Bez obav

 

Bylo mi jedno, co si kdo pomyslí. Bylo mi fuk, jestli mi to bude někdo zpětně vyčítat, jestli mi budou posílat květiny, prosit a žadonit o další lekci, jestli budou bez spodního prádla čekat u mých dveří nebo jestli mi budou vyhrožovat naštvaní manžílci některých z nich. Každý je zodpovědný sám za sebe. Za to, že se mnou skončí v posteli, autě nebo jen tak někde nenápadně přehnuté,si můžou vždycky samy. K ničemu je nenutím.

Ani s tou poslední to nebylo jiné.Výjimečně to nebyla jedna z těch, co se nechají sbalit v klubu, seznámily jsme se na internetové seznamce. Chvíli to vypadalo, že to snad ani nepíše ženská, že je to jen převlečený chlap, ale pak z ní vypadlo jméno nějaké bývalé, která se ukázala být mou dávnou bývalou z mých hloupých mladých let. Jasně, pořád jsem mladá, pětadvacet dnes nic neznamená, ale už jsem se poučila v tom, že na lásku a sliby nejsem vhodný typ a budu mít čas se takové věci učit v důchodu.

Takže tahle Andrea, docela šikovná brunetka se špičatým nosíkem, se rozhodla, že mě musí vidět a pokud možno hned. Vesměs je mi jedno, kolik jim je let, ale pod osmnáct většinou nejdu. Tedy až na akce, které samovolně vyplynou ze seznámení někde v klubu, to už se mi taky stalo, že slečna tvrdila, že jí je 19 a pak se zjistilo, že si byla před týdnem vyzvednout svou první občanku. Andrea byla právě na hranici, osmnáctiletá budoucí zdravotní sestřička, alespoň dle svých slov. To se vždycky hodí, ne?

Byla tak hladová, že jsem si ji musela vzít už na záchodě v baru, preferuju lepší místa, ale nešlo to jinak. Vzdychala a kroutila se, škrábala mě a kousala a byla mnou tak omámená, že si dokonce pamatovala moje jméno a pořád je jako mantru provolávala dokola. Měla můj obdiv, já si jména málokdy zapamatuju napoprvé, když se s někým seznamuju, zajímá mě hlavně osobnost člověka a ne jeho jméno. Což se někdy opravdu nehodí, když pak ani po třech rande nevím, jak se dotyčná jmenuje a říkám jí nějakou přezdívkou. Andreu jsem si ale vryla do paměti hned po prvním, už jen proto, že mě bombardovala smskami a v každé se podepsala jako „Tvoje Andrejka“. Ehm, super.

Někdy je potíž se jich zbavit, takže je lepší jim ani nedávat svoje číslo. Sice mě pak můžou některé otravovat přes internet, ale profilů mám hned několik na několika různých serverech, takže to není zas taková tragédie. Někdy se prokecnu a přiznám, čím se živím, to pak máme v obchodě „stálé zákaznice“, které vždy potřebují poradit, jestli jim ta sukně sedí nebo ne. Jo, slečny a paní by to chtěly i v mé pracovní době, v kabince. Většinou se to ale snažím nepřehánět, nepotřebuju přijít o práci kvůli nějaké nadržené dámě, která nedokáže počkat do večera. Naštěstí jsem na prodejně služebně nejstarší, takže mi do toho nikdo moc nekecá a neřeší to.

Andrea byla jiná než ty ostatní, nebylo to ani tak nějaké kouzlo osobnosti, povaha nebo krása. Voněla jinak. Voněla tak, že jsem se jí nemohla nabažit a stačilo se k ní jen naklonit, abych věděla, že mám o další program minimálně na hodinu vystaráno. Byla občas sice trošku infantilní, ale jakmile se naladila na vlnu sexu, bylo nemyslitelné zabývat se takovýma prkotinama. Bydlela s maminkou a já si slečny domů po několika špatných zkušenostech už nevodila. Zezačátku jsme to řešily někde venku, květen tomu docela přál, ale došlo i na pozvání k nim domů. Maminka byla na chalupě, takže mě čekal docela pěkný víkend. Chtěla mě oslnit romantickou večeří, která se jí vůbec nepovedla (což o to, stejně by mě to asi neuchvátilo) a pro větší požitek zkusila po jídle vystřihnout striptýz. Byl to jeden z nejsměšnějších pokusů, které jsem kdy viděla, ale zatla jsem zuby, nechala ji se přede mnou producírovat a chápala, že si to předtím zkoušela x-krát před zrcadlem a zdálo se jí to dobré. Když si sundala poslední kousek, něžné růžové kalhotky, obkročmo si na mě sedla a já zase ucítila tu její vůni, která mě přiváděla k šílenství. Vášnivě jsme se líbaly, zatímco se mi třela o klín a když už začala hlasitě vzdychat, přikázala jsem jí, ať vstane, otočila si ji k sobě zády, jemným pohybem ji donutila se předklonit a začala jí to dělat vestoje. Po prvních dvou orgasmech jsme se musely přesunout do její postele, protože se chuděrka už sotva držela na nohou.

Když jsme si lehly do postele, zazvonil telefon, volala jí matka. Andrea jí namluvila, že je doma s kamarádkou a že se koukáme na filmy. Konkrétně na Deník Bridget Jonesové. Kde na tom proboha byla?!!! Trošku mě to otrávilo, ale stačilo, aby se ke mně zase víc přiblížila a z jejích pórů vyšla ona omamná vůně, která předurčila další dění. Na svůj věk byla překvapivě zkušená a šikovná a dokonce pochopila, že sex neznamená láska a že tedy nemá smysl mi mezi vzdechy vysvětlovat, jak moc mě miluje.

