Vedro k padnutí, kyslík jakoby kdosi vysál a nehodlal vrátit, kolona aut táhnoucí se do nedohledna a čas ubíhající přílišnou rychlostí. Klára se zhluboka nadechne a asi po sté se nervózně podívá na hodinky. Přijede pozdě. Zachránilo by ji jedině, kdyby mohla svého broučka proměnit v letadlo. Bohužel, není Hermiona a kouzla zná jen z pohádek. To zas bude řečí, ach jo. Autobus stojí na parkovišti, rodiče nervózně přešlapují z nohy na nohu, jen dětem čekání nevadí, vesele si vypráví, kde všude už během prázdnin byly. Všichni vedoucí jsou na svých místech, až na Kláru. Obvykle je Klára dochvilná a spolehlivá, ale dnes jí hvězdy nepřejí, město bylo ucpané víc než je zvykem, a tak na ni musí čekat všichni natěšení táborníci i nevrlí rodiče, přestože vyjela s půlhodinovým předstihem. Konečně je na místě, s úlevou si odhrnuje pramen vlasů padající jí do tváře, zasouvá ho za ucho a vypíná motor auta. Ještě ani nemá obě nohy venku z vozu a už u ní stojí hlavní vedoucí Táňa a zaplavuje ji lavinou slov, jejichž smysl Klára ztrácí asi po druhé větě. Bez odporu vyslechne, co má Táňa na srdci, vyndá svůj krásně veselý, kytičkovaný kufr a se slovy díků za šťastnou cestu zamkne svého milovaného broučka. S myšlenkou na domácí skot pádí uložit zavazadlo do úložného prostoru pod autobusem a usedá na přední sedadlo karosy. To mi těch 14 dní pěkně začíná, pomyslí si Klára a usměje se na řidiče, který s ní viditelně soucítí.

Vedoucí na letním táboře dělá Klára už pár let a stále s radostí, takže ji nepříjemnosti vzniklé pozdním příjezdem nemohou zkazit náladu na dlouho. Po pár kilometrech se směje spolu s dětmi vtipům o blondýnách, přestože je sama hrdou majitelkou blonďaté hřívy. To už i Táňa trochu roztála a občas se jí zvednou koutky do nepatrného úsměvu. Ostatní vedoucí si táborníků příliš nevšímají, však si jich ještě užijí víc než dost, a raději tiše plánují uvítací degustaci šobeského vína, které velmi ochotně přivezl Pavel až z Národního parku Podyjí. Necelé dvě hodinky utekly jako voda a za okny autobusu už osazenstvo tábora vítá Medové údolí. Svišti i puberťáci se vyvalí z autobusu jako lavina. Zatímco ti nejmladší hledají své kufříky a ostřílení táborníci se hlava nehlava vydávají zabrat stany co nejdále od chatek vedoucích, aby nebyli pod neustálým dozorem, Klára zhluboka nasává čerstvý vzduch do plic a s radostí ho vyměňuje za chemikáliemi nasáklé molekuly kyslíku, které si přivezla z města perníku. Myšlenky se jí na chvíli zatoulaly domů, Denisa je určitě ještě v práci, pro tu už prázdniny neplatí, ani jsem se s ní pořádně nerozloučila, no to nic, není čas přemýšlet nad malichernostmi, i když na její vůni si vždycky vzpomenu ráda. Vonívá po levanduli…

Slavily první výročí… Příjemná restaurace, přítmí chránící je před nepříjemnými, zvědavými pohledy, jemná hudba navozující pocit klidu a motýlci v břiše. Klára vůbec nevěděla, jak bude její milá reagovat. První rok, první vyloženě sváteční večeře, první příležitost opravdu obdarovat svou lásku. Ale bude se jí dárek líbit? Denisa nepatří zrovna k nenáročným lidem, a tak byl důvod k obavám na místě. Snad to klapne, přála si v duchu Klára, zatímco si vybíraly jídlo. Stejně věděla už dopředu, co si dá, k pití bílé víno a vodu, z jídelního lístku smažený hermelín s kupou zeleniny a pořádně olejem nasáklých hranolek. A také věděla, že Denisa si bude vybírat nejméně půl hodiny a nakonec si stejně dá to, co ji zaujalo napoprvé. Klára pohladila pod stolem Denisino koleno a mile se usmála, potřebovala rozrazit to jemné napětí, které cítila vždy, když byly v centru dění. Za svou lásku se rozhodně nestyděla, ale větší koncentraci lidí zkrátka neměla v lásce, pokaždé se našel někdo, kdo po nich hloupě koukal, v horším případě si potutelně šuškal s kámošem. Nikdy nevěděla, jestli na ně koukají, protože s nimi sympatizují a obdivují, že se nebojí ukazovat na veřejnosti, nebo rozvíjejí erotické fantazie. Nesnášela to. Tečka. Světlo svíčky zářilo na Denisinu tvář a v očích se jí odrážely plamínky. Povídaly si o obyčejných věcech, jakoby ani nebyly na slavnostní večeři, přesto to působilo víc než slavnostně. To byla ta správná chvíle. Klára položila na stůl fialovou krabičku. Střetly se pohledem, v Denisiných očích se zračila zvědavost a tak nedočkavě jako malé dítě rozbalila balíček. Lavender. Jemný, decentní flakonek s vůní tak typickou pro Francii, kterou obě milují. Zdá se vám to málo? Vůbec ne, lepší dárek Klára nemohla vybrat, přesně se trefila.

