Protože máme v redakci cestovatelky, můžeme vám přinést queer reportáže z více či méně queer měst a míst. Některá jsou přímo centrem gay turismu, jiná zase patří k místům, kam by Vás asi za teplem vyrazit nenapadlo. Jako třeba právě do Edinburghu, kterým naše „cestopisy“ odstartujeme. Ale ještě než začneme, rády bychom vás vyzvaly k zasílání vlastních cestopisů, jsou-li zaměřeny na queer kulturu a prostředí v daném místě.

Takže tedy Edinburgh. Hlavní město Skotska, které je součástí Spojeného království, má asi půl milionu obyvatel a je především městem studentů, bank a finančníků. Je to bohaté město s velmi nízkou mírou nezaměstnanosti (dlouhodobě kolem 2 %), ale to přesto není záruka toho, že v centru města nepotkáte bezdomovce sedící na ulici, jak si bezstarostně objednávají od kolemjdoucích eggs & bacon toast z blízkého Marks & Spencer. Ročně se zde prostřídá více než 13 milionů turistů a ti, kteří se nespokojí se starobylými památkami, bezplatnými vstupy do galerií a muzeí, naleštěnými luxusními obchody a nebezpečnými nástrahami v podobně za roh vonících restaurací, si můžou vybrat z opravdu široké nabídky večerního programu. Ať už do divadla, do kina nebo do klubu, Edinburgh je velmi kulturní město, což si všimnete na každém kroku.

Nadcházející akce oznamují plakáty všude, reklamu na výstavu nebo dobrého DJe najdete ve čtyřkové nalévárně, v rodinném podniku s Fish & Chips, ale i v obřím nákupním centru u přístavu Leith. Až nás to vedlo k zamyšlení, jestli by taková propagace nepomohla i u nás k tomu, aby lidi konečně začali za kulturou chodit a ne o ní jen číst. Na druhou stranu, větrné a deštivé počasí možná taky přispívá k tomu, že Skoti raději tráví svůj volný čas v přítomnosti spoluobyvatel někde v teple a se sklenkou whisky v ruce.

https://maps.google.co.uk/maps/ms?msa=0&msid=105889008121766563245.000482a4a60e9a4ea0f04

Kam tedy večer vyrazit, až budete nasyceni procházkami po památkách a odporně výhodnými cenami v obchodech, chcete-li poznat tamní queer komunitu? Vyražte na Picardy Place, malý plácek kousek od pomyslného centra Edinburghu, kterým je Waverley Station – zde najdete vlakové nádraží, zastávku těch nejdůležitějších autobusů včetně toho z/na letiště a nákupní centrum. V těsné blízkosti je monumentální hotel Balmoral a Národní skotský archiv. A také Princess Street, kde dost možná podlehnete nákupnímu šílenství. Do teplého „trojúhelníku“, jak by se dala tahle oblast pojmenovat, dorazíte pěšky jen za pár minut, autobusem je to z centra jednu zastávku (což je vzhledem k jednotné ceně 1,50 GBP za jízdu zbytečné vyhazování peněz, pokud ale máte celodenní jízdenku za 3,50 GBP, můžete jezdit celý den klidně jen po zastávkách). Na Picardy Place a v jeho blízkosti najdete hned několik LGBT friendly barů a klubů.

The PlanetZavítáte-li sem od pondělí do čtvrtku, rozhodně se stavte nejprve do The Planet. Nepotkáte tam sice protagonistky ze seriálu The L Word, které měly svou vlastní The Planet, ale příjemně vás překvapí zdejší akce na drinky. Od pondělí do čtvrtka se tu totiž pije za 1 GBP – za plus mínus 30 korun tak dostanete panáka včetně mixeru – ne toho kuchyňského, ale z postmixu (zkuste whisky s colou nebo gin s tonicem). Akce platí po celou dobu otvíračky v tyto dny, od jedné odpoledne do jedné do rána. Od pátku do neděle platíte plnou cenu, záleží na konkrétním drinku, ale počítejte s 2,50 – 3,50 GBP (pozn. redakce – The Planet jsme navštívily v březnu 2014, platnost akce proto nezaručujeme). The Planet nepřehlédnete, vlaje před ní většinou duhová vlajka, narozdíl od dalších podniků, které jsou z nějakého záhadného důvodu konzervativnější a na jejich dveřích nenajdete třeba ani duhovou nálepku, i když patří primárně LGBT komunitě.

