Pokoj číslo čtyři

Miroslava Fáčková

Přečti si napřed 1. díl!

Konečně nastal dlouho očekávaný pátek. Alespoň pro Danu, jelikož Lenka měla páteční noc strávit v práci. Dana dostala pozvánku na narozeninový večírek, který pořádala jedna z bývalých kolegyň, Blanka. Docela se divila tomu, že si na ni vzpomněly, i přesto že se jednoho dne rozhodla odejít a postavit se na vlastní nohy. Ale byla za to ráda. Často na své kolegyně i bujaré pracovní večírky vzpomínala. Najednou však pocítila takový zvláštní nádech nostalgie, že začala pochybovat o tom, zda svou účast na večírku raději neodvolá.

„Nevím, jestli tam mám jít,“ vyslovila svou nejistotu nahlas.

„Proč bys nešla? Vždycky tě zvou, tak nad tím přestaň přemýšlet a prostě běž,“ namítla Lenka, „a stejně mám noční, takže si to pěkně užij a nespěchej domů.“

„Jsi prostě nejlepší,“ usmála se Dana.

„Na tom není nic světobornýho. Jen mě nenapadá důvod, proč by ses neměla zúčastnit večírku s bývalými kolegyněmi. Já bych šla hned.“

„Dobře,“ přikývla tedy Dana, „Ale stejně tam nebudu moc dlouho. Sama nevím, co si s nima mám povídat, když už tam nepracuju.“

bývalé kolegyněNakonec však Daniny obavy naplněny nebyly. Ač se zprvu cítila nejistě a u dlouhého stolu by byla nejraději zaujala to nejnenápadnější místo, se nakonec nemusela ani tolik přemáhat a naprosto přirozeně se přesunula do centra dění. Pozornosti by samo sebou neušla, i kdyby sebe víc chtěla. Její bývalé kolegyně hořely zvědavostí, jak se Daně daří v podnikání a předháněly se v kladení otázek. Dokonce to chvíli vypadalo, že zcela zapomněly na oslavenkyni a její narozeniny. Ta se naštěstí nijak odstrčeně necítila a rovněž se zajímala jen o Danu.

„Kdybys chtěla, mohla bych ti sem tam s něčím pomoct,“ naklonila se k Daně Blanka, když počáteční nadšení opadlo a rozjela se běžná konverzace, „víš, že mám smysl pro pořádek a organizaci.“

„Chceš mi dělat sekretářku?“ podivila se Dana.

„Hlavně se chci trhnout,“ zašeptala, aby ji ostatní holky neslyšely, „takže mi je fakt jedno, co bych dělala.“

Daně neušel její jiskrný pohled. Jako by jím snad něco naznačovala. Ale protože si po letech monogamního soužití podobných signálů přestala všímat, na její pohled nereagovala a odpověděla: „Popřemýšlím o tom.“

Dál už si nepovídaly, jelikož se rozezněly první tóny muziky, takže dorozumět se mezi sebou bylo takřka nemožné. Dana si pomyslela, že výběr lokálu nebyl příliš šikovný pro ty, které si přišly prostě jenom popovídat. Ale pak se snažila zalovit v paměti a vzpomenout si na den, kdy byla naposledy tancovat a uznala, že jí něco podobného rozhodně neuškodí. Bylo to tak dávno, že už si to ani nepamatovala… Proto živou muziku uvítala a mezi prvními se ocitla na tanečním parketu. Po několika okamžicích zde bylo plno. Sedět zůstaly jen postarší kolegyně, které krátce nato místo dění opustily. Blanka se držela v Danině těsné blízkosti. Kroutila boky, vlnila se a občas se jakoby mimoděk dotkla její ruky, nohy, pozadí… Po každém takovém „omylu“ zvědavě na Danu pohlédla, jako by očekávala nějakou reakci. Dana přemýšlela, co Blanku k takovému chování vede. Snažila se na ní udělat dojem, aby ji u sebe zaměstnala? Nebo ji prostě chtěla čistě jenom svést? Ať tak, či onak, počáteční zaskočení vystřídalo nadšení, které se zvyšovalo přímo úměrně s hladinou alkoholu v krvi. Netrvalo dlouho a začalo jí to imponovat. Blanka se nepřestávala kroutit a špulila na Danu svoje plné rudé rty. Její pusa byla vážně sexy. Dana přistihla samu sebe, jak si představuje, co všechno by mohla Blanka svými rty dělat…  S každým Blančiným dotykem Daniným tělem vystřelovaly elektrické impulsy, které nacházely svůj cíl přímo v rozkroku. Blanka si toho všimla a začala se v tom doslova vyžívat. Jako by na parketu byly jen ony dvě, přestože byl přeplněný. To erotické napětí mezi nimi snad muselo být vidět, přesto ho nikdo z přítomných nezaregistroval. Ani ty vibrace a jiskření, které se odráželo v každém pohybu, dotyku, v každé notě rytmické písně. Blanka Danu doslova sváděla pohledem. A byla v tom opravdu dobrá. Vzbuzovala v Daně nebývalou chuť po zakázaném ovoci. Probudila v ní živočišné touhy, chování muže, který chce za každou cenu a co nejrychleji uspokojit svou potřebu a na ničem jiném mu nezáleží. Blanka posunkem cosi naznačila a vydala se směrem k toaletám. Dana ji následovala do prázdné kabinky. Tam se Blanka opět zavlnila a svými velkými rty se přisála k těm Daniným. Dana ji odstrčila a opřela ji o zeď. Stehnem jí zajela mezi nohy, aby je co nejvíc roztáhla.

