Andrea je na první pohled úplně normální šestatřicetiletá žena. Od malička žije ve Zlíně, pracuje ve výrobně plastových hraček a miluje koně. Nikdo by neřekl, že tato sympatická dáma byla ještě před nedávnem muž. S Andy, jak si nechává říkat, jsem se minulý pátek sešla, abychom si popovídaly o tom, jaká byla její cesta k tolik vytouženému cíli.

Andy

Jaké jsi měla dětství a kdy sis poprvé uvědomila, že je s tebou něco špatně?

Asi tak ve dvanácti letech. Prostě jsem zjistila, že se cítím v těle kluka špatně, nebylo to přirozené. Došlo to i do takového stavu, kdy jsem se ráno oblíkala, dala jsem si na sebe slipy a řekla jsem si, že tohle prostě nejsem já. Ráda jsem si zkoušela holčičí šaty a hrála jsem si s panenkami. Babička mi říkala, že místo toho, abych si hrála s autíčky, jsem vozila kočárek. Taky jsem si často hrála na učitelku.

Co na takové chování říkali tvoji sourozenci? Uvědomovali si, že tohle pro kluka není normální?

Já mám akorát jednoho sourozence – sestru Marcelu a té vůbec nebylo divné, že se chovám jinak než normální kluci v mém věku.

A co si o tom mysleli rodiče?

Rodiče neříkali vůbec nic. Byla jsem většinou s mamkou, taťka mi dokonce začal říkat Markétko, jen tak ze srandy (Andrea se dříve jmenovala Marek, pozn.red.).

Kdy ti v hlavě poprvé probleskla myšlenka, že bys mohla podstoupit změnu pohlaví?

Asi až před třemi lety, jelikož předtím jsem nikdy neměla dost odvahy, hlavně kvůli rodině.

A vědělas o tom, že v Česku je taková možnost?

Ano, věděla, zjišťovala jsem si o tom informace už někdy v devadesátých letech, ale nenapadlo mě, že bych to i já mohla někdy podstoupit.

Lituješ teď  toho, že ses pro přeměnu nerozhodla dřív?

Ano. Zejména ze zdravotních důvodů, jelikož by se tělo dokázalo přizpůsobit mnohem snáze. Hlasivky mě pořád hodně trápí, ale myslím si, že na první pohled určitě nelze říct, že jsem někdy byla kluk.

Jaké to je s navazováním vztahů? Řekneš lidem na rovinu, kým jsi byla nebo se to snažíš tajit?

Když někoho znám delší dobu, tak to řeknu, ale jinak ne. Když bych navázala vztah s nějakou ženou, tak jí to určitě řeknu až časem. Tajit se to ale určitě nesnažím.

Co byl největší impulz do toho jít?

Já už jsem to prostě nemohla vydržet. Dokonce jsem myslela i na to, že si něco udělám. Jeden večer jsem zavolala rodičům, když jsem byla úplně na dně. Rodiče se divili, proč jim volám tak pozdě v noci a já jim to chtěla říct, ale stejně jsem to nakonec neudělala. Jako první jsem to řekla sestře, potom teprve mamce a taťkovi.

A jaká byla jejich reakce?

Mamka z toho byla hodně špatná, říkala mi co si to vymýšlím a jestli vím, jaké budu mít celý život trápení a pořád mě přemlouvali, ať si to rozmyslím. Ale teď je vše v pořádku, chtělo to jen čas.

Nastal někdy moment, kdy sis řekla, že se na to opravdu vykašleš a nestojí ti to za to?

Ne, od té doby, co jsem se rozhodla, jsem věděla, že do toho půjdu takzvaně přes mrtvoly. Je to můj život a pokud mě má někdo rád, tak mě bude mít rád, i když si změním pohlaví.TransgenderSymbol_gif_0

Jak dlouho celý proces probíhal od doby, co ses pro přeměnu rozhodla až do doby, kdy jsi držela občanský průkaz s novým jménem?

Asi dva a čtvrt roku. V srpnu 2010 proběhla první návštěva u sexuoložky. Té jsem vysvětlila, jak se cítím, konzultovala jsem s ní úplně vše, dokonce i ona mi dala impulz k tomu, abych to řekla rodičům, což se stalo v prosinci téhož roku. Sexuoložka postupem času navrhla operaci, která je hrazena zdravotní pojišťovnou. Ta proběhla v září 2012. Nejdříve jsem ovšem musela podstoupit hormonální léčbu, kdy mi byla snížena hladina mužských hormonů a zárověň zvýšena hladina ženských hormonů v těle. Tohle probíhalo od března 2011. Nový občanský průkaz jsem dostala loni v prosinci.

