Na křídlech vášně

Miroslava Fáčková

Přečti si napřed 1. díl!

Bylo zrovna horké léto. Vesnicí se vznášela vůně tlejícího sena a mouchy, jimž bylo zatěžko v těch vedrech i bzučet, unaveně poletovaly stojatým vzduchem. Radka zrovna věšela na dvoře sněhově bílé prádlo, když ji zezadu oči zakryly dvě statné mužské ruce.

„Máš čas?“ zeptal se Bohouš.

Právě mu začala polední pauza, odběhnul tedy na chvilku z pole, aby ji strávil se svou snoubenkou.

„Teď nemůžu. Vidíš, že mám práci,“ dělala drahoty.

„Jen na chvilku,“ pohlédl na ni prosebnýma očima, které poté zapíchnul do jejího bujného poprsí a nenechavou rukou hbitě rozvázal Radčinu zástěru.

„Ale jen na chvíli,“ zašeptala, aby je neslyšela otevřeným oknem její matka.

Společně se rozeběhli do kůlny, kde Bohouš na nic nečekal a opřel Radku o starý truhlářský ponk, který kdysi používal k práci její dědeček.

Bohouš Radce hbitě vyhrnul šatovou zástěru, stáhl jí kalhotky a sobě povolil pásek od montérek. Než se stačila Radka rozkoukat, už byl v ní a mohutně přirážel. Radka si připadala jako v jedné ze scén ve filmu „Sestřičky“, kde nesmrtelná herečka Jiřina Jirásková v roli „Babi“ z plna hrdla zvolala: „Já ti dám a tergo!“

Navzdory tomu, že doktor Plzák kladl párům na srdce, že sex je vážná věc a smích do postele rozhodně nepatří, se musela začít smát. Poté opřela bradu o dlaň a čekala, až bude konečně po všem. Bohoušovi to naštěstí nikdy dlouho netrvalo. Párkrát se jako králík zatřepal a měla od něj klid.

„Tak čau večer,“ vlepil jí vlhkou pusu a v tu ránu byl ten tam.

Radka si otřela ústa a vrátila se na dvorek, aby dokončila rozdělanou práci.

Když hráběmi kupila trávu do hromádek, přišla za ní matka: „Radunko, podívej, kdo se na tebe přišel podívat!“

Ve dveřích se objevila Nicky. Kamarádka z dětství, kterou neviděla už dlouhou řadu let. Narodila se v Americe, ale její rodiče byli Češi. V roce 1968 emigrovali právě do Ameriky a už zde zůstali. Po roce 1989 konečně přijeli na návštěvu a od té doby rok co rok posílali Nicky za babičkou k nim na vesnici na celé prázdniny. V Americe letní prázdniny trvaly tři měsíce, takže si společně s dalšími dětmi užily mnoho zábavy. Ale těšně před pubertou jako by se po ní zem slehla. A náhle tu stála, oblečena do luxusních svršků, které Radka nikdy v životě neviděla. Jako dítěti jí to tak nepřišlo, ale najednou se za sebe nesmírně styděla. Za hrábě v ruce, za ušmudlanou šatovou zástěru, za slepice procházející se po dvoře… Nejraději by se byla samou hanbou propadla do země.

„Ahój!“ zvolala Nicky americkým dialektem a přátelsky Radku objala.

„Ahoj,“ špitla.

„No páni… Málem bych tě nepoznala,“ řekla Nicky.

„Já taky ne… Vypadáš úžasně,“ polkla Radka a zírala na ni.

„Ále, prosím tě,“ mávla nad sebou rukou, „dneska jsem tomu moc nedala.“

Radka na ni pořád zírala a nevěděla, co má říct. Načež se do toho vložila matka: „Tak Radko, pozvi přece Nicky dovnitř a nabídni jí něco!“

Pak se obrátila s úsměvem na Nicky: „Nezlob se, asi jí to v tom vedru nesepnulo.“

Jestli si do této chvíle Radka připadala jenom trapně, tak po matčině výroku byla zralá rovnou na setnutí hlavy gilotinou.

Z Nicky ovšem nebyla jak v jiříkově vidění jenom Radka. Jakmile ji spatřil Bohouš, vrkal jako holub a neustále na sebe upoutával pozornost. Jak Radka Nicky nesnášela!!! Ale za co vlastně? Za to, že byla krásná? Za to, že působila tak… ani nevěděla, jak to nazvat. Snad kultivovaně? Moderně, elegantně… Za to, že její snoubenec byl schopen ve vteřině zapomenout na vše, co mezi ním a Radkou proběhlo?

*  *  *

 „Taky jsem poznala jednu slečnu,“ přiznala se Radka Tereze, když si pochutnávaly na jídle, které jim stevardka donesla.