V The Planet najdete dva boční výklenky s příjemným intimním posezením a kulečníkem a několik větších stolů v hlavní části klubu. Na jednom pultu najdete také LGBT letáky, průvodce a místní časopisy, včetně map a podrobných programů, už i proto doporučujeme začít právě zde. Za barem se pak nachází malinký parket a vyvýšené místo pro DJe. Nám se tohle místo líbilo natolik, že jsme se zde zastavily celkem třikrát a pokaždé se hrála pohodová hudba s queer nádechem – Madonna, Pet Shop Boys, přes den převážně 90’s pop a večer klasická taneční hudba. Společnost zde byla smíšená půl na půl se spíše mladším ženským zastoupením a staršími hosty z řad pánů. Celkové hodnocení: pohodový bar s tanečním parketem, levným pitím a domácí atmosférou, žádné vstupné. Zavírá ale už v 01:00.

Habana BarEkvivalentem tohoto podniku je Habana Bar, který se nachází o kousek výš směrem k centru. Podobnost najdete v nižších cenách a domáčtější atmosféře, takže opět spíš bar na odstartování divočejšího večera. Najdete tu hlavně pánské osazenstvo, dámy chodí spíše do The Planet (už jen kvůli té krásné barmance v bílé košili a černé vestě!).

Ve večerních hodinách počítejte s hlídkami snad před všemi kluby, budou se vás ptát na věk a chtít vidět nějaký průkaz totožnosti. A pozor, mohou vás nevpustit dovnitř, pokud neprokážete, že jste starší 25 let! Záměrně píšeme o hlídkách a ne o vyhazovačích, do těch mají totiž daleko. Všechny hlídky mají jakýsi stejnokroj, najdete mezi nimi i ženy a během noci průběžně prochází kluby a pokud se jim někdo z návštěvníků zdá příliš opilý nebo pod vlivem jiných látek, vyvedou ho ven. Díky jejich pásce na rameni tak poznáte, že mluvíte s hlídkou (resp. že se ta hlídka snaží mluvit s vámi), ať už jste v jakémkoliv klubu v téhle části Edinburghu a hlavně v jakémkoliv stavu. Nepředpokládáme, že by na tohle místo naše čtenářstvo jezdilo za účelem se zřídit jako hovádko, ale dle pozorování místních prostě někteří z nich neznají míru a musí každý víkend dopadnout tak, že je zpátky do klubu už nechtějí pustit. Z toho ohledu nám přišel systém kontrol před klubem a uvnitř opravdu důmyslný.

The StreetKam dál? Určitě do The Street! Na stejné straně ulice Leith Walk je mimo Habana Baru ještě CC Blooms, ale ten je lepší nechat si na pozdější hodinu, pokud tedy vůbec. Sice budete muset přejít ulici, ale je to jen kousíček. Pokud dostanete cestou hlad, zastavte se v Cafe Piccante, to je rychlé občerstvení sousedící s The Street po levé straně, kde to hezky voní i vypadá. A mají tam smaženou tyčinku Mars, kterou prý musí vyzkoušet každý, kdo do Skotska zavítá. My jsme na to bohužel o půl dvanácté večer neměly dostatečně prázdné žaludky, ale na „odchodnou“ se něco k zakousnutí určitě hodí – jejich slavné Fish & Chips můžete sníst cestou domů nebo si na nich pochutnat přímo v Cafe Piccante za poslechu víkendového DJe (ano, v rychlém občerstvení jim hraje vlastní DJ). Přímo v The Street zase můžete vyhrát nějakou tu cenu v jejich pravidelných kvízech, více info na jejich facebooku, který pravidelně aktualizují.

The Street vás přivítá menší místností v přízemí, hned se nelekejte malého prostoru a vydejte se po schodech dolů. Interiér klubu nás ohromil, zvlášť široké schody dolů a to, jak byly vyřešeny vstupy na toalety. Naprosto nekonvenční zážitek nás pak čekal na toaletách samotných – jedna z kabinek měla dva záchody naproti sobě. Komu se asi může takový dvojitý záchod hodit? Buďto nerozlučným kamarádkám a nebo … no, asi raději jen nerozlučným kamarádkám, nebudeme to radši domýšlet dál.

