Zamiluj se do mě…

Miroslava Fáčková

6. část

Po čase Jana pochopila, že s pouhou snovou představou si nevystačí. A pak, dlužila Sandy vysvětlení. Všechny maily, které si napsaly, však tenkrát v náhlém pohnutí mysli a snaze zapomenout na to, kým ve skutečnosti je, smazala. Nemohla si vzpomenout, jak zněl její nick. Bylo to 44,48… napsala všem možným dívkám s nickem Sandy, ale žádná nebyla tou pravou. Naštěstí stále existovaly internetové stránky, na které psala svůj příspěvek o počínajícím coming outu, na který Sandy reagovala. A příspěvek od ní tam díkybohu pořád byl! Takže ještě toho večera psala omluvný mail pro Sandy84. Uvědomovala si, že po takové době jí Sandy nemusela věnovat ani trochu pozornosti. Nemusela jí ani odepisovat, přestože všechny skutečnosti a okolnosti, které jí vedly k tomuto chování, jí zcela upřímně a bez okolků rozepsala. A mail odeslala. I kdyby nic, mohla mít aspoň dobré svědomí z toho, že se pokusila napravit to, co pokazila.

Sandy naštěstí nebyla žádná natvrdlá holka, příčinu toho všeho odhadla ještě toho večera. A dokázala s Janou navázat znovu kontakt a napsat jí ke všemu své vlastní stanovisko. Pomohla Janě doplnit poslední střípky do mozaiky a poradila ve všem, co bylo potřeba. Pravidelně si psaly a sem tam zašly na kávu. Stalo se ale něco nového, avšak vzhledem k předchozím okolnostem ne zcela nečekaného. Jana se do Sandy zamilovala… Každý den před usnutím si přehrávala jejich dlouhé rozhovory. Stále dokola četla všechny maily, které si napsaly. Začala objevovat nové pocity, o kterých se jí nikdy předtím ani nesnilo.

Emil si samozřejmě změn v jejím chování všimnul. Byla veselá, zasněná a nechtěla s ním spát. Když se jí ale zeptal, nikdy mu nebyla schopna odpovědět. Když se zeptal, zda je v tom jiný chlap, vždy odpověděla, že není. A tak jí důvěřoval a dál se nevyptával. Došel k přesvědčení, že jejich vztah probíhá pouhou krizí, kdy chemie přestala fungovat a bylo by třeba přinést další opojné světlo do jejich domácnosti a převážně ložnice. Proto objednal romantický pobyt v hotelu a těšil se, jak ji tím překvapí. Toho dne měla školu až do večera. Připravil tedy večeři, uklidil a čekal na svou milou, aby ji potěšil.

Když Jana přišla domů, jako první ji zaskočila vůně jejího oblíbeného jídla. Na stole voněly čerstvé květiny a svíčky prosvěcovaly jinak tmavou místnost.
„Chvilku počkej, hned jsem u tebe!“ zavolal Emil od sporáku.
Měl na sobě její kuchyňskou zástěru. Vypadal v ní celkem roztomile, ale v danou chvíli jí ho bylo spíš líto. Děsila se toho, co pro ni Emil chystá. Nechtěla mu ublížit jakýmkoliv odmítnutím. Ale věděla, že ať už půjde o cokoliv, bude to muset udělat. Však netušila vůbec jak, tak spíše ze slušnosti se za prostřený stůl usadila a večeři snědla. Když dojedli a Emil odnesl nádobí, chtěla Jana sfouknout svíčky.
„Počkej s tím ještě,“ zadržel ji, „otevři tu obálku.“
Všimla si obálky už předtím, ale doufala, že to není nic, co by způsobilo ještě bolestnější průběh. Ze všeho nejvíc se ale obávala toho, že jí chce Emil požádat o ruku! Naštěstí v obálce nenahmatala žádný útvar, který by připomínal zásnubní prsten. Otevřela tedy obálku a  našla v ní dárkový certifikát na romantický víkend ve dvou s koupelemi, projížďce na koních, masážemi a večeřemi při svíčkách.
„Emile, já,“ polkla.
„Líbí se ti to?“ zeptal se nadšeně.
„Líbí, moc,“ přikývla smutně.
„Je tam nějaký ale?“ zvážněl.
„Sedni si,“ požádala ho a její mozek se proměnil v mechanismus koleček, která se otáčela tak rychle, div se z nich nezačalo kouřit.
Tolik přemýšlela nad tím, co mu vlastně má říct.
„Přece jenom někoho máš, viď?“ promluvil první.
„Já nevím,“ pokrčila rameny, „ale ať už je to jakkoliv, já s tebou nikam nepojedu.“
„Zlato, je úplně normální, že člověk po určitý době vztahu začne pochybovat o tom, co skutečně cítí. Proto chci, abysme jeli na ten pobyt. Uvidíš, že se do sebe znovu zakoukáme.“
„Ale, Emile, já jsem do tebe nebyla zakoukaná nikdy… a teď jsem… do někoho jinýho. Já s tebou opravdu nemůžu nikam jet.“
„Proč jsi teda říkala, že v tom jinej chlap není, když to nebyla pravda? To už ke mně ani upřímná bejt nemůžeš?“ zvýšil hlas a ruce se mu začaly třást rozčilením.
„Byla jsem k tobě upřímná vždycky, až na jednu věc. Nikdy jsem k tobě nic necítila, protože jsem na holky,“ rozplakala se.
Emil v sobě měl neskutečný vztek. Ale i lítost, když Janu viděl bezútěšně plakat na pohovce. Nedokázal k ní být hrubý, přestože mít vedle sebe fackovacího panáka, asi by mu dal co proto. Miloval ji a zároveň nenáviděl.
„Bude lepší, když odejdeš hned. Sbal si kufry a až se vrátím, ať jsi pryč,“ řekl tiše a odešel z bytu. Ani za sebou neprásknul dveřmi, jak by se dalo čekat. Šel se opít do prvního baru, který měl při cestě. Ale důležité bylo, že nedělal Janě žádné potíže a rozešli se v klidu.

