vypůjčeno od Paulíny MatovéBagristky, žumpařky, mužatky, jeřábnice, babochlapi atd., každý má svůj výraz pro lesby s krátkým sestřihem, o číslo větším pánským oděvem a slovníkem dlaždiče. Jakožto přízraky gay-barů, noční můry našich rodičů a děsivá strašidla pro homofoby nám vytváří příšernou reputaci a strašný obrázek u jinak normálních, leč heterosexuálních, spoluobčanů.

Pamatuji si, jak jsem se kdysi dávno dohadovala se svou hetero-kamarádkou v Jampě o pohlaví hloučku “individuí“ poblíž nás. Já věděla, že jde o slečny, ale přesvědčit jsem ji o tom nedokázala. Naštěstí holčiny po chvíli podaly důkaz za mě, stačilo jen sundat volné mikiny a obrysy ňader, jakožto poslední známka ženství, vyšly na světlo světa. Opět moment, kdy jsem mohla použít svou oblíbenou větu – já jsem ti to říkala a ona zas pochopila terminus technikus – co že to vlastně znamená být bagristkou.

Pro mě je toto dost neuchopitelná móda a navíc nechápu, co se ženě, která je na ženy, líbí na někom, kdo vypadá jako muž. Nejsou pak náhodou jejich přítelkyně hetero?

Nejspíš se moc patlám v tom, kdo je -homo a kdo –hetero! Protože jsme to právě my, kdo se snaží potírat veškeré vykonstruované rozdíly mezi naší menšinou a heterosexuály, jsme to my, kdo se snaží ukázat, že je jedno, kdo s kým spí a kdo koho miluje, a to my voláme po vytoužené toleranci,  a při tom jsme to zase my, kdo si hází granáty do vlastních řad negativistickými poznámkami na styl oblékání našich vrstevnic.

Diktovat v 21. století komukoli, jak má nebo nemá vypadat, co je hezké nebo nehezké, je podle mého zbytečné plýtvání energie, navíc věřím tomu, že můj styl nevýrazné šedé myšky a nikterak nevyčuhující ovce ze stáda se také nelíbí řadě lidí, avšak poslední snaha o mou transformaci proběhla naposledy ještě na základní škole, a to ze strany mé milované maminky. I ta rezignovala někdy v období mých patnácti let a od té doby mám, díky Bohu, klid a jsem za to ráda. Kdo je schopen mi říci co je správně – výrazné líčení a vyzývavé topy nebo sportovní a outdoorové oblečení, popřípadě ležérní triko a pohodlné kalhoty? Snad pro každého, co mu vyhovuje, nebo opravdu stojíme o uniformy? vypůjčeno od Paulíny MatovéChápu, že se občas neubráníme úšklebku nad nějakým módním výstřelkem, ale na druhou stranu já oceňuji odvahu a dávám za ni plus. I když se to může zdát jako banalita, jedná se přeci o základ svobody, malé krůčky k velké věci, každé vybočení z řady a následné přijmutí společností a každá individuální snaha o prosazení sama sebe např. i v oblečení, nás učí toleranci a přibližuje k vytoužené svobodě. I ta sice musí mít určité hranice, ale zrovna v oblečení stanovovat mantinely mně osobně přijde zbytečné. Co se líbí jednomu, nemusí se samozřejmě líbit druhému, a to se dočteme v každé psychologické příručce i pro začátečníky, kdy základem je pochopit, že každý jsme jedinečný. Evidentně jsem příliš zabředla do politiky a psychologie a dopředu upozorňuji, že o takových věcech nemám sebemenší potuchu, a proto se nechci v tomto duchu ani ubírat dál. Jedná se skutečně jen o můj vlastní názor řízený selským rozumem a hodnotami stanovenými mi mou výchovou.

Dostat jsem se stejně chtěla k úplně jiné věci. Přála bych si odpovědět na otázku, jak je možné, že i přestože se proti zmiňované image tolik brojí, se k ní hlásí a nosí ji víc jak polovina holek v lesbincích, co znám a sem tam navštěvuji. Navíc nejsou to holky nezadané, natož nežádoucí. Styly v oblékání si sice určujeme my sami, ale určitý směr nám samozřejmě dává okolí, protože si logicky na sebe vezmu věc, která je mi nejen pohodlná a vystihuje mě, ale taky věc, o které si myslím, že by mi mohla pomoci ulovit nějakou spřízněnou duši.

Takže mně pod diskuzemi o oblékání chybí názor, obrana nebo cokoli ze strany tzv. bagristek, popřípadě jejich přítelkyň, protože tohle říct někdo o mně nebo o mé drahé polovičce, tak se asi urazím a právem naštvu. Nebo jste se holky nad toto téma natolik povznesly, že vám protiargumenty nestojí za námahu? Debata je při nejmenším na místě! Doufám, že každý, kdo dočetl až sem, pochopil, že začátek textu byl pojmut jako ironie a nadsázka a i když je pravdou, že mně osobně na neforemných, volných, div ne pánských oděvech u děvčat nic nepřitahuje, tak volám po tom, aby ty, co se jim to takhle líbí, aby to tak i dál a bez obav nosily.