„Nemusíš tolik spěchat,“ zašeptala Blanka.

Dana jejích slov nedbala. Na ničem z toho, co Blanka říkala, jí absolutně nezáleželo. Koledovala si o to, ne? Dana byla až příliš daleko, aby zvolnila tempo. Navíc kdyby to udělala, musela by probíhající situaci přehodnotit a tím to celé zazdít. Na druhou stranu však mohlo jít o poslední možnost úniku před nevěrou. Ale jak už bylo řečeno, tou dobou byla už daleko za pomyslnou hranicí soudnosti. Nešetrně zajela rukou Blance pod kalhotky. Nebylo v tom nic citového, ale Blance se to očividně líbilo, což Danu vzrušovalo ještě víc. Nehodlala se s ní milovat, dotýkat se jí a něžně líbat. Udělat se, o to jediné jí šlo. Domnívala se, že přesně z toho důvodu dělala Blanka ty věci, jinak by na to šla přece úplně jinak… Uchopila tedy Blančinu ruku a položila ji do svého vlhkého rozkroku. Tím se nalepila do její těsné blízkosti tak, aby se dotýkala jejího obnaženého klína, o nějž se začala třít.  Mohutnými kopulačními pohyby narážela do Blančina klína, až se celá kabinka otřásala. Lidé ve vedlejších kabinkách museli bezpečně poznat, co se tam odehrává, ale Daně to bylo ukradené. Za účelem okamžité rozkoše byla v tu chvíli schopna obětovat i svou vlastní pověst. Jak by řekl jeden jejich známý, bušila do ní jako do hodin. Netrvalo to příliš dlouho, křečovitě stáhla půlky a hlasitě zasténala. Blanka se spokojeně usmála, uchopila Daninu hlavu do dlaní a vášnivě ji políbila. Dana se chvíli nechala, ale pak se znechuceně sama nad sebou, nad Blankou a nad tím vším od ní odtáhla, odstrčila ji a opustila kabinku. Její účast na večírku byla u konce. Domů si s sebou odnášela výčitky svědomí a rozhodnutí, že na tento hnus okamžitě zapomene a pokusí se jej odčinit citem k Lence, který jí již dlouhou dobu předtím z nedostatku času odpírala.

* * *

     Karolína toho v noci rovněž příliš nenaspala. Měla za sebou již druhou sérii chemoterapie a každý všední den docházela ambulantně na ozáření. Cítila se mizerně a jediný společník, kterého měla u sebe, byl pes Bárny. Po každé z těch dvou dosavadních sérií chemoterapie ještě několik dní zvracela. Do toho trpěla úpornými průjmy po ozařování. Ano, lékař ji na to upozorňoval. Prý následkem ozařování břicha jsou průjmy velice častým vedlejším účinkem. Takže většinu času trávila na toaletě a občas netušila, zda se má směrem k míse otočit předem nebo zadem.

