Na křídlech vášně

Miroslava Fáčková

Přečti si napřed 1., 2., 3. a 4. díl!

Nesměle zazvonila na její zvonek. Chvilku se nic nedělo a tak tlačítko stiskla podruhé. Čekala už jen malou chvíli a za dveřmi se ozvaly kroky. Klíč zarachotil v zámku a dveře se otevřely. Stála v nich cizí žena. Kudrnaté vlasy měla stažené do ohonu a přívětivě se na Radku usmívala. Ta byla zmatená, protože čekala úplně někoho jiného. A asi se podle toho tvářila.

v New Yorku

„Are you o.k.?“ zeptala se starostlivě žena.

Radka sice rozuměla, ale jako by najednou ztratila řeč. Úplně se zadrhla a nezmohla se na nic. Obávala se, že si o ní bude dotyčná myslet, že je naprostý buran, ale byla natolik zmatená tím vším, sama sebou, New Yorkem, že nedokázala přemýšlet. Jediné, co se jí podařilo vydat z úst, bylo lehké a koktavé špitnutí: „Nicky…“

Žena se okamžitě dovtípila a opět se usmála: „Wait please.“

Pak se otočila za sebe a zvolala: „Darling! It´s for you!“ načež se opět obrátila k Radce a počastovala ji vřelým úsměvem. Poté odešla a nechala ji stát ve dveřích.

Nicky přišla hned. Jakmile Radku zahlédla, málem ji ranila mrtvice.

„Co tady děláš?“ vytřeštila oči a poplašeně se rozhlédla, zda ji její přítelkyně neslyší.

Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že mohou mluvit o čemkoliv, aniž by došlo k nějakému maléru.

„Přijela jsem za tebou,“ vysvětlila Radka, „nechci, aby sis myslela, že… Nechci, abys mě nenáviděla za to, jakým způsobem ses musela vrátit domů. A já… pro mě to bylo hrozný, ale chci abys věděla, že to neberu jako něco, co se nemělo stát. Naopak, otevřela jsi mi oči. Nicky, já se bránila, jak jsem mohla. Ale nemůžu si pomoct, je to silnější, než já. Do smrti bych si neodpustila, kdybych ti nemohla vysvětlit, jak to bylo.“

Snažila se to ze sebe všechno vychrlit najednou, takže si nebyla jistá, zda to vůbec dává smysl. Nicky na ni překvapeně zírala a neměla tušení, jak se zachovat.

„Asi k tobě něco cítím,“ vydechla Radka a vzala Nicky za ruku.

„Počkej,“ odtáhla se od ní, „pojďme dovnitř.“

Radka vstoupila do jejich bytu. Měly jej zařízený stylově a moderně. Ale tomu se nedivila. Stačilo se podívat na Nicky, jak chodila oblečená a tak vůbec. Spíš se divila, že jejich velký byt působil tak prázdným dojmem. Jako kdyby tu snad nikdo nebydlel.

„Vaši nejsou doma?“ zeptala se Radka, když usedla na pohodlnou koženou sedačku.

Měla trochu obavy, jelikož sedačka byla sněhově bílá a ona si po tak dlouhé cestě nepřipadala zrovna moc čistá.

„Už tu se mnou nejsou,“ vysvětlila, „Koupili si větší byt a tenhle mi nechali. Žiju tady s Heather.“

„S Heather?“ nejprve se podivila, ale pak jí to sepnulo.

Jistěže, to byla ta usměvavá slečna. Tak Heather…

„Ona je tvoje…?“

„Nedáš si třeba kafe?“ zamluvila Radčinu otázku, ale ta stejně odpověď znala.

„Dám, díky“ přikývla a měla co dělat, aby udržela své emoce na uzdě.

Snad by ve chvíli začala brečet, ale k ničemu by jí to nepomohlo. Nevěřila tomu a zároveň nechápala samu sebe, jak mohla být tak strašně naivní. Co si od toho vůbec slibovala? Že jí Nicky padne kolem krku? Opustila vše a jenom proto, aby odčinila, jak se k ní zachovala… Na druhou stranu ale nebylo čeho litovat, protože by v rodné vesnici stejně nevydržela dlouho.

„Cos čekala?“ zeptala se Nicky, když na konferenční stolek položila dva šálky s vonící kávou a posadila se vedle Radky.

„Nevím,“ přiznala Radka, „Asi jsem myslela, že to pro tebe něco znamenalo.“

Nicky se zamyslela… Chvíli mlčela, ale pak to ticho prolomila: „Před pubertou jsem přestala jezdit za babičkou. A víš proč? Byla jsem do tebe zamilovaná… A nechtěla jsem si to přiznat. Bylo pro mě lepší tě nevidět, nekontaktovat tě. Proto jsem ti i přestala psát.“

Radka nevěřícně poslouchala. Nikdy v životě by ji nenapadlo, že by k ní holka jako Nicky mohla chovat nějaké city.

