Na křídlech vášně

Miroslava Fáčková

Přečti si napřed 1. a 2. díl!

„Zítra se zdržím, tak na mě nečekejte s večeří,“ oznámila Monika u jídla.

Už takhle přišla pozdě. Tomášek tou dobou dávno spal, takže rodinná idylka, kterou si během dne Tereza vysnila, se nakonec nekonala.

„Proč?“ zeptala se Tereza s nepříjemnou vidinou dalšího osamělého večera.

Což o to, přes den to ještě šlo. S Tomáškem se vždycky dokázali zabavit. Chodili na procházky, kreslili si, dívali se na pohádky… Ale ty večery byly poslední dobou takřka bezútěšné.

„Přijede k nám na stáž Miss Margareth z New Yorku. Budu jí dělat doprovod. Chtějí, abych jí ukázala, jak to chodí a trochu ji provedla po Praze,“ vysvětlila.

„Proč zrovna ty?“ nechápala Tereza a možná se tvářila poněkud nedůvěřivě.

Miss Margareth… Nějaká fiflena z Ameriky, pomyslela si. A všichni kvůli ní jistě spadnou na zadek.

„Jediná mám státnice z angličtiny,“ připomněla jí.

To byla ovšem pravda. Monika tuto řeč ovládala perfektně. Kdykoliv jely někam do ciziny, Monika vše zařizovala a Tereza se už nemusela vůbec o nic starat. Ano, to si uvědomovala. Ale nelíbilo se jí, že se bude raději věnovat nějaké snobské náně, zatímco by se měla věnovat doma své rodině. Možná unáhleně nebohou slečnu stážistku zaškatulkovala, ale nemohla si pomoci.

„Ty normálně žárlíš!“ všimla si Monika.

„Říkám snad něco?“

„Ani nemusíš. Tenhle výraz dobře znám. Ale neměj strach. Jen se skočím sprchnout a pak ti hned ukážu, jak moc po tobě moje tělo touží,“ usmála se laškovně.

Ano, ukázala jí to. Pustila hudbu, potichu, aby nevzbudila Tomáška, a začala se svůdně rytmicky vlnit, přičemž velice pomalu odkládala svršky a obnažovala své intimní partie. Byla pořád krásná, stejně jako na začátku. Těhotenstvím se toho moc nezměnilo a ta troška podkožního tuku za těch necelých pět let od porodu zmizela.

Když byla celá nahá, přesunula se na postel a začala se procházet okolo Terezy. Obkročmo si stoupla nad ní v místě, kde měla hlavu. Tereze se naskytl pohled, který doslova milovala. Monika ji nechala se chvíli plácat v záchvěvech vzrušení a pak smyslně naklekla na její ústa. Tereza uchopila Moniku za stehna a začala konat to, co se od ní čekalo.

„Ty jsi ďábel,“ vzdychla Monika a ještě více splynula s Terezinými rty.

Tereza ještě pevněji chytla Moničina stehna a jazykem zajela dovnitř. Monika jak smyslů zbavená se o něj začala třít a její sílící vzdychání předznamenávalo příchod orgasmu. Ještě chvíli a vykřikla slastí.

„Doufám, že jsem nevzbudila malého,“ usmála se spokojeně, když ulehla vedle Terezy.

„Toho by neprobudila ani stíhačka, má silný spaní,“ řekla Tereza a láskyplně se přitiskla k Monice. Ta ji od sebe lehce odtáhla a zašeptala: „No, a teď si zasloužíš trochu povyražení i ty…“

Mohla přesunout svou pozornost rovnou směrem k Terezinu klínu, jelikož ta byla již celá vlhká, vzrušená a nedočkavá z událostí předchozích okamžiků. Chvíli si s ní pohrávala svými prsty, čímž ji neskutečně dráždila. Ráda ji tímto způsobem „zlobila“ a nechávala ji ve chtivém očekávání.

„Už si mě vezmi,“ vzdychla Tereza a nasměrovala Moničina ústa do jejího horkého roztouženého klína. Stačilo tak málo… ale něco bylo špatně. Rytmické pohyby jazyka začaly slábnout, až nakonec chvilku před vyvrcholením zcela ustaly.

„Mony?“ oslovila ji Tereza, zmatená a neukojená.

Posadila se na postel a pohlédla na Moniku. Ta spala tvrdým spánkem workoholiků, přímo v jejím rozkroku. Tereza zklamaně odsunula její hlavu vedle a otočila se k ní zády. Myšlenky, které se jí v tu chvíli honily hlavou, jí nedaly spát. Cítila se použitě… Kdy to vůbec začalo být takhle divné?