Nebylo to tak, že by neměla vůbec nikoho. Měla rodiče, dva bratry a sestru… Ale rodinné vztahy byly velice tvrdým oříškem, který se léta nikomu nepodařilo rozlousknout. A tak se stalo, že rodina Karolíny o její nemoci neměla sebemenší tušení. Ani netušila, jak by na toto sdělení reagovali a jestli by se vůbec namáhali ji navštívit. Co se týče matky, dávno rezignovala. Navíc nebyla úplně sama, měla Bárnyho. Snažila se být hodně doma a během opakovaných hospitalizací hlídala psa sousedka. Kromě zdravotních obtíží jí dělala starosti také finanční situace. Ze dne na den se ocitla na nemocenské, která neměla být jen tak ukončena a s příspěvkem od státu měla co dělat, aby vyšla. Ale stále se to dalo ještě jakž takž zvládat, i když na rozhazování skutečně neměla.

* * *

    Mohlo být kolem poledne, když se Dana vrátila ze supermarketu, kde nakoupila čerstvé pečivo a pár dalších věcí, kterých bylo třeba. Lenka ještě dospávala po noční. Dana tedy připravila první část svého záměru a přenesla svou pozornost ke své ženě.

kiss„Dobré ráno, miláčku,“ pošimrala ji po tváři.

Do postele vedle ní položila podnos s čerstvou vonící kávou, zákuskem a dvěma křupavými bagetkami. Provinile si ji prohlížela a nitro jí sžíraly výčitky svědomí. Lenka si naštěstí toho zvláštního výrazu přes svou rozespalost nevšimla. Jen se udiveně posadila na posteli a položila si podnos do klína.

„Co tě to najednou napadlo?“ zeptala se, ale těšilo ji to.

Marně se snažila dopátrat v paměti dne, kdy něco podobného udělala Dana naposledy.

„Říkala jsem si, že jsme na sebe měly poslední dobou málo času. A tak mě napadlo, že bychom si mohly udělat den jenom pro sebe,“ odpověděla Dana a políbila Lenku na čelo.

Ta byla málem dojatá. Okamžitě poznala spojitost těchto gest s večírkem. Ale neviděla v tom nic podezřelého, právě naopak. Sama nebyla schopna žádných nepravostí, tudíž je neočekávala ani od druhých. Svým způsobem byla možná někdy až naivní. V souvislosti s večírkem se domnívala, že návratem mezi bývalé kolegyně si Dana uvědomila, jak vypadal jejich život předtím a jak moc se od té doby změnil. A to ji jistě motivovalo k tomu, aby s tím něco udělala. Netušila, že přestože má ve své podstatě pravdu, jak moc se ve skutečnosti plete.

„Kam tedy půjdeme?“ zeptala se Dany a láskyplně opřela hlavu o její rameno.

„Ze všeho nejdříve provedeme něco s mou opuštěnou holkou…,“ zavrněla Dana, odložila podnos na noční stolek a přitulila se k Lence.

Vyhrnula horní díl jejího pyžama a rukou přejela přes její obnaženou hruď. Lenka se vzrušeně propnula a roztouženě přitiskla Danu k sobě. Její tělo bylo vyprahlé, takže stačil jediný dotyk k tomu, aby se rozbouřilo.

„Já jsem věděla, že nebudeš protestovat,“ zašeptala Lence do ucha zastřeným hlasem, protože věděla, že ji tento způsob nesmírně vzrušuje. Lenka chytla Danu kolem krku a přitáhla si ji co nejblíže k sobě. Vášnivě ji políbila na rty a nechala Danu, aby se dotýkala všech míst, která byla již dlouhou dobu takřka netknuta a nepolíbena. Sama nezůstala pozadu a hbitě stáhla Daně tričko. Jejich obnažené hrudi se spojily a vášeň nadále rostla. Pro Danu to bylo zcela něco jiného, než událost ze záchodové kabinky. Vlastní potěšení nebylo prioritní. Jednak měla za to, že si jej za svůj hřích nezaslouží, jednak vnímala Lenku jako osobu, která by měla dostat největší náruč něhy a hluboké lásky.

Blanka byla totiž v Daniných očích vyobrazena zcela jiným způsobem. Ať už měla Blanka jakékoliv úmysly, ať už si pod svými svádivými gesty představovala cokoliv, pro Danu nebyla víc, než děvka. Dana však nechtěla vzpomínat na činy, které již nešly vymazat. A pod sebou měla svou postupně roztávající ženu. Připadala jí roztomilá a sexy zároveň. Byla přesvědčena, že většího štěstí už nemohla ani dosáhnout. Netrvalo dlouho a ležely vedle sebe nahé. Horkost sálala z jejich těl, prostupovala každou buňkou a kumulovala se v polibcích a dotecích.