Parket je opět spíše menší, místa na sezení je u něj i v přilehlé chodbě docela dost. Každé patro má svůj vlastní bar, ceny jsou o trošku vyšší než v The Planet, ale pořád dobré. Překvapil nás hudební výběr DJky, že někde budou hrát Scissor Sisters a nebo Goldfrapp, aniž bychom si je předem nechaly zahrát, by nás předtím ani nenapadlo. DJka Trendy Wendy se pak snažila zahrát cokoliv, co jsme si řekly, pokud měla něco od daného interpreta v tašce s sebou – hrála z vinylu, takže žádné mp3 rádoby umění. V klubu najdete taky fotobudku, kde se můžete nechat za 3 libry vyfotit (pokud tedy zrovna není mimo provoz, jak tomu bohužel bylo při naší návštěvě). V páteční večer to tu zrovna ve švech nepraskalo a kolem půl druhé ráno uzavřeli horní patro a odcházely jsme zadním východem, který nás „vyplivnul“ přímo před Cafe Piccante (dobrý marketingový trik!). Do The Street se ten večer přišli bavit samí mladí, krásní a dobře naladění lidé, rozhodně lepší místo pro lov single dam než The Planet, alespoň tak se to zdálo nám. Celkové hodnocení: skvělá hudba na přání, originální interiér, hezké návštěvnice, žádné vstupné.

CC Blooms Když řady návštěvníků prořídly, rozhodly jsme se vydat se zase zpátky přes ulici do CC Blooms, klub, který „si prostě musíte zažít, když už jste tady“, jak nám řekla naše dočasná paní domácí. Před vchodem jsme hlídku přesvědčovaly, že už jsme dostatečně staré na to, abychom mohly vejít i bez průkazu totožnosti, vstupy se zde obvykle neplatí. Klub byl narozdíl od The Street narvaný, velmi rozparáděná společnost ve věkovém rozmezí 20-45 a fronta na baru s ne zrovna přátelskou obsluhou. Chvilku jsem i zvažovala, jestli mě záměrně neignorují proto, že mám hloupý středoevropský účes, ale nejspíš to bylo jen proto, že jsem byla žena a početná pánská obsluha preferovala muže. Pití zde bylo nejdražší z navštívených podniků.

Na parketu se moc nedalo hnout, hudba byla o poznání modernější a mainstreamovější a tanečníci byli opilejší a divočejší. Pocity z CC Blooms byly dost smíšené, i když interiér byl stylový a společnost neměla do kapsy hluboko, parket se pod námi zlověstně třásl a člověk se zde necítil příjemně. Snad jakoby mu každou chvílí měl někdo retrospektivně na záda vyhodit všechno, co za večer zkonzumoval nebo naopak nenápadně prozkoumávat obsah vaší kabelky, jestli se tam nenajde něco zajímavého. CC BloomsMusely jsme dát dočasné paní domácí za pravdu, asi bylo potřeba si prožít i chvilku v tomhle klubu, jehož pověst začíná nejen podle recenzí na internetu klesat. Na závěr nás čekala nepřekvapujcí tečka v podobě znovusetkání se s jednou obzvláště opilou paní, kterou dříve vyvedli před našimi zraky ven. Při cestě domů jsme ji pak potkaly před klubem, seděla na zemi, něco si broukala a nevěděla o světě. Připravte se na to, že Briti, resp. Skoti se na parties chovají časo jako hovada. Asi podle hesla když už mám pít, tak se pořádně ztřískám, ať to stojí za to.

Bohužel vám nemůžeme doporučit návštěvu nově otevřeného klubu Chalky’s, který najdete hned vedle The Street, ten jsme už navštívit nestihly. Dříve byl na stejném místně klub GHQ (Gay Headquarters), kam chodívala pařit edinburghská teplá smetánka, vstup býval obvykle kolem 5 GBP a drinky prý byly z téhle „gay čtvrti“ nejdražší. Klub se profiluje jako „Late Night Lounge“, takže tam v osm večer asi parádu neuděláte, ale vzhledem ke spřízněnosti s The Planet (dělají si vzájemně reklamu), se tak nějak očekává, že až v jednu zavře The Planet, přemístíte se právě sem. Podle fotek na jejich facebooku sem ale zrovna VIP nechodí.

