dvě holkyNaše dvě čtenářky zareagovaly na předchozí příspěvek „Proč se nezamilovat do nejlepší kamarádky“ a chtějí se s vámi podělit o svůj příběh, kdy se jim právě láska k nejlepší kamarádce v dobré obrátila a vše, ačkoliv to ne vždy bylo jednoduché,  skončilo happy endem.

Přátelství, které pokračuje láskou, je samozřejmě věc nádherná, ale ne zřídka nenaplněná. Pokud jste se vy „úspěšně zamilovaly“ do svojí nejlepší kamarádky a pokud navíc některá z vás v té době ještě neprošla coming outem, můžete se i vy začíst do příběhů čtenářek a podělit o vaše zkušenosti v sekci komentáře.

Ivana

Proč se nezamilovat do nejlepší kamarádky

Rada by som sa podelila o môj príbeh, ktorý je dlhý, zamotaný, ale má šťastný koniec.

Je to viac ako tri roky dozadu. Moje dve najlepšie kamarátky si našli frajerov a trávili viac času s nimi doma vo dvojici. Začala som preto chodiť von s inou partiou. Každý piatok a sobotu sme sedeli v bare, kecali, popíjali a túlali sa po dedine. Bolo tam viacej chlapcov ako dievčat, ale keďže som z menšej dediny všetci sme sa dobre poznali už od malička. Začala som sa viac kamarátiť s jedným dievčaťom, dajme jej meno Karolína, ktoré bolo odo mňa o rok mladšie. Veľa sme sa rozprávali, zverovali sa jedna druhej, smiali sme sa a vznikalo medzi nami kamarátstvo. Po nejakom čase som si začala uvedomovať, že žiarlim na jej chlapca z našej partie, že mi vadí, že sa jej môže dotýkať, ale tiež som si hovorila, že mám privilégium, že ju môžem objať a každý krát, keď som po ňu prišla, že ideme von, dali sme si letmú pusu a takú istú aj pri lúčení. A ja som bola vždy šťastím bez seba. Postupom času sme spolu boli viac a viac.

Jedného večera sa konala diskotéka a my, tak trochu v opojení a v duchu nejakej stávky, sme sa začali bozkávať. Bolo to dokonalé a krásne a ja hlúpa som v tom bola až po uši. Začala som od nej chcieť niečo viac a občas som mala z jej správania pocit, že by to mohlo vyjsť ak sa rozíde so svojím chlapcom. Vyviedla ma však z omylu kamarátka, ktorá sa s ňou tiež dobre poznala. Oznámila mi, že moje majetnícke správanie a vyznania lásky sú už priveľa a mala by som ju nechať, že jej to sama Karolína povedala. A tak som mala zlomené srdce a stratila som kamarátku.

Zostali mi oči pre plač a nemala som sa komu zveriť. Tak som dosť často začala chodiť na internetové zoznamky. Tam som pred vyše dvoma rokmi spoznala dievča (ženu), ktorá mi zmenila celý život, povedzme, že sa volá Sophia. Bývala vyše 450 km odo mňa, takže sme boli len virtuálne kamarátky. Zverovali sme sa jedna druhej so svojimi trápeniami, láskami a rozprávali sme sa o všetkom možnom aj nemožnom.

V tom čase som však už spoznala iné dievča a začala s ňou chodiť a ona práve prežívala bolesť zlomeného srdca. Nevenovala som sa jej tak ako by som si to dnes želala a vyčítam si to stále, ale bola som vtedy zaslepená a zaľúbená. To sladké opojenie však postupne upadalo a ja som sa opäť vracala do virtuálneho sveta k Sophii. Okolo nového roka sme sa dohodli, že budeme skypovať. Keď som prvý raz videla jej úsmev a oči, bola som ako v tranze. Samozrejme videla som ju pred tým na fotkách a bola skutočne krásna, ale ten pohľad a úsmev si ma úplne podmanili. Vždy sme sa tak trochu podpichovali, žartovali a flirtovali, že keby je to bližšie, už spolu chodíme, ale vždy medzi nami bola tá diaľka. Naše skypové rozhovory sa v niektoré dni predĺžili aj na niekoľko hodín. A postupom času sme si obe uvedomovali, že naše priateľstvo by mohlo byť aj niečo viac. Báli sme sa však veľkej diaľky.