Ale Nicky pokračovala: „Časem jsem to skousla, zapomněla na tebe… A potkala jsem Heather. Jsme spolu už léta, víš? Asi tak, jako ty s Bohoušem.“

„Už nejsem s Bohoušem,“ vyvedla ji z omylu.

„Ale já s Heather jo. A Radko, nechci na tom nic měnit. A už vůbec ne proto, co se mezi náma stalo,“ řekla tvrdě, ale upřímně.

„Proč jsi teda se mnou…“ nechápala Radka a svoje emoce už přestávala ovládat.

„Nevím… Bylo to v tu chvíli tak srozumitelný… Jako bych se na chvíli ocitla zase v době, kdy jsem po tobě toužila. Ale byl to jenom sen, nic víc…“ odpověděla Nicky.

„Vidíš a proč v tom nepokračovat? Nicky, já ti chci dát svoje srdce, svou lásku… Otevřelas mi oči a já od toho dne toužím jen po tom, abychom byly spolu!“

Nicky se opět odmlčela. Nejprve se k tomu vůbec nechtěla vyjadřovat, ale nakonec se rozhodla, že k ní bude upřímná. Nechtěla, aby si ji Radka jakýmkoliv způsobem idealizovala. Na to si jí přeci jenom vzhledem k citům, které k ní v minulosti chovala, vážila.

„Promiň… Ale víš, jak to chodí, když někdo po něčem touží. Dokud to nezískáš, nepřestaneš po tom toužit. Ale jakmile získáš, okusíš, tak ti dojde, že vlastně není o co stát…“

Bylo to drsné, ale pravdivé.

„Cože?! Myslela jsem, že o mě stojíš!“ vytřeštila oči Radka.

„Nezlob se… Ale nemůžeš dělat závěry z prvního orgasmu, kterej prožiješ. Hezky jsme si užily, ale víc v tom nehledej. Miluju Heather a nebudu ji opouštět pro svůj dětskej sen.“

„Bože, ty jsi odporná,“ vykřikla Radka a vymrštila se z pohovky.

„Chceš snad, abych ti lhala? Nikdo ti přece neříkal, abys za mnou jezdila. Mohlas mi to napsat do dopisu a já bych ti na něj odpověděla. Hned zejtra poletíš zpátky domů. Já ti cestu klidně zaplatím a místo na přespání se tu taky najde,“ rozhodla.

„Nikdo se tě o nic neprosí,“ zasyčela Radka, popadla svoje věci a urychleně odešla.

Opět zkratovité jednání. Na to byla Radka odbornice. Naštěstí u sebe měla lístek s kontaktem na Terezu. Čím více nad tím přemýšlela, tím více si uvědomovala, jaké štěstí měla, že ji potkala a co všechno se tím vyřešilo. Okamžitě jí zatelefonovala a takřka hystericky a téměř nesrozumitelně jí do telefonu vylíčila průběh jejího setkání s Nicky. Tereza se ničemu nedivila. Naopak, od jejich rozluky na letišti čekala, kdy zazvoní telefon. A když se tak stalo, zjistila, že je vlastně ráda. Snad si uvědomila, že mohla mít kromě Tomáška ve své blízkosti ještě jednu osobu, která by ji ve všem chápala.

*  *  *

Monika, ať už byla jakákoliv, opět dokázala svou nekonečnou velkorysost. S penězmi si mohla dovolit mnohé, ač by třeba nemusela. Ale svým způsobem stále vzpomínala na začátky mezi ní a Terezou. Bylo to krásné, romantické… ale časem jí to prostě přestalo naplňovat. To se přece stává. Bylo jí líto, že musela Tereze po tom všem zlomit srdce. A přestože zpočátku odmítala, aby si dělala jakékoliv nároky na Tomáška, vzpomněla si, že nebýt Terezy, nikdy by se nenarodil. Považovala ten krok za poslední věc, kterou mohla udělat pro Terezinu spokojenost. A vlastně i Tomáškovu. Věděla, jak moc ji miluje a ona jeho. Věnovala se mu mnohem víc, než kdy ona sama.

Vlastně to nebyla poslední věc, kterou udělala. Když zaslechla, co se přihodilo té dívce z letadla, zželelo se jí jí.

„Zeptej se, kde je. Pošlu pro ni taxíka,“ rozhodla se Monika.

„Je to cizí holka…“ namítla Tereza.

Ne, že by nechtěla, ale spíš se chtěla ujistit, zda to Monika myslí vážně.

