John IrvingJohn Irving je jeden z hrstky mých oblíbených spisovatelů. A jen jeden pouhý, od kterého postupně zpracovávám celou tvorbu. Začala jsem Pravidly moštárny, která ač jsem znala film s výborným Tobey Maguirem a Charlize Theron z roku 1999, jenž se mi líbil dostatečně, mě i přesto neuvěřitelně nadchla. Svět podle Garpa byl dalším výborným románem, (rovněž zfilmovaným) který mě vzápětí utvrdil v tom, že Irving byl skvělý objev. Zatím předposlední, Pitná kúra, je z mnou dočtených děl nejslabší, ale paradoxně také nejvtipnější. Modlitba za Owena Meanyho byla mou nejoblíbenější až do doby před pár týdny, kdy jsem dočetla V jedné osobě.

Nyní již sedmdesátiletý spisovatel přiznal, že knihu napsal pro svého jednadvacetiletého syna gaye. Z tématiky i poselství knihy se lze dovtípit, že chtěl vyjádřit podporu nejen jemu, ale i ostatním zástupcům řadícím se k různorodé kategorii LGBT. Ačkoliv odsudek škatulkování je právě to, čím se některé postavy v knize několikrát ohánějí.
Jako například dědeček hlavního hrdiny, Harry, který ač je dřevorubec, ve svém malém městě září především na divadelních prknech, a to zejména v ženských rolích.

„Tedy, když na to přijde…“ prohodil děda Harry. Přemítal, jestli by vzal Hedu, nebo Noru (bez ohledu na svůj věk).
„Ne, Harry – ty už ne,“ prohlásil Nils a projevil se opět jako starý diktátor. „Mladý pan Abbott má pravdu. V té ženě musí být určitá bezuzdnost – nespoutatelná svoboda a sexuální síla zároveň. Potřebujeme mladší, sexuálně aktivnější ženu, než jsi ty.“

Příběh sám je jakýmsi vzpomínáním postaršího bisexuála Williama na jeho klestění životní cesty a trable s orientací. Vyznačuje se širokou škálou postav, které jsou všechny pečlivě vykreslené a mají víc než zajímavé charakteristiky a osudy, jež autor postupně proplétá pomocí humorných či osudových událostí. Irvingův humor je opravdu osobitý a mně velmi příjemný, stejně jako styl vyprávění, který umí navodit dokonale intimní atmosféru, v níž se vnímavý čtenář nenuceně a jakoby samozřejmě pohrouží do světa postav, o kterých čte.

Zatoužil jsem vidět Elaine, obejmout ji a políbit, ale nepředpokládal jsem, že my dva skončíme spolu. Měl jsem před sebou léto, abych s Tomem Atkinsem prozkoumal všechno, kolem čeho se nadělá tolik řečí, ale mně se líbily i holky; věděl jsem, že Atkins mi dokáže poskytnout jen část.
Byl jsem dostatečně romantický, abych věřil, že slečna Frostová tohle o mně ví? Opravdu jsem věřil, že je prvním člověkem, který pochopil, že mi žádný jednotlivý partner nikdy nedokáže poskytnout všechno?

Dozvíme se, jak malého Billa vychovávala matka s láskou jen do puberty, poznáme a zamilujeme se s ním do jeho otčíma Richarda Abbotta, který v městečku oživí divadelní sbor a provede nás několika Shakespearovými hrami, v nichž dostanou místo a role někteří zajímaví členové Billyho rodiny. Vstoupíme s ním prvně do knihovny, kde potká tajemnou a vzrušující slečnu Frostovou, jejíž tajemství možná odhalíme mnohem dřív než Bill sám. Následně s ním však rodné město opustíme, abychom spolu zažili studentská léta ve Vídni a odkryli dosud skrytá zákoutí lidské sexuality.

V románu se vyskytuje velmi mnoho zajímavých postav a my si určitě oblíbíme komplikovanou Williamovu lásku, dceru přátel jeho rodičů, Elaine, bezpochyby zaujme i amorfní svalovec Kittredge; univerzitní zápasnická hvězda a Billova tajná láska, již zmíněný a svérázný děda Harry nebo šarmantní knihovnice Ali Frostová.

„Co máte přesně na mysli?“ zeptal se jí Richard Abbott. „Mluvíme tu o Romeovi a Julii?“
„Problémy mezi Monteky a Kapulety nebyly problémy Romea a Julie,“ namítla slečna Frostová. „Romeo a Julie byli jeden pro druhého ti praví. To jejich rodiny měly nasráno v hlavě.“
„Rozumím,“ řekl Richard – slovo nasráno rozhodilo jeho i mě. (Ke knihovnici nám to vůbec nesedělo.)

obálka knihy V jedné osoběSpoustu knih čtu velmi rychle, protože bažím po zjištění závěrečného rozuzlení zápletky, ale v případě románů Johna Irvinga, které se zpravidla pomaleji rozjíždějí, ale o to silněji si vás přitáhnou, si užívám každý list a bývám smutná, když se kniha chýlí ke konci. Ačkoliv příběhu nejde upřít jistá dávka nadsázky, se kterou se v malém městečku vyskytuje tak hustá koncentrace osob LGBT zaměření, románu samotnému to na atraktivitě nijak neubírá a o to více mají některá poselství možnost vyznít. Vždyť co by byla beletrie za únik z reality, kdyby nenabídla příběh, jenž poskytne nesplnitelné…

Máte knihu doma na polici? Podělte se o svůj názor na ni na knižním portálu Goodreads nebo zde v komentářích!

 

Luce
Knihožrout. Volnočasová aktivistka. Audiobook lover. Pohybový maniak a nadšenec. Hudební narkomanka. Naivní snílek. Ostravská náplava. Amatérská grafička. CML sLez Grrls.