Ja som sa rozišla s mojou priateľkou, lebo klamať už viac nešlo. A plánovali sme spoločné stretnutie, ktoré sme niekoľko krát odložili, pretože sme sa báli, nevedeli ako to bude a ani jedna z nás si nedokázala predstaviť ako by fungoval vzťah na diaľku. Napokon sme však nazbierali odvahu. A jedno krásne jarné popoludnie sme sa stretli. Z mojej najlepšej kamarátky, je teraz zároveň aj moja priateľka a veľká láska. Sme spolu šťastné vyše 9 mesiacov. Spoločne zvládame aj diaľku aj ostatné nástrahy, ktorých je v našom vzťahu neúrekom a tešíme sa z každej sekundy, ktorú môžeme spolu stráviť.

Môj príbeh mal teda nakoniec happy end hoci sa tiež začal nešťastným zaľúbením do heteráčky. Ale ukázalo sa, že niekedy osud tak spletá svoju sieť, že napokon vás sám privedie k človeku, ktorému na vás skutočne záleží a ktorý je ochotný za lásku bojovať. Som neskutočne šťastná a zaľúbená. A za všetko vďačím svojej láske a najlepšej kamarátke zároveň. :)

 

Katka

Moje láska – moje nejlepší kamarádka

Jsem šťastná. Můj život probíhá celkem hladce, v 18 má holka obvykle fajn kluka a super kamarády a tak tomu bylo i u mě. Občas jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem v pořádku, když jsem přemýšlela o holkách, ale říkala jsem si, že to nejsou věci, které by mě mohly znepokojovat. Každý den jsem trávila se svoji nejlepší kamarádkou Jájou, se kterou se známe od 6. třídy. Prvních pár let jsme se jen seznamovaly, bavily se a smály spolu. S postupem let jsem zjistila, že je to člověk, který je pro mě nesmírně důležitý, a že bych pro ni udělala cokoliv na světě, ale nepředbíhejme…

S Jájou jsme se rozhodly, že na podzimní prázdniny pojedeme do Českých Budějovic. Asi každý si umí představit, jak vypadá prodloužený víkend s nejlepší kamarádkou ve velkým městě. Chodily jsme na procházky, na bowling, přežíraly se a jen tak se spolu nudily. Každý den jsme si povídaly dlouho do noci. Začala jsem zjišťovat, že je nám spolu lépe než doma, nechtělo se mi zpátky za přítelem, nechtělo se mi zpátky za starým životem.

Přijely jsme domů a byly jsme jako vyměněné, lidi okolo nás nechápali, co se to s námi stalo – byly jsme nerozlučná dvojka. Já jsem si začala uvědomovat, že na Jáju myslím víc, než je normální a než bych měla. Stýskalo se mi po ní, zdálo se mi o ní a chtěla jsem být jen s ní. Trávila jsem čas raději s ní než s mým přítelem a jinými lidmi. Krátce na to jsme se rozhodly, že u sebe přespíme. Večer probíhal jako každý jiný, než jsme se šly projít a Jája mi řekla o tom, že je lesba. Přišlo mi to nepochopitelné, člověk, se kterým se takovou dobu bavím, že by měl podobné smýšlení jako já? Já jsem se svěřila s tím, že si myslím, že jsem bisexuální a veškeré důvody. Následovalo ujišťování, že jsme jen kamarádky, že se ani jedna nemusíme bát, že by se na tom cokoliv změnilo. Den potom po našem „coming outu“ Jája chtěla, abych jí slíbila, že jí to řeknu, kdybych k ní začala cítit něco víc než přátelství. Odpověděla jsem: „Nemůžu, protože bych ti to musela říct už teď.“ Usínaly jsme v objetí a tato věta nejspíše změnila naše životy.

Dneska po pár měsících jsem za tohle neskutečně ráda. Kamarádky nám celou dobu náš vztah přejí a nechovají se, jako by bylo něco jinak. Jediné, co náš vztah kazí, je názor rodičů. Naši jsou v pohodě, respektive je jim to nějak jedno. Přejí mi, abych byla šťastná s kýmkoliv, ale Jarky rodiče s tím nesouhlasí. Její rodina je věřící, proto její orientaci a náš vztah neberou dobře, ale my stále věříme, že se to zlepší. V našem okolí o našem vztahu ví pouze blízcí přátelé a rodina. Tenhle rok po skončení střední školy máme v úmyslu se spolu odstěhovat do města, kde budeme na vysoké škole. Tak proč bychom to teď někomu říkaly?