„Pojď ke mně,“ zašeptala Lenka roztouženě, lehla si na bok a roztáhla nohy. Dana tedy zaujala opačnou polohu, spojila své nenasytné rty dychtící po uspokojování Lenky s jejím klínem a též nabídla ten svůj k líbání. Tímto způsobem se v minulosti milovaly velice často. Obě si tím dodávaly pocitu, že touto praktikou dochází k naplnění každého prázdného místa, spojení vnějších i vnitřních světů a stavu úplné propojenosti. Jako by jedna byla doslova pohlcena tou druhou. V těch vzácných chvílích neexistovalo nic okolo, vše smysluplné a opravdové se odehrávalo „tady a teď“ a na základě těchto prožitků jedna druhé dokazovaly, že k sobě neodmyslitelně patří.

„Asi se z té krásy zblázním,“ vyhrkla Lenka a začala se třást.

Dana přidala na intenzitě a všechnu energii, kterou v těle měla, směrovala do svého jazyka.

„Jsi skvělá, jsi vážně skvělá,“ křičela Lenka a Daninu hlavu tlačila ještě víc ke svému klínu. Poté dosáhla silného a zemi otřásajícího orgasmu, který se stal odměnou za všechny ty probdělé noci plné neukojených snů.

Když se z prvotního ochromení vzpamatovala, vrátila svou pozornost zpátky k Daně a jejímu klínu. Ta byla natolik vzrušena Lenčiným orgasmem, že stačilo pár jemných dotyků a svou pouť vstříc vrcholu blaha dokončila také.

Znaly ještě jeden způsob, který obě vynášel do oblak a zaručoval výše zmiňovaný pocit dokonalého splynutí. Přestože byly obě ještě udýchané a vláčné, Dana se opět spojila s Lenčiným tělem, jako by snad chtěla okamžitě dohnat všechny promeškané příležitosti, kdy mohly jedna v druhé vzbuzovat pocity nekonečného blaha.

„Odpočiň si, lásko,“ usmála se na ni Lenka a pohladila ji po tváři.

Ale Dana jejích rad nedbala a vzrušeně zašeptala: „Jsi tak krásná…“

Roztáhla něžně Lence nohy a opatrně na ni nalehla, načež přizpůsobila svou polohu tomu, aby co nejdokonaleji spojila svůj klín s jejím. Vášeň nevyhasla. Naopak, rozhořela se v mohutný neuhasitelný požár. Přestože obě jen malou chvíli předtím dosáhly orgasmu, stačilo pár pánevních pohybů a opět se zmítaly ve slastných prožitcích plných doprovodných vzdechů a výkřiků lásky.

Když se dostatečně vzpamatovaly z nenadálého splynutí těl i duší, vstaly, aby užily dne, jak nejlépe mohly. Dana pro tuto příležitost vybrala návštěvu zámku a večer kino s romantickou večeři.

„Jak bylo vůbec na večírku?“ zavolala Lenka z koupelny, kde se připravovala k odchodu.

„Nic extra. Jsem ráda, že jsem s tebou doma,“ odpověděla neurčitě a dál se věnovala oblékání a přípravám na celodenní výlet. Na večírek se snažila nemyslet. Občas se však stává, že ať už se člověk na něco snaží sebevíc zapomenout, vždycky se objeví okolnosti, které jej k daným myšlenkám přivedou. V tomto případě šlo o zvonící telefon, na jehož displeji se rozsvítilo jméno Blanka.

„To je pracovní,“ odpověděla Dana Lence, aniž by ta položila otázku.

„Ty to nebudeš zvedat?“ podivila se.

„Ne,“ zakroutila hlavou Dana a vymáčkla hovor, „vypnu si telefon a celej den jsem jen tvoje.“

Samo sebou tímto gestem Lenku ještě více potěšila. Ale ještě předtím, než telefon vypnula, jí stihla přijít textová zpráva: „Pak mi zavolej.“

Dana vypnula telefon, mozek přepnula na jiný kanál, kde jediným a tím nejlepším na světě byla její Lenka a den strávený po jejím boku.

 

Přečti si také 3., 4. a 5. díl!