Nedávná návštěva České republiky mě opět přesvědčila o tom, že mentalita tamějších lidí je bohužel stále na velmi nízké úrovni, co se týče tolerance homosexuálů. Stačilo se projít jednou po ulici, ruku v ruce s mojí přítelkyní, a nestačily jsme se divit, kolik lidí tohle zřejmě vidělo úplně poprvé. Opravdu nepřeháním, když řeknu, že dělníci na lešeních se doslova zastavili a s otevřenou pusou hleděli na dvě holky objímající jedna druhou. Dámy v důchodovém věku raději odvracely oči někam do země, aby nemusely čelit pohledu na nás, jakožto homosexuální exhibicionistky vyměňující si polibky na veřejných místech. Kluci pubertálního věku na nás naopak pokřikovali, abychom se nejlépe ojely hned na místě a jejich holky vrstevnice pro změnu pronášely typické pipinkovské „fuj“ s úšklebkem. Je tohle vůbec normální? Copak tihle lidi nemají vůbec žádný přehled o tom, že i dvě holky či dva kluci se můžou mít rádi a dávat si to vzájemně najevo stejně tak jako to dělají heterosexuálové, když se jim to hodí?

Skutečně jsme si připadaly, jako bychom přijely někam do Narnie, úplně jiného světa, kde slovo „homosexuál“ je považováno za nadávku nebo něco zakázaného. Když vezmu v potaz, že dokonce i Česko už má celkem schopné pochody homosexuálů, že existuje spousta festivalů s homosexuální tématikou a že je už nějakou řádku let uzákoněné registrované partnerství, zaráží mě fakt, že valná většina české populace o tomhle všem ví opravdu hodně málo.

Například se podívejme na výuku ve školách. Já si pamatuji zmínění slova „homosexualita“ asi dvakrát za celou dobu povinné školní docházky, a to vždy ve spojení s pohlavními chorobami. Každý učitel se tomuto tématu snažil obloukem vyhýbat, a pak se nelze divit názorům určitých individuí, která se na nás nedokážou ani podívat, natož nás pochopit. Skutečně si myslím, že děti by měly být už od raného věku seznámeny s tím, že není vůbec nic divného na rodině složené ze dvou maminek či dvou tatínků.

Argumenty jako „je to nepřirozené“ či „dítěti bude chybět mužský/ženský element“ by měly být smeteny ze stolu, jelikož mnohem nepřirozenější je, když tatínek bije maminku nebo když maminka je alkoholička a nemá o své děti zájem. Děti by měly vědět, že když se jim už ve věku sedmi osmi let zdá, že je přitahuje stejné pohlaví, není na tom vůbec nic špatného a můžou o tom v klidu s kýmkoliv mluvit. Děti by měly vědět, že je absolutně nesmyslné posmívat se nebo dokonce šikanovat někoho, kdo je jiné homosexuální orientace. Děti by měly nalézt oporu hlavně v jejich rodičích, ale vzhledem k současné situaci se domnívám, že ani moje generace se nikdy nedočká naprostého pochopení a tolerance.

Naprosto úžasným příkladem mi přijde Velká Británie, kde jsou děti na základní škole navštěvovány pracovníky ze Stonewall (organizace na podporu práv LGBT komunity) a je jím krásně vysvětleno, co vlastně slova jako „lesba“, „gay“ nebo „homosexuál“ znamenají. Učitelé se k tomuto tématu nestaví zády, ale právě naopak se snaží dát dětem o daném tématu co nejvíce a podpořit je. Takhle to funguje už několik let a já sama jsem byla svědkem, jak taková výuka probíhá. Děti se nebojí na nic zeptat, učitelé se nečervenají při záludných dotazech a rodiče to berou tak nějak s nadhledem s vědomím, že tohle je nevyhnutelné, ale nezbytné.

Podle mého názoru by se s něčím takovým mělo v českých školách začít co nejdříve. Pokud s tím totiž někdo něco neudělá, nezačne se nikdy nic měnit. Je tedy zejména na učitelích, a to nejen rodinné výchovy, a rodičích, ve které děti věří nejvíce, aby těm nejmenším vysvětlili, že se opravdu i dvě holky či dva kluci můžou mít rádi stejně jako jejich maminka s tatínkem a není na tom vůbec nic špatného. Nechcete přeci, aby i další generace českého národa byla banda plná homofobů a Česko bylo za několik let jednou z posledních zemí, ve kterých není ještě adopce dětí homosexuálními páry uzákoněná.

Holky, nestyďte se vzít přítelkyni na veřejnosti za ruku či jí dát polibek. Lidé se tomu budou nějakou dobu divit, ale když se to stane přirozené pro vás, zvyknou si i oni a přestanou se na nás koukat skrz prsty. Zkusme s tím společně něco udělat a přestaňte vaši drahou polovičku ochuzovat o to, co jí můžete úplně jednoduše nabídnout. Nebojte se dát jí najevo, jak moc ji máte rádi a obejměte ji třeba při čekání na autobus, dejte jí pusu u pokladny v supermarketu, držte ji za ruku, když se spolu procházíte, vždyť tak to přece chcete…