Horší bylo, když jsem v neděli dopoledne, právě v okamžiku, kdy jsem nahá vycházela z koupelny s umytým dildem připraveným k použití, na chodbě jejich malého bytu potkala maminku. Vyjekla, nadskočila a těkala pohledem z mého obličeje na dildo v mé ruce, zpátky na můj obličej, pak na moje prsa, na můj klín a zpět na dildo. Zařvala něco ve smyslu, co to proboha je a hnala se do ložnice za Andreou divoce křičíc, že to snad není možný, že si z ní snad někdo dělá prdel. No, nedělal. Andrea se zabalila do peřiny a krčila hlavu, snad protože čekala, že bude bita a snad jen já jsem věděla, jak se v takovou chvíli zachovat. Zatímco maminka křičela a Andrea brečela a vzlykala, posbírala jsem alespoň kalhoty a tričko a v nestřeženém okamžiku jsem zamířila ke vchodovým dveřím. Snad možná pro pobavení jsem ještě houkla na rozloučenou, že mě těšilo a „nashledanou“ a s botami v rukách jsem vypadla na chodbu, kde jsem se poupravila.

Zbytky oblečení se v takovém případě prostě musí oželet, jednou jsem je sice našla dole na ulici, ještě než jsem sjela výtahem, ale tentokrát jsem si nedělala iluze a odešla domů spokojená s tím, že mi v kalhotách zůstal mobil, klíče i peníze, takže to drobné prádlo oplakávat nebudu. „Andrejka“ mi psala srdceryvné smsky, kterak jí matka zakázala se se mnou nadále vídat, protože by ji bývala raději přistihla s klukem a podobně. Nedělala jsem si z toho velkou hlavu, buďto Andrea počká, až její máti vychladne a nebo na mě prostě bude vzpomínat s láskou a škubáním v rozkroku. Já to přežiju, vždyť je holek na světě dost. Nejsem moc dobrá utěšitelka a zvlášť ne tehdy, když za ten průser můžu svým způsobem já. Každý si to musí vyřešit sám, protože moje vina není zas tak veliká. Já nikoho do ničeho nenutila, k ničemu nikoho nepřemlouvala a navíc je Andrea dospělá.

Naštěstí se její máti zachovala rozumně a nezakazovala osmnáctileté dceři žádné vycházky, takže se u mě Andrea za pár dní objevila v obchodě a zatáhla mě do kabinky. Situace u nich doma mě popravdě moc nezajímala, takže jsem jí dvěma prsty dala jasně a důkladně najevo, o čem se budeme bavit, pakliže se bavit chce. Neodporovala, voněla.

Následující dny jsme se tedy vídaly vždy někde venku, buďto jsme zašly do baru nebo někam do parku a vypadalo to, že Andrea každou schůzku horlivě vymýšlela, jak to udělat, aby se dostala ke mně domů. Zmínila však, že její máti chodí na nějaký kurz jógy nebo čeho, takže by se dalo vymyslet i něco u nich, i když teď už s velkým rizikem.

Další den v práci, skoro před odchodem, mi kolegyně předala vzkaz, který mi tam nechala Andrea. Ráno jsem si zapomněla doma mobil, takže mi nejspíš psala a nedostala žádnou odpověď. Měla jsem celý den inventuru, takže mě na prodejně nezastihla a na lístek mi napsala, ať se večer stavím k nim domů, že prý „bez obav“. Fajn, asi to má pod kontrolou. Cestou k ní jsem se stavila ještě na panáka do baru a trochu se zakecala se sympatickou barmankou. Prsa se jí hrnula ven z výstřihu, její oči koketovaly a trošku jsem se jí nechala naladit na večer, alespoň v myšlenkách. Pozvala jsem ji na panáka a s příjemně rozehřátým tělem a uvolněnou myslí jsem se vydala k Andree.

Bez obavZazvonila jsem a čekala, až se ke mně nakloní známá vůně. Místo toho však ve dveřích stála paní matka. Dívala se na mě zkoumavým pohledem, jakoby snad čekala, co jí já řeknu. A já se zase dívala na ni, se srdcem mírně rozbušeným, protože to pro mě vypadalo dost nepříznivě a chtěla jsem získat čas, než nastane peklo. Doklaplo mi, že na mě už nějakou dobu čekala. Nervózně polkla, pohyb jejího ohryzku se nedal přehlédnout a svedl můj pohled trošku níž, na její dekolt. Měla na sobě černou blůzu s podobným výstřihem jako ta barmanka, šedé džínsy a byla bosá. Měla stejnou barvu vlasů jako její dcera a její oči a tvář nevypadaly vůbec unaveně, jak tomu někdy u matek teenagerek bývá. Věk se na ní nepodepsal ba naopak z ní vyzařovala přirozená krása. Přešlápla jsem na místě a čekala, co se bude dít. Matka si uhladila blůzu a nadechla se, ale nakonec nic neřekla. Začala jsem přemýšlet, že se dám na ústup, ale zrovna v okamžiku, kdy jsem se chtěla otočit, promluvila.

„Andrea není doma,“ pootevřela dveře do bytu jako gesto, abych šla dál a podala mi ruku. „Bez obav,“ řekla tichým hlasem, ve kterém jsem slyšela něco znepokojivě provokujícího. Prohlídla jsem si ji ještě jednou od hlavy až ke špičkám bosých noh a při cestě zpět se zahleděla na její nastavenou dlaň, která mě lákala dovnitř. Druhá dlaň skoro až stydlivě pohladila křivku pasu a boků.

Tak tedy bez obav, pomyslela jsem si a vložila svou ruku do její.