Po zkušenosti s filmem Tipping the Velvet a románem Noční hlídka (viz můj předchozí příspěvek) jsem lesbické rodačce z Walesu moc šancí nedávala. Ostatně, kdo čte rád to, co ho dvakrát nezaujalo… Slyšela jsem ale na tuto autorku taky chválu, a tak mi prostě nešlo na mysl, abych jí nedala šanci do třetice. No nebudu to napínat, podařilo se jí mě přesvědčit.

Sarah Waters - obálka AffinityTřetí šance měla podobu jejího druhého románu Náklonnost (Affinity, Virago, 1999), který u nás vydalo Argo v roce 2013. Ten je také, co se týče literárních cen, jejím nejúspěšnějším. Získal celkem 8 ocenění, podle svých slov si ale jeho psaní autorka tolik neužila, jelikož „to byl velmi ponurý svět, do něhož se musela každý den nořit“. Kniha se totiž odehrává především ve vězeňských blocích Millbanku a ústy vypravěčky, hlavní hrdinky a svobodné mladé ženy střední třídy, Margaret Priorové podává svědectví o zprvu zvláštním a v závěru velmi rafinovaném příběhu protknutém duchy a mámivým kouzlem. To patří druhé hlavní postavě, Selině Dawesové, mladé spiritistce, jejíž deníkové zápisky střídají Margaretino vyprávění. Obě se setkají na místě vskutku neromantickém, když Margaret poprvé navštíví ženskou část vězeňského komplexu v Millbanku, kam se rozhodne po smrti milovaného otce docházet za účelem dodání útěchy a rozptýlení vězněným ženám, a také vlastní terapie. Selina ji ale mezi ostatními ženami čímsi zaujme, jestli kouzlem, aurou, nesmyslností trestu nebo čím jiným, to ani Margaret sama neví.

V držení jejího těla bylo cosi zbožného, vyzařoval z něj vnitřní klid, a tak jsem si pomyslela: Vždyť ona se modlí! a chystala jsem se z náhlého studu odvrátit zrak. V tu chvíli se však pohnula. Rozevřela ruce, zvedla si je k obličeji a já jsem v jejích zhrublých růžových dlaních zahlédla záblesk barvy. Držela v prstech květinu – fialku se zvadlým stonkem. Teď si ji před mými zraky přiložila ke rtům, dýchla na ni, okvětní lístky se zachvěly a jakoby rozzářily.
V ten okamžik jsem si plně uvědomila, že všude kolem ní vládne šero – v blocích, ve vězeňkyních, v dozorkyních, dokonce ve mně samotné. Jako bychom byly všechny vyvedeny stejně mizernými vodovými barvami, kdežto ona byla jediným barevným bodem, který se na plátně ocitl omylem.

Výsledkem je ale to, že ji začne navštěvovat a rozmlouvat s ní pravidelně. Postupně se dozvídá, co čtenář zjistil hned na prvních stránkách knihy; Selina byla odsouzena za to, že při jedné z jejích seancí dostala přítomná dáma infarkt a další utrpěla šok. Margaret se nejprve zdráhá věřit spiritistickým vlastnostem, o kterých dívka hovoří, ale brzy je velmi okatě přesvědčena, když jí Selinini přátelé-duchové, začnou nosit květiny a číst stránky z jejího deníku. Margaret si začíná uvědomovat náklonnost, kterou k Selině cítila od prvního okamžiku, své city ale musí tajit, protože millbankské dozorkyně nejsou včerejší…

Slečna Manningová mi vysvětlila, že Whiteová a Nancyová jsou ve vězení smutně proslulé jako dvě „parťačky“ a jsou horší „než párek milenců“. To se prý stává, že se ženy „takhle sčuchnou“; zažila to všude, kde pracovala. To dělá ta samota, dodala. Z tvrdých ženských se za mřížemi stávají hrdličky hynoucí láskou, protože se zakoukají do nějakého děvčete, které zahlédnou, jenže to jim dá košem nebo už má jinou. „Musíte si dávat pozor, slečno,“ rozesmála se, „aby se žádná nepokoušela dát se dohromady s vámi. Měli jsme tu ženy, které se platonicky zamilovaly do své dozorkyně a musely být převezeny do jiné věznice. A bylo docela směšné, jaký kvůli tomu dokázaly ztropit povyk!“

Sarah Waters - AffinityPo epizodě s útokem na dozorkyni, kdy jí v podstatě Selina vyzná lásku, si Margaret uvědomí, že ten pocit už zná z doby, kdy byla zamilovaná do své přítelkyně Helen, která si ale nakonec vzala jejího bratra. Selina zabrání svému přesunu do jiné věznice za dobré chování tím, že napadne dozorkyni a musí strávit 3 dny v kobce. Margaret nemůže snést, že tak trpí kvůli tomu, aby se i nadále mohla těšit na její návštěvy. Když padne poslední zábrana, její mysl, srdce i duše se vydávají mladé vězeňkyni všanc.