Tereza na ní zvědavě pohlédla.

„Myslela jsem, že ji nesnáším, ale nakonec jsem zjistila, že ji miluju,“ řekla.

„Tak už to v životě chodí. Někdo zpočátku nesnáší a pak miluje, někdo miluje a pak nesnáší,“ podotkla Tereza a opět zamyšleně pohlédla z okénka.

Opět si vybavila Moničinu tvář a vzpomněla na okolnosti, které ji přivedly až do letadla směřujícímu do New Yorku.

*  *  *

Po půlroce stráveném velkolepými večerními schůzkami, milostnými zážitky a procházkami do přírody, se Tereza s Monikou rozhodly, že už je čas učinit další krok. Monika si žila na vysoké noze, byla zvyklá na komfort a pohodlí, proto otázka společného bydlení byla zodpovězena ještě předtím, než byla položena. A tak se Tereza přemístila z útulné garsonky do mezonetového bytu 5+1. Občas si tam připadala osaměle, zvláště když Monika pracovala dlouho do večera, ale jinak jí nic nechybělo. Měla k dispozici vlastně všechno, co si mohla kdy přát, ale byla vždycky natolik skromná, že tu příležitost pořád nedokázala uchopit.

„Nemusíš chodit do práce, uživím nás sama,“ rozhodla se Monika a Tereza neprotestovala.

Bylo ale něco, co jí chybělo a začala nad tím víc a víc přemýšlet. Dospěla do určitého věku a tak jí tento krok připadal naprosto přirozený. Tak vyřkla svou myšlenku nahlas: „Chtěla bych dítě.“

„Cože?“ reagovala Monika a tvářila se, jako že to není zrovna moc dobrý nápad.

Posléze se jí to ale všechno uleželo v hlavě a sama přišla se svým návrhem: „Říkala jsem si, že máš vlastně pravdu. Pořídíme si dítě. Vždycky jsem si říkala, že by bylo fajn mít rodinu.“

Byla to jedna z mnoha chvil, kdy by Tereza Moniku nejraději samou láskou snědla. Dlouho do noci se s ní milovala a dopřávala jí plnými doušky záplavy nekonečné rozkoše. Když znavené spočinuly vedle sebe přikryté jednou peřinou, Monika slíbila: „Hned zítra se podíváme na ty nejlepší dárce spermatu.“

 

Výběr byl náročný, ale Monika k tomu přistupovala stejným způsobem, jako ke všemu ostatnímu. Peníze pro ni byly nástrojem k úspěchu ve všech sférách. S jejich pomocí dokázala najít člověka zdravého s potvrzením zdravotní způsobilosti, bez prokazatelných genetických vad, který by i vzhledově odpovídal tomu, aby jejich potomek byl co možná nejvěrnější napodobeninou obou svých matek. Tereza sice nebyla vůbec materiálně smýšlející, ale vážila si Moniky, protože uměla kromě užívání si každé vteřiny také rozdávat. Pravidelně přispívala do různých organizací a dovedla se podělit. Když někdo potřeboval, ráda pomohla. Tereza už tenkrát dospěla k názoru, že Monika je ženou jejího života. Obě nakonec zjistily, že peníze nejsou všechno. Při nepovedených pokusech o otěhotnění se ukázalo, že to tak jednoduché nebude.

In vitro

Postup opakovaly stále stejně. Ovulační proužek, ovulace, zavedení spermatu aplikační soupravou bezprostředně po ejakulaci, zbytek večera strávený s nohama nahoře… ale pokaždé se dostavila menstruace. Na gynekologii se Tereza dozvěděla, že trpí částečnou neprůchodností vejcovodů. Jak pochopila z úst lékaře, mohla být ráda, že k otěhotnění nedošlo, jelikož by se jednalo s největší pravděpodobností o mimoděložní těhotenství. Nabídl jí možnost asistované reprodukce, ale tu odmítla. Vzhledem ke stavu událostí něco takového nepřipadalo v úvahu. Jako hromádka neštěstí ležela doma v posteli a plakala. Monika jí přinesla horký bylinkový čaj a sedla si k ní. Chvíli mlčela, ale pak to neskutečné ticho, ze kterého byla sama nervózní, prolomila: „Tak to zkusím já.“

„Cože?“ Tereza si nebyla jistá zda slyší dobře.

„No jasně. Pracovat můžu i s bříškem, pak si dám chvilku pauzu a jak to půjde, tak se vrátím do práce. A s mrňousem můžeš být doma ty,“ vymyslela.

„To myslíš vážně?“ nebyla si jistá Tereza.

Moc dobře si uvědomovala, co pro Moniku její kariéra znamená a jak často hovořila o tom, že biologickou matkou rozhodně nikdy nebude.

