miluji a že chci být jen s ní. Jako zázrakem šlo potom všechno úplně hladce. Sice se momentálně nacházím někde, kde jsem si před několika lety ani nedokázala představit, že bych mohla být a úplně všechno v mém životě se změnilo, ale jsem neskutečně šťastná.

Jsem na sebe pyšná, že jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla a vůbec ničeho, co se stalo, nelituji. Anetu miluji a jsem ráda za to, že v jejích očích i po více než čtyřech letech vidím pořád tu nádhernou jiskřičku, kdy se na mě podívá, a já vím, že jsem pro ni vším na světě.