Řekla jsem, že není správné, abychom byly tak blízko. Že je to proti pravidlům a vězeňský řád to zakazuje. Vstala a vzhledem ke stísněnému prostoru cely jsem před ní neměla kam couvnout. Zachytila jsem sukní o košíček s kokosovým vláknem a rozvířila mračno prachu, ale ona jím jen prošla, přistoupila blíž a položila mi ruku na paži. „Chceš, abych ti byla nablízku,“ řekla, a když jsem ihned namítla Ne, nechci – „Ale ano, chceš,“ ujistila mě obratem. „Proč by sis jinak psala do deníku moje jméno? Proč si necháváš moje kytky? Proč máš, Auroro, i moje vlasy?“

Romantické sbližování vrcholí bez fyzického prožitku zcela na platonické úrovni a pro lascivnější čtenářky asi nebude příliš uspokojivé. Nicméně musíme si uvědomit, že doba byla trochu jiná a taky příběh ještě zdaleka nekončí. Selina Margaret přesvědčí, aby se připravila na její útěk; duchové ji totiž mohou přenést na jiné místo stejně tak, jako přenášejí věci a dárky, které jí posílá. Potom spolu mohou odjet do Itálie, o které Margaret sní a začít nový život jako pár. K tomu však bude potřeba hotovost, Margaret je zajištěná mladá žena a není problém zajít do banky vyzvednout peníze, které nachystá ve smluvený den spolu s novými šaty pro svou přítelkyni, jež se určitě zhmotní zcela bezprizorně :).

Varování: následující odstavec nečtěte, pokud nechcete předčasně odhalit rozuzlení zápletky!

Co říct a neprozradit příliš o skvělém závěru, kterým se vše dříve řečené promění v klam, lži a rafinovaný podvod? Zoufalá Margaret okamžitě navštíví Millbank, když se Selina v domluvenou hodinu nedostaví a každý detail z rozhovoru s dozorkyní Jelfovou, jež ji informuje o Selinině útěku, náhle zapadá do stinných a neuvěřitelných míst příběhu. Pozná, že se stala obětí klamu, který ji bolestivě zasáhl a vzal poslední zbytky odvahy, se kterou se po otcově smrti rozhodla čelit životu.

Sarah Waters - AffinityNáklonnost mě opravdu příjemně překvapila, už od prvních stránek byl příběh zajímavý, zejména prostředím ženské věznice, které až neuvěřitelně fascinuje snad každou lesbu (no jen si to přiznejte :)). Sedlo mi jinak nepříliš neoblíbené dobové umístění a také umírněnost vztahů, citů a prožitků popisovaných hlavní hrdinkou. Někomu to na lesbický román může připadat příliš platonické, ale o to je příběh reálnější, ženštější a hlavně přístupnější i jiným než zaujatým čtenářům. Určitě jej k přečtení doporučuju všem, kdo chtějí dobrý příběh a nepotřebují příliš výraznou lesbickou zápletku.

Zvolit ale můžete taky filmovou adaptaci z roku 2008, která je dostupná v celé délce třeba na YouTube . Tu jsem ještě před vydáním této recenze stihla zkouknout, a to přímo z YouTube a se španělskými titulky (které mojí nepříliš bystré angličtině hodně pomáhaly). A v podstatě ho můžu doporučit, kniha určitě řekne víc, na druhou stranu film trochu více dopoví, co kniha jen naznačuje. Tak záleží na vás, kterou formu díla zvolíte, já si myslím, že nijak zvlášť nezklame ani jedna.

 

Luce

Knihožrout. Volnočasová aktivistka. Audiobook lover. Pohybový maniak a nadšenec. Hudební narkomanka. Naivní snílek. Ostravská náplava. Amatérská grafička. CML sLez Grrls.