Ti, kdo četli můj článek o TOP 3 propadácích v oblasti queer literatury už ví, že jsem si předsevzala přečíst všechny mně v ní dostupné knihy. Můj seznam se povážlivě krátí a já musím opět konstatovat, že jsem narazila akorát na další „perly“ z opačného konce hodnotícího žebříčku. Stále sice doufám, že najdu něco obdobně skvostného, jako byly Žítkovské bohyně, ovšem prozatím se tak nestalo, a tak mi nezbývá než dodat zprávu o tom, co dostupné je.

Kateřina Veselá – Tvá, navždy Tvá (Čas, 2012)

Tato kniha se mi přes rok úspěšně vyhýbala. V knihovně na ni ne a ne narazit. Za poplatek na rezervaci mi samozřejmě nestála. Ještěže tak. V momentě, kdy jsem ji z police vytahovala, viděla a cítila nevelkou tloušťku vazby a na světlo zářivek vykoukla její obálka, mi na mysli opět vytanul tak často stvrzený předsudek s trapnými fotografiemi na přebalech brakových knih. Navíc jsem zjistila, že knihám s šířkou vazby do dvou centimetrů prostě nevěřím. Buď jsou příliš pitomé nebo příliš složité, což je výsledek snahy (nebo nedostatku fantazie) autora nacpat své myšlenky do dvou set stran. Zatím jediný, kdo mi tohle dokázal vyvrátit, byl Richard Bach. A ten píše o podstatně jiných věcech.

Ale zpět ke Káti Veselé. Částečná autobiografie, jak naznačuje anotace z přebalu, vychází ze života mladé začínající spisovatelky a herečky, která v době vydání své prvotiny slavila 19 let. Nutno říct, že je to na textu znát. Nakladatel zřejmě ocenil její schopnost fabulace, vedení dialogů a stavbu příběhu i zápletky. Mě ovšem její psaní příliš neuchvátilo. Respektive, neoblíbila jsem si hlavní hrdinku Kláru, která snad ani nikomu sympatická být nemůže. Vcelku trefně je vystižena v jednom z dialogů:

„Já vím. Už od tý doby, co tě znám, jak se jen zjevila nějaká holka, která se nestyděla za to, že ji něco porazilo, nastoupila drsná Klára. Se slovníkem po vzoru dlaždičů, sebevědomím, za jaké by se styděl i arogantní blbec, a se svou slavnou větou…“
„…tvoje starosti na moji hlavu, ty p*čo,“ dokončila jsem za něj.
„Přesně.“

Kateřina Veselá – Tvá, navždy TváTak ten popis je opravdu přesný, za tu sebereflexi před autorkou smekám, čtenář ušetří čas hledáním dostatečně výstižných slov pro své dojmy.
Klára je mladá dívka, živící se psaním knih pro teenagery. Žije v bytě se svou přítelkyní Lenkou, jež je obchodní zástupkyní a v době psaní románů Kláru v podstatě živí. Ta se celé dny válí na pohovce a zkouší psát, když nemá inspiraci, tráví čas v kavárně se svým dlouholetým přítelem Tomášem, který je rovněž spisovatelem a byl do ní na škole zamilován.
Hlavní zápletka se rozjíždí v okamžiku, kdy Klára obdrží dopis od fanynky Alice, která se s ní chce sejít. Klára stručně odepíše, vymluví se na zaneprázdněnost a poděkuje za přízeň. Dopisy však chodí stále a jejich naléhavost se stupňuje včetně zmiňování osobních detailů z Klářina života. Alice neváhá obtěžovat její přítelkyni Lenku nočními telefonáty a vše vrcholí posprejováním předního skla jejího auta. Vztah obou dívek je narušován nejen nepříčetnou fanynkou, ale také neshodami v sexuálním životě, který Klára těžce nese. Navíc je nucena poskytnout azyl své starší sestře Karin, která je ještě vulgárnější verzí jí samotné. Složitou situaci doma řeší útěkem do hospody a přestěhováním se k Tomášovi.

„Kde jsi celou dobu?! Ty si někde chlastáš, a já tu mám být s tou ‚hvězdou‘?!“ vyrukovala na mě Lenka hned mezi dveřmi.
„Aby ses neposrala, já s ní bydlela devatenáct let v bytě 2+1,“ utrousila jsem. Chodba našeho bytu se začínala divně kývat.
„Nesnáším, když piješ,“ zabručela a jala se mi pomáhat z kabátu. Pomoc jsem doopravdy potřebovala.
„No jo, není to zdravý!“
„Nekřič!“
„Neser se do mě!“
„Tak dost! Svlíkni se a jdi spát!“
„Spát? Ani náhodou, jen se převlíknu a razím ven!“
„Na to ani nemysli! Jsi si lehnout!“
„Ale ne, ještě jdu ven! Musím si najít někoho na mazlení, když ty jsi taková netýkavka!“
„Jsi opilá!“
„Možná! Ale hlavně jsem sexuálně zanedbaná, víš?“ zvedla jsem prostředníček nejspíš ve snaze tímto stupidním gestem zdůraznit význam právě řečených slov.

Celou zápletku vyzrazovat nebudu, ačkoliv dle mého názoru ani není o co stát. Soudný člověk se brzy dovtípí, vyústění není bůhvíjak originální. Z knihy si prostě není co vzít. Vztah mezi Klárou a Lenkou je vzorem stavu, do jakého bych se nikdy dostat nechtěla. Neúcta a absence respektu k blízkým osobám, sexuální nevyhraněnost, lehkovážnost a lenost, atributy, které málokterého hrdinu činí přitažlivým, natož tak bisexuální postpuberťačku, se kterou to stále hází, jako když vjíždí vlak do Přerova. Jako povídku patřící do celku složeného z vícerých takových „prvních výstřelů“ bych to asi byla schopná akceptovat. Ale když tuto knížečku srovnám třeba s prvotinou Suzany Tratnik z minulé recenze, tak si Káťa ani neškrtne. A to jsem ho rovněž extra nechválila. Dlužno ale říct, že Tratnikové příběh byl určitým způsobem rafinovaný a ač mu chyběl vypointovaný závěr, tak mě i přes počáteční nesympatie začal Damián zajímat. Což o Kláře Mikanové říct prostě nemůžu.

Možná je tohle jen kniha, která patří skutečně spíše teenagerům a já jsem jednoduše opět sáhla vedle. Každopádně doporučit ji z výše zmíněných důvodů nemůžu ani mladším ročníkům, nenašla jsem na ní jeden pozitivní bod, který by byl hodný vyzdvihnutí. Pokud by se ale našel někdo, kdo knihu četl a shledal na ní něco duchaplného, ráda s ním zapředu diskusi v komentářích.

 

Luce

Knihožrout. Volnočasová aktivistka. Audiobook lover. Pohybový maniak a nadšenec. Hudební narkomanka. Naivní snílek. Ostravská náplava. Amatérská grafička. CML sLez Grrls.