Nedávno to byl rok, co mi Queermag.cz otevřel svou náruč a já se stala členem této duhové rodiny. Můj mikrosvět se rozrostl do obřích LGBT rozměrů a já si díky článkům, které mám možnost pro vás psát, rozšířila třeba i zeměpisné obzory, což mi upřímně rozhodně neuškodí ;). Realitu všedních dní mi okořenily teplé zprávy od nás i ze světa a návštěvy friendly podniků i nezapomenutelné Freedom párty zaplnily bílá místa mého života. Ani jsem moc nečekala, že bych měla ještě najít něco nového, co by mě konsternovalo. Přiznávám, žiju úplně obyčejný život – z práce domů, pak zase do práce, o víkendu nějaká ta akcička, občas kultura nebo výlet. A najednou to přišlo. Objevila jsem The L Word. Nejspíš se ptáte, ze kterýho jsem k vám spadla stromu – možná ještě hůř – století? Co je to proboha za redaktorku, že dokonale nezná kultovní seriál všech leseb? Jojo, přiznávám, je to velký mínus. Teda bylo! Až do letošního ledna. Ježíšek mi totiž naježil nový notebook a já si konečně můžu pustit, co chci. A taky že pouštím! První sérii jsem „sjela“ za tři dny a, protože jsem byla tak trochu neználek ve světě stahování filmů, některé díly jsem měla jen v angličtině, třeba i se španělskýma titulkama (a ne, nejsem nijak dobrá na jazyky) – to byl jasný impuls od zbytku redakce k tomu, abych vám o svém dojmu napsala.

Dlouho jsem váhala, jestli vás to vůbec bude zajímat a upřímně jsem měla i trochu strach, abyste mě neosočovaly z pisálství pro ukrácení nudy. Ale víte co? I kdyby to náhodou některou z vás napadlo, myslím, že to nevadí. Ba naopak, je to dobře, protože články mají vzbuzovat emoce, i když třeba negativní. Já sama jsem šla do vrtule, když jsem si přečetla článek z vlastních řad. Tak já vám k tomu taky něco povím ;).

the L word

Proč mi objevení tohoto seriálu trvalo tak dlouho? Na to mám jednoduchou odpověď. Prostě to tak s některými věcmi mám. Třeba i s knihami, většinou je nečtu v době jejich největšího boomu, zkrátka proto, že je nebudu číst jen proto, že to zrovna teď dělají všichni. Ale když nastane ta správná doba, dokážu se do nich ponořit a pak je absolutně zbožňovat, stejně tak i jejich filmové adaptace. A tak to bylo i s L wordem. Měla jsem spoustu předsudků, jak už to my Češi umíme, a nebyla potřeba trávit čas nad „teplým Beverly Hills“. Nakonec okolnosti a zvědavost zvítězily a mé předpoklady se jeden za druhým začaly rozplývat jako pára nad hrncem. Dlouho mě nic tak nevyvedlo z omylu jako tenhle seriál.

V první řadě jsem si myslela, že je to seriál pro teenagery, ostatně většina leseb z mého okolí už ho má dávno za sebou. Chyba lávky. Vážně mě dostalo s jakou grácií se na plátně pohybují dospělé a zralé ženy, které místo puberťáckých blbostí řeší umělé oplodnění, potraty, adopce, závislost na alkoholu, registrované partnerství, transsexualitu, rakovinu a další kupu vážně vážných věcí, a to všechno krásně zabalené do reality všedních dní, která působí víceméně skutečně, když opominu pracovní nasazení našich hvězd. Po shlédnutí první série, kdy jsem si připadala jako Jenny (ne proto, že bych byla spisovatelka nebo taková mrcha, ale proto, že i ona objevovala L svět), jsem začala pochybovat, jestli žiju v tý správný realitě :).