„Kdybych to tak nemyslela, tak nic takovýho neříkám. Chci, abys byla šťastná. My všichni.. Jen, jestli to malé budeš mít ráda, když bude moje…,“ dělala si starosti.

„To víš, že jo, lásko,“ vydechla Tereza, „budu ho milovat stejně jako tebe!“

Nikdy v životě nebyla šťastnější. Byla si jistá, že nemohla potkat dokonalejšího člověka.

Výše popsaný proces stačilo zopakovat dvakrát a Monika otěhotněla. Vše probíhalo podle plánu a bez komplikací. Za devět měsíců se narodil krásný zdravý chlapeček. Biologický otec zmizel stejně rychle, jako se objevil a začalo se blýskat na lepší časy. Po šestinedělí se Monika rozhodla vrátit do pracovního procesu. Domů se vracívala obtěžkána neskutečným množstvím lahviček s odstříknutým mateřským mlékem.

„Musíme ho co nejrychleji převíst na sunar,“ dosedla unaveně na židli, „a zastavit tu bláznivou laktaci. Mám tolik mlíka, že bych ho snad mohla prodávat na Václaváku.“

„Aspoň bys zase něco zpeněžila,“ usmála se Tereza.

Zrovna ukládala čerstvě vykoupaného Tomáška do postýlky.

„To je fakt… Co by za to jiný ženský daly… Ale pochybuju, že v dnešní době existuje něco, jako profesionální kojná,“ rozesmála se Monika.

Jejich životy byly na úplném vzestupu. Tereza měla vytoužené dítě a Monika rodinu, kterou finančně zabezpečovala, a která ji plně podporovala v rozletu.

*  *  *

 „Bože, to je nádhera,“ zasnila se Radka, když jí Tereza dovyprávěla příběh o početí jejich syna.

„Máš pravdu… Už, abych byla u něj, strašně moc mi chybí, když nejsme spolu,“ přiznala Tereza.

„Už brzy budeš. Budou na tebe čekat na letišti?“

„On ještě neví, že přiletím,“ odpověděla, „a teď mi pověz o té tvé Nicky.“

Vlastně skoro nebylo o čem vyprávět. I když pro Radku to byl vrchol jejího tehdejšího života. V sobotu se konala vesnická zábava, na kterou Radka s Bohoušem Nicky pozvali. On se před ní neustále naparoval a celý večer s ní protančil. V Radce se praly všelijaké pocity a nebyla si jistá, zda více nesnáší jeho, nebo ji. Ale na svou otázku získala odpověď ještě téže noci. Bohouš se totiž po neustálém předvádění, kolik vypije piv na ex, zlískal takovým způsobem, že usnul a chlapi z vesnice ho museli odvézt domů na trakaři. Radka s Nicky šly samy pěšky.

„Ještě se mi nechce domů,“ řekla Nicky do ticha.

„Mně taky ne,“ přiznala Radka, „Nechceš jít k rybníku?“

„Teď?“

„Voda bude teplá, celej den bylo horko k padnutí,“ podotkla Radka.

Noční koupáníNicky tedy souhlasila. Polní cestou došly až na kraj vsi, kde se rozprostíral dvouhektarový rybník. Nakonec to byla Nicky, která první svlékla šaty a osmělila se. Voda byla skutečně teplá. Nicky došla do místa, kde jí voda sahala po kolena a otočila se ke břehu. Měsíc osvítil její nahé tělo a Radka pocítila nebývalou vlnu vzrušení.

„Pojď taky, je to příjemný,“ vyzvala ji.

Radka sklopila zrak a dívala se do země.

„Přede mnou se nemusíš stydět,“ těšila ji Nicky.

„Tak se otoč,“ poprosila ji Radka a teprve poté byla schopna odložit své svršky.

Několika mohutnými kroky zamířila rovnou pod hladinu, aby co nejrychleji schovala svoje tělo. Společně přeplavaly ke druhému břehu, který byl zarostlý vysokou trávou, jelikož jej nikdo neudržoval. Nicky pohlédla Radce do očí. Svítil v nich měsíc a měly zvláštní nádech. Snad po té trošce třešňového likéru, který vypila… Možná to bylo tím likérem, měsícem, nebo čímkoliv jiným, to Radka nepoznala. Ale jak tam tak stály po ramena ve vodě u zarostlého břehu, Nicky ji chytla kolem ramen a políbila ji. Poprvé krátce, ale podruhé si již dala záležet a svůj likérem nasáklý jazyk vložila do Radčiných úst.

„Nicky, já…“ odtáhla se Radka, ale Nicky její hlavu vrátila zase zpátky.

„Pššš,“ dala si ukazováček přes rty a opět ji políbila.