Janini rodiče ovšem tak klidní nebyli, když ji spatřili uplakanou s kufrem v ruce ve dveřích.
„Udělal ti něco?“ zeptala se starostlivě matka.
„Já mu snad rozbiju hubu,“ procedil mezi zuby otec a skoro by byl schopen svému slibu okamžitě dostát.
„Ne, tati. On mi nic neudělal. Prostě jsme se rozešli. Já se s ním rozešla,“ vysvětlila Jana a odešla do svého pokoje, kde vše zůstalo od jejího odstěhování se k Emilovi na svém místě. Všechno tam bylo důvěrně známé a působilo na ní jako hojivý balzám. Díky vůni jejích peřin i vzpomínek, díky všem těm věcem si uvědomila, že vždycky je možné začít znovu. Právě se vrátila zpátky tam, odkud odešla, aby poprvé učinila špatné rozhodnutí. Dostala druhou šanci a jako by se mohla rozhodnout znovu, jinak a lépe.
„Co se tedy vlastně stalo?“ zeptala se matka ustaraně, když Jana vyšla ze svého pokoje.
Jana ji láskyplně objala. Pohlédla jí do tváře a v duchu děkovala, že má takovou matku, jako byla zrovna ta její.
„Všechno bude v pořádku,“ řekla jí a znovu objala.
Ale říci pravdu jí nedokázala. Dvě přiznání za jeden večer, to by bylo skutečně příliš. Ale už věděla, že nastane den, kdy to skutečně dokáže.

*   *   *

Jako obvykle čekala Jana na Sandy u kašny. Měly jít na kávu do oblíbené kavárny. Vídaly se jednou do týdne, když čas dovolil. A mezitím si psaly maily i smsky. Tentokrát však bylo vše jiné. Jana nechtěla nikam do kavárny, přestože právě tam si uvědomila krásu své kamarádky.
„Nepůjdeme se raději projít?“ podala tedy jiný návrh.
Sandy souhlasila a nechala Janu, aby sama zvolila trasu. Náměstím prošly přes sídliště a sídlištěm na polní pěšinku vedoucí do lesa. Pomalu se stmívalo, ale přesto se nebylo při procházce lesem čeho bát. Spíše, než přepadnutí násilníkem se teď Jana obávala toho, jak Sandy zareaguje, bude-li jí chtít vyjevit své city. Raději by mlčky ušla 10 kilometrů nebo ji jenom tak chytla za ruku, aniž by musela cokoliv vysvětlovat. Ale pak se prostě zastavila.
„Děje se něco?“ zeptala se Sandy a upřímně pohlédla Janě do očí.
Vypadala úplně stejně, jako tenkrát, v přítmí kavárny. Byla tak milá a jemná, tak krásná… Jana by nejraději uchopila její tváře a prostě jí políbila. Ale Sandy byla tak křehká, až se bála, že ji rozbije na malé kousky, když se jí jenom dotkne. Bála se udělat cokoliv, jen aby nezničila jejich krásné přátelství. Nakonec si ale dodala odvahy.
„San, nevím, co se děje. Ale každou noc se mi o tobě zdá. Nemůžu si pomoct, ale asi k tobě něco cítím,“ přiznala se.
Je možné, že při tom koktala, těžko říci. Možná byla i rudá, což nebylo díky přítmí naštěstí vidět.
„O čem se ti třeba zdá?“ zeptala se.
„Třeba o tom, že tě líbám. A dějou se se mnou při tom věci, který jsem nikdy nepoznala. Chtěla bych vědět, jestli to bude stejné, když se to stane doopravdy.“
Sandy uchopila její ruku. Lehce se dotkla její tváře a zvolna spojila své rty s Janinými. Nejprve na krátkou dobu, ale pak byl polibek delší a vášnivější. To, co prožívala Jana ve svých snech se najednou zdálo být jen slabým odvarem toho, co přišlo pak. Jako by celý okolní svět neexistoval a ona se stala součástí Sandy a jejích rtů. Vzrušení pulzovalo celým jejím tělem a ona konečně poznala, že takhle to má opravdu být.
„Je to takhle v pořádku?“ usmála se Sandy zase tím svým kouzelným úsměvem, když se jejich rty od sebe odpojily.
Ale Jana se dychtivě přitiskla k Sandy a vzrušeně zašeptala: „Nepřestávej mě líbat.“
V ten okamžik bylo jisté, že našla samu sebe, svojí lásku, a že jednoho dne dokáže sebe i ji představit okolí. A doufala, že propletené prsty její a Sandy, těch dvou zamilovaných dívek, se již nikdy nerozpojí.

 

Líbila se vám povídka? Pak nebuďte zklamané, že je u konce a se těšte na další, kterou pro vás Mirka připravila! Již brzy na Queermagu!