Ale přítomnost malého jí ledascos kompenzovala. Milovala ho a dýchala by za něj. Milovala i Moniku a přestože si vedle ní připadala odsunutá na druhou kolej, byla nesmírně vděčná za každý projev přízně. I za to, že se každý den vracela domů, uléhala vedle ní a občas, když čas dovolil, se s ní pomilovala. I na přítomnost Miss Margareth si nakonec zvykla, přestože její pobyt v Čechách se jí zdál nekonečný. Neměla absolutně ponětí o tom, jak dlouhé bývají zahraniční stáže a co všechno zahrnují. Tu s ní Monika byla v opeře, tu zase na firemní večeři… Tereza si nepamatovala, kdy naposledy žila takto bohatým kulturním životem. Ano, kdysi to bylo. Ale poslední dobou jej její přítelkyně poskytovala úplně cizí ženské a na svou vlastní kašlala. V pondělí byly na přehlídce latinsko-amerických tanců. V úterý měly důležité jednání o bůhvíčem. A ve středu spolu odjely na mezinárodní sjezd do Berlína, kde měly strávit celý týden. Tereze se to příliš nezamlouvalo, ale nenadělala nic. Kdykoliv projevila jakýkoliv náznak nesouhlasu, Monika ji uzemnila, že nemá doma co na práci, nudí se, vymýšlí hlouposti a naprosto zbytečně žárlí.

„Hlavně přijeď včas. Tomášek má narozeniny,“ kladla jí na srdce Tereza.

„To víš, že jo,“ slíbila Monika, „v poledne se vracíme a do jedný jsem doma jak na koni. A pak vás oba vezmu na parádní vejlet. Nic nevař, zajdem si předtím na oběd.“

„Dobře. Budeme se na tebe těšit,“ usmála se smířlivě Tereza a pohladila Moniku po tváři.

„Bude se mi stýskat. Ani nevíš jak,“ usmála se smutně Monika a políbila Terezu na rozloučenou.

Pak odjela a Terezu čekaly další dny bez ní. Bez ženy, kterou z celého srdce milovala. Ale kdykoliv pohlédla na jejich syna, viděla ji v něm a tím větší lásku k nim oběma chovala.

*  *  *

„Maminko, já mám dneska narozeniny!“ připomenul Tereze Tomášek hned ráno, když usednul ke stolu.

„Já vím, proto jsem ti udělala pohádkovou snídani,“ usmála se Tereza a na talířku kouzlila z banánů, jahod a kousků čokolády obličej skřítka.

„To je ten skřítek z večerníčka!“ rozsvítily se mu v očích dvě jiskřičky.

Nadšeně popadl talířek a lžící shrábnul horní vrstvu smetánku. Tu spodní tvořil dozlatova opečený lívaneček. Tereza si s tím dala ohromnou práci, ale těšilo ji to.

„Hezky se nasnídej a pak si vyčistíš zoubky. Dnešek si pořádně užijeme,“ slíbila mu Tereza.

„Budem slavit?“

„No jasně. Otevřeme si opravdický šampáňo. Jahodový,“ zatvářila se tajemně.

„Můžeme ho otevřít hned?“

„S tím počkáme na maminku, až se vrátí z práce.“

„Dobře,“ přikývnul rozumně a skoro celou porci snědl.

Po snídani se oblékli a vyrazili na dětské hřiště. Vydrželi tam poměrně dlouho, ale kolem dvanácté se vrátili domů. A Tomášek byl už hladový.

„Maminka by měla každou chvíli přijet,“ řekla Tereza, ale věnovala Tomáškovi alespoň jednu sušenku.

Napadlo ji, že Monice zavolá. Byla přesvědčená, že tou dobou už by měla být v Čechách. Na druhé straně to sice vyzvánělo, ale nikdo to nezvedal.

V půl druhé se rozhodla, že na nic čekat nebude a řekla: „Víš, co? Necháme mamince vzkaz a půjdeme do mekáče, co ty na to?“

„Jó!“ zvolal nadšeně Tomášek.

Monika to nerada viděla, ale jednou za čas mu něco dobrého odtud dopřály. A ten den měl přece narozeniny.

NarozeninyOběd si spolu užili. Tomášek dostal hračku, se kterou si nadšeně hrál a vypadal spokojeně. Tereza se pořád dívala směrem ke dveřím, ale marně. Moniku v nich neviděla. Netušila, že toho dne se jí už nedočká. Dokázala Tomáškovi připravit narychlo velkolepou oslavu, aby alespoň on netrpěl tím, že si na něj vlastní matka neudělá čas. Otevřeli si spolu dětské šampaňské, obdarovala ho dárečky, které měla samozřejmě již dlouho dopředu nachystané. Pak se dívali na pohádky a Tomášek byl spokojený. Dokonce, jako by snad tušil, že to Terezu trápí, řekl: „Mně ale nevadí, že jsme byli sami. Ty jsi boží a mám tě moc rád!“

Tereze se chtělo plakat. Ale usmála se na svého syna a schovala jej u sebe v náručí.