Stejně tak nemůžeme říct nic o klubu Priscilla’s, kde prý bývají nejlepší Drag shows, klub jsme bohužel i přes ustavičné hledání v terénu podle mapy nenašly. A nenapadlo nás ani zeptat se někoho místního, za což se dodatečně omlouváme. Za zmínku by měl stát také The Liquid Room, větší klub ve staré části města, kam se chodí hlavně na koncerty a za hudbou. Zahráli si zde například Black Eyed Peas, Kasabian, Royksopp, Dead Kennedys, deadmau5 nebo Calvin Harris. A 30. března tu měl vystoupení Boy George…

Victoria BarPokud jste kavárenský typ nebo si raději zajdete jen tak posedět k pivu, můžete bez obav zajít do jedné ze dvou LGBT friendly kaváren, které jsme v Edinburghu navštívily my. Nacházejí se obě jen malý kousek od sebe a že jsou LGBT friendly, se dozvíte z internetu nebo až vstoupíte – podle dalších návštěvníků a podle všudypřítomných plakátů zvoucích na kulturní akce, seznamovací večery nebo queer výlety. Jmenují se Boda Bar a Victoria’s, zaujmout by vás mohly třeba seznamovací večery pro nezadané LGBTQ lidi, které pořádá Victoria’s. Pokud ale nemáte v úmyslu se v Edinburghu zdržet déle, je vám takový seznamovací večer asi k ničemu.

V kavárnách nabízí i něco malého k snědku a nenechte se odradit výběrem piva na čepu, kde mají pouze globálně známé značky včetně Budweiseru. Místní skotské pivo totiž mají jen v lahvích a koupíte ho kolem 3 GBP, za panáka pak zaplatíte od 3,50 GBP nahoru. Oba podniky mají stejné majitele, takže si vzájemně dělají reklamu a z jednoho baru vás klidně pošlou do druhého, protože tam mají „lepší víno“.

Pár postřehů na závěr:

–       Dveře od toalet nemají ve většině restauracích, barech a klubech kliku, ale zástrčku nebo háček a je to tak normální, neznamená to, že hospoda je pajzl a nemá peníze.

Full Scottish Breakfast–       Místní, resp. domácí alkohol je vždy levnější než světové značky, nebojte se nechat si něco doporučit.

–       Musíte navštívit Primark, nedoporučujeme to však v pátek odpoledne.

–       Full Scottish breakfast za rozumnou cenu s domáckou atmosférou a přitom v centru si po propařené noci vychutnáte ve Word of Mouth na Albert street nebo Gourmet Grub na Rose street.

–       Zadarmo se podíváte do St. Giles Cathedral, jejíž barevné vitráže a nádherná architektura stojí za podívanou, možná se dočkáte i živého hudebního vystoupení.

–       The Hub, který se nachází o pár desítek metrů dál při cestě nahoru k Edinburgh Castle, vás naláká svou architekturou dovnitř, kde vás ale čeká překvapení v podobě moderně zařízeného zázemí edinburghského festivatlu Edinburgh International Festival. Ve dřívejším kostele se najíte v kavárně, zakoupíte vstupenky na festival, ale taky si i zadarmo odskočíte před výšlapem na hrad.

–       Vstupenka na hrad stojí 16 GBP. Z ochozu je alespoň hezký výhled na okolí…

–       Noste s sebou všude pas nebo občanku – i v pokročilém věku se najde někdo, kdo bude chtít mít jistotu, že je vám přes 18.

–       Ocean Terminal je nákupní středisko u přístaviště, kde nejen nakoupíte mnoho u nás nedostupných značek, ale zároveň se můžete zajít podívat i na bývalou královskou loď Britannia, která tu kotví a je přístupná.

–       V městských autobusech není hlasové označení stanic, raději se proto zeptejte řidiče, ať nepřejedete svou zastávku.

Snad se vám náš cestopis líbil a shledáte ho někdy v budoucnu užitečným. Příště se můžete těšit na Amsterdam!