Křik dětí vrací Kláru do reality. Žádná Francie, ale české Rakousy. Sakra, nějak se zasnila, přitom má být už dávno vybalená a svolávat děcka k nástupu. Hodí kufřík do chatky, kytky nekytky, tak se zašpiní, no a co? Hlavně už nesmí Táňu naštvat, jednou za den to bohatě stačí. Hvizd píšťalky protne táborový hlahol a všechny ratolesti se více či méně radostně shromažďují u stožáru. Honba za pokladem může začít. Úvodní oficiality mají všichni za sebou a vesele se přesouvají do klubovny, aby se mohli začít vrtět v bocích na nejnovější hity a nesměle se seznamovat. Justin Timberlake, Miley Cyrus, děs, my pařili na úplně jinou hudbu, dnes se tančí na samý popíky, nu což, alespoň představa Seleny Gomez s rudými rty ladně se pohybující mezi modrými květy stojí za pozvednutí nálady. Klára se příliš nebaví, ryzlink ukrývající se před zraky nezletilých kovbojů v puntíkatém hrníčku jí zrovna moc nechutná a Pavel tokající s Kristýnou náladu také nezvednou. Hlavní je, aby se bavily děti, a to se zatím skvěle daří. Klářin pohled spočine na Tánině tváři. Není divu, že se tváří kysele, říká se o ní, že je stará panna a tokání Pavla přechází v nepřehlédnutelné namlouvání. To brzy! Proč je asi sama? Není ani stará, ani šeredná. Může jí být tak 30, postavička akorát, prsa přesně do ruky. Velká se mi stejně nelíbí. Zadek zpevněný, lýtka možná až příliš svalnatá, asi hodně běhá. Bože, nad čím to tady přemýšlím? I kdybych nebyla zadaná a nebylo mi jen dvacet dva, Táňa je přece hlavní vedoucí a rozhodně není lesba. Tak hezky zpátky na „super“ disko… Myšlenky se chtě nechtě musely vrátit do klubovny.

Konečně v posteli, diskotéku sice nešéfovala, ale i tak to byl velmi náročný den, až teď na Kláru doléhá únava z dlouhé cesty. Leží v posteli, zabalená do péřového spacáku z roku raz dva, schoulená do klubíčka a vzpomíná na Denisu. Po té úžasné večeři se vydaly ještě na procházku, byl krásný teplý večer, podél břehu Labe tou dobou ale nechodí tolik lidí, a tak se mohly klidně držet za ruku, aniž by je někdo divně sledoval. Když se vzdálily od města natolik, že světla byla v dálce a přítomnost jim dělal jen měsíc odrážející se na hladině, sedly si na lavičku, Klára normálně, ale Denisa provokativně, pěkně natěsno, obkročmo. Ráda ji dráždila. Navíc byla příjemně ovíněná, a tak ztrácela i ten zbytek zábran, který jí ještě zbyl. Pravou rukou zajela Kláře do vlnitých vlasů a lačně ji políbila, jazykem si vychutnávala celá její ústa a prsty jemně zatahala za vlasy. Zrychlený dech ji donutil na chvíli přestat. S chtíčem zračícím se jí v obličeji začala Kláře líbat krk. Přesunula se k ušnímu lalůčku, drsně ho vysála a jazýčkem zajela do ucha. Levou rukou hladila překrásná ňadra své přítelkyně, která pod jejími doteky roztávala jako sníh. Bradavky vztyčené vzrušením si říkaly o pozornost a Denisa samozřejmě neodolala. Nechala krk krkem, uši ušima, bez ostychu vyhrnula Kláře triko a slastně se přisála k jejím prsům. Neomaleně ji kousala do bradavek a za vlasy tahala víc a víc. Klára uvězněná v Denisině objetí, ji aspoň vískala ve vlasech. Denisa povolila sevření, ale ne proto, aby přestala s mazlením na veřejnosti, naopak, aby ho dovedla k dokonalosti. Sesedla z ní a přes lehký odpor pásku i Klářiných rukou rozepnula její kalhoty a zajela jí rukou přímo do rozkroku. To už Klára neměla sílu na jakýkoliv odpor, vlna vzrušení pomalu zaplavovala celé její tělo přímo úměrně tlaku hbitých prstů v jejím klíně. Prohnula se jako luk a nechala se unášet do éterických výšin. Večerní ticho narušil dívčí výkřik, Denisa vyndala prsty z Klářiny svatyně a naposledy ji políbila na vrcholek rozkoše. Už zase, udělala to, vzala si ji na místě, kde je mohl kdokoliv vidět. Slyšeli je určitě, její vzrušení nešlo přeslechnout, byť byly celkem daleko. Denisa měla jiskry v očích, byla spokojená a Klára uspokojená. I když Klára nemá tuhle exhibicionistickou stránku své holky ráda, jen vzpomínka na to ji znovu vzruší. Usíná se jí krásně.

Přečtěte si také 2. díl!