Monika se vrátila až následujícího večera. Jakmile zarachotil klíč v zámku, stála Tereza u dveří. Po celou dobu marného čekání totiž byla ve střehu.

„Slibovalas, že to stihneš!“ uhodila na ni.

„Zapomněla jsem,“ řekla potichu a na její vkus až příliš odevzdaně.

Jako by si snad svou chybu uvědomovala… Bylo to poprvé za celá ta léta, co se Tereza ocitla na koni. Ovšem netušila, že tento stav věcí nebude mít dlouhého trvání.

„Zapomněla jsi na vlastní dítě?! To snad ne!“ byla naštvaná.

Náhle si všimla, že na chodbě někdo stojí. Zpoza rohu se usmívala prsatá blondýna a svým rádoby roztomilým „keep smiling“ Terezu iritovala o to více.

„Co ta tady chce?“ zeptala se zaskočeně šeptem, jako by jí snad dotyčná měla rozumět.

„Margie chtěla jen vidět, kde bydlíme,“ řekla tiše.

„Tak Margie, jo?!“ zvýšila hlas, ale pak se zarazila.

Tomášek se probudil a okamžitě se hrnul k Monice: „Mamínkóóó.“

„Ahoj, drahoušku,“ chytla ho do náručí.

„Přivezlas mi dárek?“ zeptal se.

„No to si piš, plno dárků. Ale dneska je na ně už pozdě, všechno si rozbalíš ráno,“ slíbila mu a laškovně stiskla jeho nosánek. Kupovat si uměla každého a jistě si toho musela všimnout i ta její slavná „Margie“.

„Tomášku, pozdrav tetu, řekni jí ´helou´,“ obrátila svou pozornost k té nádheře.

Tereza se rozhodla, že u toho být opravdu nemusí a odešla do kuchyně. Každou chvíli zaslechla z vedlejšího pokoje šeptání, chichotání a o to více v ní rostl vztek a žárlivost. Ale nehodlala dělat scény.

*  *  *

„Jak to dopadlo?“ zajímala se Radka se zatajeným dechem.

„Nejdřív jsem myslela, že jsem zbytečně žárlivá. Ale nemýlila jsem se. Během toho tejdne k tomu mezi nimi došlo. Víš, co je na tom nejhorší? Že bych jí byla ochotná tolerovat i ty úlety s ní, kdyby netrhala rodinu.“

„A?“

„Jenže ona to tak nechtěla. Sama mi přiznala, že jsem pro ni byla poslední dobou jen hospodyně a jí v tom vztahu chyběla vášeň. Přitom mě do toho postavení sama dostala, chtěla to tak… Margareth byla jiná, neokoukaná. Po čem člověk touží víc? Po nudný jistotě, nebo po hříšným dobrodružství?“

„Já nevím, to nemůžu posoudit. Ale co já bych dala za to mít takovou milující bytost, jako jsi ty,“ zamyslela se Radka.

„Ty jsi taky zvolila cestu za dobrodružstvím a svou nudnou jistotu jsi nechala doma na vesnici. Jinak bys tady se mnou teď neseděla,“ připomněla jí Bohouše.

„To ale nemůžeš srovnávat. Nicky mi otevřela oči… Je to úplně něco jinýho,“ nesouhlasila Radka.

„Máš pravdu. Ale Monika to vyřešila po svém. Dostala pracovní nabídku v New Yorku a neváhala ani minutu. A já? Na mně vůbec nezáleželo.“

„A co Tomášek?“

„Sama říkala, že pro něj nejsem nic. Měla pravdu, nejsem jeho matka. Přestože jsem to byla já, kdo ho prakticky vychovával. Ale protože jsem ho neporodila, nemám na něj žádný práva.“

„To je ale hrozný, mělo by se to nějak vyřešit,“ podotkla Radka.

„To řekni těm nahoře,“ řekla smutně.

„Jak to zvládáš?“

„Když odlétali, myslela jsem, že mi to roztrhá srdce. On je ještě maličkej. Sice nechápal, proč nemůžu bejt s ním, protože mě bere jako svou matku. Celá ta léta jsme trávili spolu, Moniky si moc neužil… Ale to ona je jeho biologická matka,“ vysvětlila.

„Co budeš dělat?“

„Netuším,“ rozplakala se a vyndala z příručního zavazadla kapesníčky, aby si otřela tvář, „Ale doufám, že se to nějak vyřeší. Sama mi psala, ať přiletím, že se nějak domluvíme. Víš, já si nedovedu představit jedinej den bez něj.“

Vysmrkala se. Radka nevěděla, co jí na to říci. Jediné, co dokázala, že jemně uchopila její ruku a pohladila ji.

„Ale tím tě nechci zatěžovat,“ mávla nad tím rukou, „pověz mi, jak to bylo dál s Nicky.“

 

Přečti si také 4. a 5. díl!