Podruhé mi spadl hřebínek, když došlo na pocity, ani ve snu by mě nenapadlo, že ve mně nějaká mýdlová opera vyvolá tolik emocí – a ne ledajakých. Snad v každé sérii se našel někdo, kdo mi vážně pil krev. Mám-li být konkrétní a zároveň stručná (pozor, teď přijdou SPOILERY, kdo neviděl a nechce přijít o překvapení, nechť pokračuje ve čtení od dalšího odstavce), věřte mi, že být Cherie či Adele skutečné, vlepím jim nejednu facku. A naopak – vždy se našel někdo, kdo si získal mé sympatie. Vypíchnu jen jednu – úchvatná Dana! A co teprve, když se má oblíbená postava z první série (jo, Jenny) postupně stává z traumatizované dívky vzbuzující soucit bezcitnou mrchou? Věřte mi podruhé, to už na mě bylo vážně moc. Absolutním šokem pro mě ale byly slzy. Čtete správně, brečela jsem u týhle americký pohádky a co hůř, ne jen jednou! Možná bych se mohla živit jako plačka na pohřbech, když Tina s Bette přišly o miminko, když Dana umřela, když Shane utekla od oltáře, když si pro Shaye přišel jeho táta, když Tasha přišla s tím, že jede do Iráku,… to už je snad potok slz.

Největším překvapením ale byla Shane. Jo, zase se bude mluvit o tý hubený, rozcuchaný holce! Když jsem ji viděla poprvé kdesi na fotce, nejspíš ze druhý série, měla vážně šílený vlasy. A vychrtlá, bez prsou, je všude. Nechápala jsem, že TOHLE má být postava, ze který všechny šílej a navíc fakt dost?! Vždyť je to, s prominutím, taková malá ufetovaná coura. Velice brzy se ale můj náhled na Shane začal měnit, pomalu a nenápadně. Tu to byl pohled, kterým se na některou ze svých holek podívala, tuhle úsměv, jímž je „pohladila“, jindy zas dobro, jenž zakopavá pod drsnou slupku, ale někdy prostě musí aspoň na chvíli ven… Chtě nechtě si i mě získala na svou stranu, možná i proto, že mi něčím nekonkrétním připomíná mou první lásku. Neznamená to však, že bych se na ni nikdy nezlobila, čím víc jsem si ji zamilovávala, tím víc mě štvaly její úlety a přehmaty. Nejvíc jsem šílela v poslední sérii, to snad scénáristi byli na cracku, ne? Další várka mých emocí dostala prostor, ale i tak – nejoblíbenější postava byla jasně daná.

Nový svět? the L word!
Nový svět? the L word!

Každopádně jsem si zamilovala nejen Shane, ale celou tuhle bandu, a čas trávený u notebooku nepovažuji za ztracený. Poměrně často jsem si říkala: „Co já budu dělat, až to úplně skončí?“ Ke konci každé série jsem byla napnutá jak špagát, nikdy jsem si nedokázala pustit jen jeden díl, zkrátka hltala jsem to, jako puberťačka a jsem moc ráda, že jsem L wordu nakonec dala šanci. Trošku mě mrzí, že v našem malým českým rybníčku se takovýhle story nejspíš odehrávat nebudou a život není jedna velká párty. Možná z toho, že už není na co koukat, budu mít i krátkodobou depresi ;). Ale to je život, snad mě ještě čeká něco nového, co mě překvapí. A co vy? Taky vám L word na určitou dobu zkreslil realitu? Podělte se se mnou, koho jste milovaly a kdo vás nebetyčně štval. Já z toho ještě chvilku budu žít, tak si můžem diskuzí prodloužit dojmy!

A možná si teď, na konci článku, říkáte, proč vám to vlastně všechno vyprávím? Možná proto, že jak říkává má babička „Na první dojem se nemá vždycky dát“, a není na škodu si to občas připomenout. Možná proto, že je mezi vámi určitě víc takových, které i po tolika letech, které uplynuly od natočení, váhají, zda tento seriál vidět a má úvaha jim může pomoci při rozhodování. A v neposlední řadě jistě proto, že je tady jaro a při L wordu se pěkně zapalujou lejtka… Tak co, zasednete k němu – poprvé či znovu? Zvlášť když si z nás počasí nejspíš bude ještě chvíli dělat apríl a nějaký ten deštivý den se určitě najde :).