Radka se už nezdráhala. Sama po tom nesmírně toužila, ač byla pořád zmatená tím, co se odehrávalo a rovněž tím, co uvnitř sebe pociťovala.

„Neboj se mě,“ zašeptala Nicky a jemně přejela rukou přes Radčinu hruď.

Poté nasměrovala Radčinu ruku tam, kde toužila po dotecích. Několika pohyby předvedla, co má Radka na daném místě dělat a pak jí skočila do náručí, čímž s ní dokonale splynula. Voda nadnášela její tělo a tím s dokonalou lehkostí klouzala po Radčině hebké kůži. Její vystouplá ňadra přejížděla přes Radčinu hruď a její klín se smyslně pohupoval nahoru a dolů.

„Nemůže sem někdo přijít?“ vzdychla vzrušeně Nicky.

„Ne,“ špitla Radka.

„To je dobře, protože budu asi křičet,“ řekla takřka nesrozumitelně, téměř pološílená z té laviny, která začala zaplavovat její tělo.

Jen co to dořekla, vypustila z úst hlasité zasténání, které se neslo lesem a způsobilo jen malou nepatrnou ozvěnu. Ale i ta způsobila, že několik kachen schovaných v houštinách u krajního břehu polekaně vzlétlo.

Když se z krátkodobého záchvěvu bezvědomí Nicky probrala, něžně Radku uchopila za ruku a vedla ji ven z vody. Tam ji položila do vysoké trávy a polibky zaplavila její tělo. Radka byla ztracená. Nikdy předtím nic podobného neprožila. S Bohoušem to bylo úplně jiné. Bylo snadné se s ním vyspat, ale absolutně nic jí to nepřinášelo. Musela přiznat sama sobě, že do té doby měla za to, že uspokojení náleží pouze mužům a povídačky o ženském orgasmu jsou jen pohádky pro holky, které jim jsou vštěpovány jenom proto, aby ve snaze o vlastní uspokojení byly k mání kdykoliv jejich muž bude chtít. Sama na to dříve čekala, ale po letech marného snažení rezignovala. Ne, že by se Bohouš nějak snažil, to rozhodně ne. Tomu opravdu záleželo jen na sobě. A proto vždy trpělivě vyčkala, až si Bohouš svou potřebu uspokojí a žila si dál poklidným životem v nevědomosti. A náhle ležela ve vysoké trávě, jejího těla se dotýkala dvě pevná ženská ňadra a ona cítila jak pomalu roztává. Do každé buňky pomalu prosakovala nenasytná touha a chloupky společně s Radčinými bradavkami se vztyčily, jako by  vysílaly do vzduchu signály plné proseb o přízeň a dotyky.

„Nicky, to je krásný,“ vzdychla Radka.

„Tak si to užívej,“ zašeptala Nicky a svou pozornost konečně přenesla níž.

Do míst, kde Radčino vzrušení pulzovalo nejvíce a ona po tom nesmírně toužila.

„Ach,“ zavzdychala opět, to když jazyk překrásné Nicky našel to nejchoulostivější místo na jejím těle.

Náhle jako by se celý svět zatřásl a samotné nebe je přikrylo ve svém náručí. Padající hvězdy  pohltily všechny a všechno. Radka měla místo rukou křídla a letěla výš a výš vstříc těm nebesům, aby si záři padajících hvězd mohla prohlédnout z těsné blízkosti.

„Páni,“ vydechla, když opět přišla k sobě.

„Myslela jsem, že to nejde,“ pořád nedokázala pochopit, co se to během několika předchozích okamžiků odehrálo a jak je to vůbec možné.

„Na můj vkus ti to jde zatraceně dobře,“ usmála se Nicky potěšeně a položila hlavu na Radčinu nahou hruď.

*  *  *

 „Bože, zní to jako pohádka,“ zasnila se Tereza, když Radka dovyprávěla svůj příběh.

Tváře jí hořely studem, ale přesto byla spokojená ze sebe sama, že o svém tajemství dokázala konečně s někým otevřeně promluvit.

„Doufám, že bude mít pokračování, jako ta tvoje,“ usmála se Radka.

„To bych ti nepřála,“ zakroutila hlavou Tereza a opět nasadila ten zvláštní tajemný výraz.

„Ono se mezi vámi něco stalo?“ zeptala se opatrně Radka, protože pochopila, že to nebude jen tak.

Tereza se zamyslela, ale pak si uvědomila, že vlastně neexistuje nic, co by měla před kýmkoliv tajit. Bylo snadné vyprávět o svém životě takřka cizímu člověku, kterého možná již nikdy v budoucnu neuvidí. Opět si vybavila Moničinu tvář a vše, co se mezi nimi odehrálo určitou dobu předtím, než nastoupila do tohoto letadla…

 

Přečti si také 3., 4. a 5. díl!