Křesťanství a homosexualita. Téma, které není úplně lehké uchopit. Téma, jenž celkem často vytvoří vlny na hladině queer komunity, neboť i ve dvacátém prvním století se stane, že někomu z vyšších církevních hodnostářů „ujede“ výrok odsuzující homosexuální svazky, a občas jsme dokonce odkazováni na pseudopsychiatry, kteří by si poradili s tím, co je v nás špatně. Co je ale mnohem horší, než tahle drobná faux pas, po nichž často následuje vysvětlování a omluvné dopisy? Fakt, že otázka homosexuality je v těchto kruzích stále ještě tabu.

Samozřejmě záleží na tom, o jaké církvi se bavíme (evangelíci, například, s homosexuály nemají žádný výraznější problém). Ale přijde-li řeč na církev katolickou, která je u nás v Čechách nejpočetnější, dalo by se říct, že zde se s námi naprosto nepočítá. Nejsou materiály k tomuto tématu, kněží jej při kázáních obcházejí, věřící homosexuál se v podstatě nemá čeho chytit. Důsledkem toho je, že když papež pronese řeč o tom, že společnost zapomíná na hodnotu rodiny, queer komunita v tom okamžitě vidí útok na registrovaná partnerství.

Oficiální stanovisko katolické církve ovšem je, že homosexuální chování není přípustné, ačkoliv homosexualita je věc přirozená. Tato tvrzení se samozřejmě opírají o Bibli. Většinou se odkazuje na dvě místa:

Ve Starém zákoně je to Leviticus 20, 13

A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost učinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich padne na ně.

V Novém zákoně potom Římanům 1, 26 – 27

Proto je Bůh vydal hanebným vášním; neboť i jejich ženy zaměnily přirozené obcování za to, které je proti přirozenosti. A podobně i muži opustili přirozené obcování se ženou a ve své touze se rozpálili k sobě navzájem, takže muži páchají nestydatost s muži a sami na sobě dostávají nutnou odplatu za ten svůj blud.

A jako téměř všechny pasáže v Bibli, i tyto se dají pochopit různě, ač by se třeba na první pohled zdálo, že Písmo promluvilo jasně a závěr je bez debat. Nicméně zpochybnit názory katolíků plynoucí z těchto vět lze už jen tím, že poukážeme na stáří Bible. To, že homosexualita není nemoc nebo volba, se nevědělo ještě na začátku dvacátého století. Tím spíše před několika tisíci let. Vzhledem k tomu, že ačkoliv je Bible „slovo boží“, psali ji lidé, a starověká židovská kultura (narozdíl například od antické) vztahy osob stejného pohlaví naprosto neuznávala, nebylo možné do knihy Genesis napsat „Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, nebo jako muže a muže, nebo jako ženu a ženu“, neboť tenhle verš by nebyl pochopen a jsem si jistá, že by napáchal víc škody než užitku.

To by tedy byl oficiální názor katolíků. Avšak ve skutečnosti se věc má trochu jinak. Jak už jsem řekla, o tomto tématu se úzkostlivě mlčí. Což má za následek to, že si na něj každý udělá svůj vlastní názor podle svého nejlepšího svědomí. Já sama jsem se setkala s mnoha a mnoha názory.

Když jsem si procházela obdobím hledání, jak víry, tak sebe samé, zkoušela jsem se dovolávat pomoci tam, kam jsem si pro ni do té doby byla zvyklá přicházet. Avšak ne vždycky se mi dostalo od „bratří a sester v Kristu“ pochopení a porozumění. Vzpomínám si na pár celkem naivních rozhovorů s několika knězi, kterým jsem se rozhodla svěřit (neboť kněz u věřících velmi často supluje roli psychologa). A, ano, jejich odpovědi mě zklamaly. Pokaždé. Neboť mi vždycky bylo řečeno, že to, že mě přitahuje stejné pohlaví, je jenom přechodný stav a že se mám modlit za to, aby to přešlo a že potom to určitě přejde. A pokud jsem se zeptala, co se stane, když to náhodou nepřejde, odpovědi se mi nedostalo vůbec (mám dojem, že se jim možná zdálo kruté mi říci, že v tom případě bych se měla prostě začít ovládat).

Nicméně setkala jsem se i s něčím horším. A naneštěstí to bylo v době, kdy jsem si ještě nebyla tak úplně jistá sama sebou a nedovedla jsem se bránit. Jedna řádová sestra, které jsem se velmi důvěřivě otevřela, jaksi nechápala rozdíl mezi pedofilií a homosexualitou. Tehdy šlo hlavně o jeden dětský tábor, kam jsem měla jet (a nakonec i doopravdy jela) dělat vedoucí. Samotná myšlenka, že by z mé strany mohlo dojít k něčemu takovému, mě tehdy nesmírně urazila a zpětně mě uráží ještě mnohem více. Právě takovíhle lidé jsou asi úplně nejnebezpečnější. Jsem si jistá, že mi jejich scestné názory prodloužily proces coming outu o pěkných pár měsíců, neboť mi trvalo poměrně hodně dlouho, než jsem přišla na to, jak být průnikem těchto dvou menšin.

Ale abych zmínila i něco pozitivního, je pravda, že bylo mnoho věřících, kteří mi tehdy vyšli vstříc. A i když je možné, že si mysleli svoje, nikdy se nesnažili nutit mi svoje názory. A přesně o tomhle to celé je. Bylo by samozřejmě krásné přesvědčit všechny křesťany, že homosexuální partnerství je na stejné úrovni jako to heterosexuální, ale pro začátek myslím stačí, když je naučíme respektovat jejich homosexuální známé, přátele nebo děti, a když ani my jim nebudeme nutit naše názory za každou cenu.