Chystáte se s drahou polovičkou na dovolenou? Pak máte možná pochopitelně strach z toho, jak se k vám budou v hotelu chovat v okamžiku, kdy zjistí, že jste gay pár a žádáte si manželskou postel.

Evropská gay asociace cestovního ruchu (GETA) přišla s návodem pro hoteliréry, jak si proti sobě nepoštvat zástupce LGBT komunity. Tímto návodem je pět snadno proveditelných bodů, kterými by se měli provozovatelé řídit a ač nám jejich obsah může přijít úsměvný, můžeme z nich jen těžit. Pojďme se na ně podívat z blízka:

1. Všechny vaše hosty vřele přivítejte, ať jsou kýmkoliv.

2. Buďte profesionální, nesuďte, především ne v momentě, kdy si hosté zamlouvají pokoj. Není nutné ptát se, jestli chce dvojice stejného pohlaví skutečně manželskou postel. Jen se ujistěte, že všechny údaje uvedli správně. “Takže to bude pokoj s dvoulůžkem na tři noci?” Neměli byste naznačovat, že nejspíš udělali chybu, když si zamluvili manželskou postel. Dávno by vám řekli, že je to chyba.

3. Ujistěte se, že uvítání hostů na pokoji nebude obsahovat formulku “Vítáme pana a paní…”. Leckdo by se nad tím nejspíš pousmál, ale proč nebýt dokonalí a neohlídat si i takovou věc.

4. Nabízíte návštěvníkům různé výhody? Ať už jsou to novomanželské balíčky nebo valentýnská přáníčka, buďte připravení i na variantu pro pár stejného pohlaví.

5. Rečepní či domovník by měl/a být vždy schopný/á odpovědět na otázku “Kde je nejbližší gay bar?” Stačí se krátce podívat na internet a hned si uděláte přehled.

Co si o těchto pravidlech/pokynech myslíte vy? Už se vám někdy stalo, že na vás koukali přes prsty, protože očekávali „normální“ pár a přišly dvě osoby stejného pohlaví? Máte zkušenost například s diskriminací v restauracích nebo při objednávání jiných služeb?

Markéta, 24 let: Právě před dvěma týdny se mi stalo, že jsem chtěla vzít přítelkyni na valentýnskou večeři, mnou vybraná restaurace všude hlásala luxusní čtyřchodové menu pro zamilované páry s překvapením navíc. Zamluvila jsem si prvně stůl, ale nikdy by mě nenapadlo jim do telefonu říkat, že půjde o dvě ženy a ne muže a ženu. Když jsme přišly na místo, servírka vykulila oči a řekla nám, že mají všechny stoly rezervované pro speciální valentýnskou akci jen pro páry. Řekla jsem jí, že my pár jsme a že tam mám rezervaci na to a to jméno. Servírka chvíli něco blekotala a tvářila se zmateně, až nešťastně. Minimálně mně to zkazilo celý večer, servírka se hned pak musela poradit s kolegyní, jestli to teda takhle může být a při obsluze se nechovala profesionálně. Přitom ani já ani přítelkyně nevypadáme jako butch lesby, které odpuzují na pohled a ostatní hosté restaurace si nás nevšímali, protože měli oči jen pro svoji polovičku. Je jasné, že do té restaurace už nikdy nepůjdu a jen budu doufat, že tam tahle servírka zůstane a už ji nepotkáme jinde. Nebo můžu doufat ještě v to, že se zbaví svého homofobního chování a nebude vše vidět jen černobíle.

Andrea, 27 let: Stal se mi kuriózní zážitek na dovolené v Tunisku, už je to hodně let zpátky, jela jsem tehdy na první dovolenou s přítelkyní. Tehdy by mě ani nenapadlo chtít po nich na recepci, aby nám dali manželskou postel, Tunisani jsou pořád Araby, kteří se k ženám chovají vždy jinak než Evropani. Paradoxně jsme dostaly pokoj se třemi postelemi, dvě byly vedle sebe v čele místnosti, takže se daly srazit k sobě a na třetí jsme my bordelářky házely věci. Když jsme se druhý den vracely na pokoj, bylo uklizeno – nejen klasický úklid, ale uklízečka nám uklidila i postele – zase je pěkně rozdělila. Nevěnovaly jsme tomu pozornost a na noc si je zase daly k sobě. Jenže třetí den po úklidu byly postele zase rozdělené a čtvrtý taky. Prostě jsme takhle s paní uklízečkou bojovaly, protože jí nejspíš došlo, o co ve skutečnosti šlo a bylo jí to proti srsti. Když jsme ji náhodou potkaly, netvářila se přívětivě, ale mluvit se s ní nedalo, uklízečky v hotelech většinou rozumí tak akorát „ručník“, „později“ nebo „papír“. Přišlo mi to tehdy docela zábavné, ale dnes už bych se k tomu postavila asi jinak.