Prvotní záměr udělat duel dvou pilotních dílů, nového seriálu Euphoria a zavedené série Poker Face, zazdil technický šotek stránek druhého jmenovaného – umožňují sledovaní až od čtvrtého dílu. Proti nováčkovi z produkce airgay.com tak v ringu nestojí pouze epizoda první, ale celá řada zatím vysílaných devatenácti dílů.

Nu, tak šup na pitevní stůl s prvním adeptem.

Kdo se o Euphorii dozvěděl, v tom musela vyklíčit nemalá očekávání! LGBTQ tématika – sitcom – a k tomu česká produkce? Skoro to vypadalo, že se v místní komunitě začíná dít něco zajímavého! Ruce nahoru, kdo si představoval vtipný seriál z prostředí LGBTQ komunity, hlavní hrdiny potýkající se nejen se svým osobním životem, ale třeba i s homofobií, byrokracií a předsudky!

Takže se pojďme podívat, co jsme to teda nakonec dostali.

Převzato z airgays.com
Převzato z airgays.com

O čem  Euphoria vlastně je? Jak už to u pilotních dílů bývá, nejde se do hloubky, spíš se jen nahazují motivace a scénáristé hlodajíce nehty doufají, že se na ně chytne zájem diváků. Je nám představeno šest postav – neúspěšná zpěvačka Joly, vegetariánská řeznice (nedělám si srandu) Camilla a pak dvě dvojice gayů jak přes kopírák, Petr s Markem a Sivoi s Patrikem. Za pánskou část obsazení hraje bohužel jen jejich orientace a nic moc dalšího se vlastně nedovíme – je těžké jednoho od druhého odlišit a vlastně se do toho divákovi z nedostatku zájmu ani nechce.

Jak zjistíme po pár minutách sledování, už samotná propagace je dost zavádějící, když označuje Euphorii jako sitcom. Připomeňme si, že výraz sitcom vychází z anglického situation comedy. Takže já se ptám – kde je ta slibovaná sranda? Pokud se jako vtip nepočítá, když se kdesi ve tmě v rohu záběru někdo sesune z židle. Byť jsem hledala pečlivě, ani ta stokrát převařená sitcomová klišé, po kterých už jen čekáte nahraný smích publika, jsem nenašla.

Další v pořadí zarazí způsob, jakým se seriál pere s technikou. Jistě, jedná se o amatérský počin, ale to není omluva proto, aby půlce dialogů nebylo rozumět. Není třeba drahého vybavení, stačí a) netočit v jedoucím metru, b) netočit v prostředí, kde hraje nahlas hudba a c) necpat hudbu do pozadí všech ostatních scén.

Což na tom, to všechno by se dalo zapomenout, kdybychom dostali sympatické, dobře zahrané postavy a chytrý scénář. A co nás čeká?

Vlastně ani nevím, koho vinit za nešikovný výsledek spíš – herce nebo scénáristu? Odříkat přirozeně šlágry jako: ‚Dnes vypadáš jako by ti vypad‘ mozek‘ musí být fakt pecka. Na druhou stranu – hned  první scéna. Petr s Markem leží v posteli, unylými hlasy předříkávají nepřirozený dialog o snech a nedostatku mazlení ve vztahu, emocí asi jako v nadabovaném pornu. Vedle nich vypadá i casting nešťastné náborové reklamy McDonalds jako hvězdná kandidatura na Oscary. Je nezáměrně komické, jak nihilisticky působí monotónní přednes obou herců, jako by se snad stačili unudit k smrti už v první scéně. No moc se nesmějte, ke konci epizody vás to čeká taky.

Přeřeknutí řady herců při vyslovování delších slov působí už jen úsměvně. A – tohle bude asi ta nejvíc homofobní věc co kdy řeknu – ony všechny postavy gayů mluví tak nějak ‚přitepleně ‘ schválně? Jediný, kdo v seriálu působí aspoň trochu přirozeně, je Camilla, ale to možná taky říkám jen proto, že ta holka je fakt kus.

Svou kritickou litanii zakončím zlatým pravidlem o sledování seriálů – nesuď podle pilotního dílu. Ale ač seriálový veterán, v tomto případě mu nevěřím.

Po mé předchozí zkušenosti s českou amatérskou produkcí není divu, že jsem na tlačítko PLAY u čtvrtého dílu série Poker Face klikala s větší než velkou dávkou skepse.  A byla jsem překvapena.

O pár odstavců výše jsme vytyčili pár bodů, které by dobrý seriál měl mít. Nuže, pojďme si je projít jeden po druhém. Na první příčce stojí srozumitelnost – zastává ji technická zdatnost, tedy rozumíme dialogům, obličeje se neztrácí ve stínech špatného osvětlení, kamera se nedostává do podivných úhlů, kde obraz půlí nebohým hercům hlavy ve třech čtvrtinách. A víte co? Tady dávám fajfku.

Převzato z Facebooku Poker FACE
Převzato z Facebooku Poker FACE

Následně se nám zachtělo postav, kterým dokážeme fandit a zajímat se o ně. A skutečně tu takové jsou! Osazenstvo (ač stále amatérské) je poutavé, jeho motivace pochopitelné, ale stále dost rozdílné, aby nám herci nesplývali v jednu neurčitou masu. Ač samozřejmě nemůžeme čekat nějaké hloubkové psychologické ponory, postavy nestaví pouze na své homosexualitě, ale mají i jistý přesah. Dokonce tu sem tam probleskne popkulturní archetyp alá ‚sassy gay friend‘ (Lukáš) a i taková postava jako blonďatá zlatokopka Žaneta, je zahrána uvěřitelně a vtipně.

Jediné, co mě zamrzelo, byl nedostatek lesbických postav, což ovšem tvůrci s přibývajícími díly dohánějí.

Scénář se drží sitcomové linie vcelku věrně a když si po chvíli zvyknete na styl dialogů, dokonce i rozesmívá. Chtělo by to hodně škrtat, vtipy se poněkud ztrácí v takových těch ‚hospodských výplních‘ typu ‚prostě/jasně/třeba‘, ale to nevadí. Hercům také chybí jistá rozhodnost při deklamovaní vtipů, ale zase – to se amatérskému počinu dá s lehkým srdcem prominout. Autoři se nebojí ani humoru ve stylu grotesek a ohromně jim to vychází.

V rozvinutém příběhu se kromě typických humorných zápletek typu záměna identity či situací vynucený crossdressing dočkáme i citlivě podaných témat vážnějších, jako je homofobie, šikana, drogy nebo deprese.

O to větší škoda je vidět, jak scénáři podkopává nohy kamera a střih. Na záběrech se obecně šetří, kde by to chtělo střihnout, tam se kamera jednoduše otočí, a tak scéna přijde právě o ten nutný komický šmrnc.

Závěrem zdůrazním znovu, že se jedná o amatérskou produkci, ale jedním dechem dodávám – jsou dva způsoby, jak se s tímto faktem vypořádat a není názornějšího příkladu, než Euphoria a Poker Face.

Pro otrlé diváky přidáváme i odkaz na první díl seriálu euPHORia z youtube. Příspěvek nám došel od slečny pod pseudonymem R., tímto jí chceme vyjádřit svůj obdiv za to, že byla schopná ten díl opravdu dokoukat. Nám se to v redakci nepodařilo.