„Nechtěj, aby bloudila v cizím městě, v cizí zemi a  úplně sama. Předpokládám, že vražedkyně to nebude.“

Vlastně v tom nebyla jenom Moničina velkorysost. Ale také to, že Monika uměla určité věci předpokládat a vycítila směr, kterým se věci začaly ubírat. Kdyby měla Tereza blízkou kamarádku, nebo dokonce přítelkyni v New Yorku, přestala by Monika pociťovat výčitky z toho, že jí zničila život. A všichni by byli spokojení. O to šlo Monice především. A musela sama sobě přiznat, že v jejím jednání byly tak trochu postranní úmysly.

Když Radka přijela, ještě více se nestačila divit. Jestli jí připadal byt Nicky luxusní, pak přestala nacházet vhodná slova pro místo, kam vstoupila posléze.

„Tady budeš bydlet,“ ukázala Radce poměrně velkou místnost.

Oproti ostatním místnostem to byla nudlička, ale přesto na její vkus nad míru přepychová.

„Bydlet?“ nechápala Radka.

Vždyť se od ní přece očekávalo, že hned následujícího dne odletí zpátky do Čech a vypořádá se sama se sebou. Vrátí se na vesnici, kde z ní mají všichni legraci, pokud s ní vůbec hodlají komunikovat…

„Slyšela jsem, že nemáš moc naspěch,“ usmála se Monika přívětivě, „Jak chceš. Ale každopádně nikam spěchat vážně nemusíš. Prohlídni si New York, zejtra s Terezou a Tomáškem zajděte do ZOO v Central Parku a uvidíš. Pokud tu budeš chtít zůstat, v přátelským prostředí lidí stejný krevní skupiny, najdu ti práci.“

S Tomáškem v ZOO

„Neumím pořádně anglicky,“ přiznala se Radka, ale po pravdě to bylo jediné, co ji v danou chvíli napadlo.

Celá ta nabídka působila takřka neuvěřitelně, ale o to více lákavě. Kdo by si byl pomyslel, že se člověku během 24 hodin může život obrátit několikrát úplně naruby a nečekaně se mu naskytne možnost jej od základů změnit a navíc tam, kde by pomoc nikdy nečekal.

„To je to nejmenší. Naučíš se, ani nebudeš vědět jak,“ mávla rukou nad její starostí.

Nezbývalo než souhlasit. Ať už ji čekalo cokoliv, bylo to rozhodně lepší než se vracet zpátky do Čech poté, co se rozhodla je opustit.

*  *  *

Nakonec si New York zamilovala. A nejen ten. Kdykoliv vyrazila s Terezou a malým Tomáškem na procházku – do ZOO, do divadla, nebo kamkoliv jinam, srdce jí poskakovalo rozrušením. Objevila v sobě nové pocity a kam se na ně hrabala Nicky. Tereza to měla složitější. Léta strávená po boku jednoho člověka se nikdy zcela vymazat nedají. Ale časem si opravdu zvykla na všechno. Vídat Moniku a nepatřit jí. Vídat ji líbat se s Margareth a zvyknout si na fakt, že tomuto vztahu už opravdu odzvonilo. Všechno v sobě časem překonala. Měla Tomáška a taky Radku. Po několika měsících dokázala vnímat Moniku jako svou blízkou kamarádku a k Radce měla ještě blíž. Ale neodvažovala se jí to dát najevo, protože si nebyla jistá, zda to je oboustranné.

Jediný, kdo to věděl naprosto přesně, byla Monika. Ta vše předvídala již ve chvíli, kdy pro Radku objednávala taxi. A když  je potajmu sledovala, jak se na pohovce k sobě přibližují víc a víc, pocítila na sobě nebývalou spokojenost.

„Možná už je opravdu čas začít znova,“ řekla tiše Tereza, když Radka jemně uchopila její prsty.

„Já si to taky myslím,“ polkla rozrušeně Radka a srdce jí bušilo jako o závod.

Svit svíčky se odrážel v jejich vlhkých očích a lesknul se v nich jistý náznak předznamenávající příchod prvního polibku.

Tomášek vyšel z pokojíčku a jal se jít za nimi. Monika jej ale zastavila a položila si prst na ústa.

„Copak potřebuješ?“ zašeptala.

„Chtěl bych si s maminkou a s tetou zahrát pexeso,“ řekl potichoučku.

Monika chytla svého syna za ruku a pošeptala mu: „Pojď, zahrajeme si spolu.“

Předtím, než došli do jeho pokojíčku se na okamžik zastavila. Hořící svíčka na zdi tvořila odraz dvou ženských hlav, spojených ve vášnivý polibek. Spokojeně se usmála a zavřela se s Tomáškem v jeho pokoji.

„Můžu dneska přijít na návštěvu k tobě do ložnice?“ zeptala se Radka Terezy se zatajeným dechem.

„Musíš…“ odpověděla Tereza a plna rostoucí vášně znovu dychtivě spojila jejich rty a nepřestávala je líbat.