Děcka jsou v pohodě
Děcka jsou v pohodě

Pátrání ve filmových archivech pokračuje! Dalo by se říct, že jsme opět vybíraly z filmového klubu, jelikož o film, který by dávali v prime timu na hlavních TV stanicích nejde. Zatímco minule jsme sáhly po snímku z roku 2011 (Líbej mě), tentokrát jsme šly ještě o rok dál a shlédly jsme za vás rodinné drama, obsahující i špetku komedie, oceněné dvěma Zlatými glóby – Děcka jsou v pohodě (originální název: The Kids are all right, 2010). Pro ty z vás, které ho ještě neviděly, přinášíme stručné resumé této podívané, třeba vás navnadíme a film si taky pustíte.

Nezávislý americký snímek, který se vymanil z klasických filmařských stereotypů, líčí příběh netypické rodiny – dvou dospělých lesbických matek Nic a Jules vychovávajících dvě dospívající děti, patnáctiletého syna Lasera a čerstvě osmnáctiletou Joni. Každá z nich porodila jedno dítě, přičemž obě děti mají stejného otce. Kdo je ale tím otcem, není známo, jelikož byly počaty z dárcovského spermatu. Rodinka si na předměstí žije poklidným životem v útulném bungalovu do doby, než Laser zatouží vědět, kdo je jeho otec, aby zjistil, jestli s ním má něco společného.

Děcka jsou v pohodě
Děcka jsou v pohodě

Film nám nabízí sondu do partnerského vztahu úspěšné, trochu upjaté lékařky Nic, která má ráda vše pod kontrolou, a její manželky Jules, která nedostudovala architekturu na vysoké škole, je trochu méně zodpovědná, impulzivní, ale snaží se podnikat a přispět svou troškou do mlýna – momentálně v oboru zahradnictví, navrhování a realizace zahrad. Na první pohled je jasné, která ze dvou matek je hlava rodiny, Nic má otěže pevně v rukou, přesto není vše tak ideální, jak se může na první pohled zdát. Čeká na ně hned několik zkoušek. Jejich manželství si nejen díky zvědavosti dětí bude muset projít opravdovou krizí. Joni, která právě dosáhla plnoletosti, má před sebou poslední léto doma a pak ji čeká univerzita. Laser se často poflakuje s kamarádem, který není zrovna ideálním parťákem, co se morálky týče. Zásadním zlomem v jejich životě je ale příchod pohodáře Paula, majitele restaurace a pěstitele bio zeleniny – ten se obejvuje ve chvíli, kdy Laser za pomoci své sestry Joni najde dárce spermatu, díky němuž jsou oba dva na světě, a vše převrátí vzhůru nohama.

Matky se najednou musí vyrovnat s novou situací – jejich děti tráví čas s neznámým mužem, s nímž by vzhledem k biologické vazbě mohly navázat důvěrný vztah – a bojí se, aby své děti svým způsobem neztratily. Navíc na scénu přichází hetero zápletka, která ostře zamíchá dějem a de facto je ústředním problémem filmu. O co přesně jde, vám nebudeme prozrazovat, přeci jenom chceme, abyste se měly na co těšit. Neodpustím si ale osobní poznámku, že dle mého laického názoru nebylo nutné volit přímo tuto variantu, film by neztratil na vážnosti, kdyby tvůrci použili jiný model. Myslím, že běžnému divákovi zápletka přijde OK, dokonce ji možná bude očekávat, ale divák patřící do LGBT komunity by si ji nejspíše odpustil a našel by jinou, která by snímku také dodala potřebné napětí.

plakát k filmu

Hledáte-li ve filmech poselství, z tohoto snímku si lze odnést minimálně jedno – závěr filmu jasně ukazuje, že biologické pojetí rodiny je svým způsobem pouhá iluze, základním kamenem rodinných vztahů není to, kdo členové rodiny jsou, ale to, jak se k sobě vzájemně chovají, a že fráze „není důležité, kdo nás zplodil, ale kdo nás vychoval“ není pouhé klišé.

Nutno dodat, že za reálnost snímku můžeme poděkovat hlavním protagonistům, neboť herecké výkony, které podali, jsou na vysoké úrovni. Julianne Moore i Annette Bening zahrály lesby s přesvědčivým výrazem. Mark Ruffalo, který vstupuje do rodinného prostoru zvenčí, staví svou roli na tělesnosti, přesto i jeho výraz, bezprostřednost a následná zmatenost nenesou ani minimální známku kýčovitosti. Mia Wasikovska zahrála svou roli s křehkostí sobě vlastní a Joshe Hutchersona musíme také pochválit.

Snad ještě dodejme, že vedlejší roli si zde zahrála překrásná, oku lahodící Yaya Alafia a že se ve filmu skrývá odkaz na skupinu Uh Huh Her, najdete ho?

Samozřejmě přikládáme trailer:

V pozadí filmu nesmí zůstat fakt, že režie se ujala Lisa Cholodenko (*1964) pocházející ze židovské rodiny s ukrajinskými kořeny, která se vyoutovala již na střední škole. Vzhledem k tomu, že se svou partnerkou Wendy Melvoin vychovává syna, který byl počat díky dárcovskému spermatu, lze usuzovat, že ve filmu vidíme autobiografické rysy režisérčina života. Ostatně její sexuální orientace se projevuje v celé její tvorbě.