Jaké jsi na sobě zaznamenala změny?

Začala jsem se méně ochlupovat, narostla mi prsa. Když jsem byla nedávno na poslední kontrole, tak se zjistilo, že už mám správnou hranici hormonů jako normální žena. Hormony ale musím brát až do konce života.

Nastala někdy nějaká komplikace?

Kromě toho, že jsem měla ze začátku nějaké problémy s nosní cystou, bylo vše v pořádku a bez problémů. Akorát po operaci jsem měla malý problém s tím v sobě udržet dildo, takže mi to museli přešívat.

Jaký to byl pocit, když ses po operaci probudila a místo penisu jsi měla vagínu?

Nádherný. Sice to bolelo, ale užívala jsem si to. Byla jsem neskutečně šťastná, ale nadopovaná různými prášky, takže jsem si to ani pořádně neměla možnost uvědomit.

Musíš pořád dělat něco pro to, aby vagína držela svůj tvar?

Dříve jsem musela diletovat několikrát denně, teď už stačí jednou za dva dny. Kdybych přestala, tak vagína nebude tak pružná a velká. Nikdy nezapomenu na první orgasmus.

Takže po této stránce vše funguje normálně?

Ano, ty nervy, které orgasmus zajišťují, jsou zachovány.

Kdo tě nejvíce podporoval?

Rodiče, babička, ale i kamarádi, kteří si tímhle vším už prošli.

Plánuješ do budoucna děti? Napadla tě třeba možnost nechat si zamrazit sperma „na horší časy“?

Děti bych určitě chtěla. Možnost zamrazit sperma mě napadla, ale bylo už příliš pozdě, jelikož jsem již podstupovala hormonální léčbu. Každopádně určitě bych měla ráda i dítě, které by nebylo moje.

Vím, že jsi lesba. Jak bralo okolí přeměnu v souvislosti s tvojí sexuální orientací?

Holky se mi vždy líbily, na tom se nic nezměnilo. Občas se stane, že při nasazení hormonů člověk změní preference, ale u mě to tak nebylo. Ještě jsem ale nikdy neměla žádný vztah. Kolegové v práci mají hodně často blbé průpovídky a narážky, a to ze dvou důvodů – že jsem si nechala změnit pohlaví a taky kvůli mé sexuální orientaci. Já se to ale snažím pouštět jedním uchem tam a druhým ven.

Setkala ses někdy se šikanou, když pomineme narážky od spolupracovníků?

Už ve škole mě kluci psychicky šikanovali, jelikož jsem byla oproti nim taková slabší a asi si toho všimli. V práci mě třeba hodně štve to, že ženské v šatně mají vždy tendenci se otočit, abych nic neviděla. Asi si myslí, že musím vidět úplně každou ženskou nebo co. Dokonce jsem se s nimi i pohádala o tom, jestli mají lesby právo na to být v dámské šatně.

Co bys chtěla momentálně se svým životem změnit?

Najít partnerku, mít děti. Hlavně se chci teď věnovat svému koníčku – koním. Byt už mám, všechno mám zařízené, takže teď už jen čekám na tu ženu. Vzhledem k tomu, že nemám čas, snažím se vyhledávat kontakty hlavně na internetu, ale jednou jsem byla taky na Freedom Night.

Co bys vzkázala lidem, kteří váhají nad tím, kým vlastně jsou a eventuelně by chtěli podstoupit stejnou operaci?

Ať to neodkládají a co nejrychleji to jdou řešit se sexuoložkou. Není to dobré potlačovat v sobě, ono to pak stejně vyplave na povrch. Já sama takovým lidem často radím, jelikož moje sexuoložka má povoleno rozdávat za takovým účelem moje telefonní číslo. Ráda bych poradila i čtenářkám/čtenářům Queermagu, takže pokud mají zájem se se mnou pobavit, určitě můžou kontaktovat redakci a posléze se můžeme spojit buď přes facebook, mailem nebo telefonicky. Já sama jsem měla dva anděly, kteří mi hodně poradili a já se to snažím předávat dál.

Andy souhlasila s publikováním odkazu na její facebook profil zde na Queermagu, takže pokud chcete, můžete ji kontaktovat přímo.

Chcete se dozvědět více o této problematice? Přikládáme pár odkazů:
www.translide.cz
www.transgender.cz