Ráda bych se s vámi podělila o můj názor na věc. Nejsem žádný guru na L vztahy, ale protože sama nejsem lvice salónů, co by střídala holky, obklopuju se podobnýma lidma, co se snaží najít lásku a hýčkat si ji tak dlouho, dokud to jde.

Proč mě tolik štve, když se nějaký L pár z mého okolí rozejde? Teda, ne vždycky mě to naštve, protože pokud se jedná zrovna o tu princeznu, na kterou mám sama zálusk, tak z toho může být snad jedině radost. Ale když se jedná o kamarádky nebo o známé, vždycky mě to trošku sebere. A to i v případě, že si ten pár delší dobu nerozuměl a bylo by lepší, kdyby k rozchodu došlo už před x měsíci. Bohužel za posledních pár týdnů bylo kolem mě těch „lesbo-rozchodů“ až příliš, z toho jeden se týkal přímo mé nejlepší kamarádky, druhý bývalé přítelkyně a třetí nepříjemně postihl spolužačku ze střední školy. V případě bývalé přítelkyně mě to nezasáhlo pozitivně, jak byste si asi mohli představit („je dobře, že to té couře nevyšlo“), protože jsme spolu zas tak dlouho nechodily a paradoxně po rozchodu jsme se nepřestaly vídat, ale chodily spolu v partě holek sem tam ven. Nejsem ten typ člověka, co se vyžívá v cizím neštěstí, na druhou stranu nemám zase tolik odvahy a autority, aby mě někdo poslechl, když mu radím, aby uvažoval o rozchodu. No, ale přiznejme si to narovinu – když vám někdo radil, abyste nechali svůj protějšek raději jít, poslechli jste ho? Nebo jste si prostě museli sami nabít čumák? Já se dnes musím pousmát nad tím, čemu jsem pyšně říkala vztahy a jak jsem si bránila svůj výběr. A jak jsem pak zpětně musela uznat, že všichni kolem mě to viděli a jen já jsem měla klapky na očích.

Jenomže i když ta dvojice není ideální a člověk jí tak nějak nepřikládá dlouhou budoucnost, věci se mění, když je spolu vídáte delší a delší dobu a tak nějak si na ten pár už zvyknete. I s jejich problémy, hádkami a i když vás zatahují do svých rozporů (to mají ženské zvlášť v oblibě, vtáhnout třetího mezi sebe, aby si vyslechl, jak jedna druhé hrozně ubližuje).

Důvodů, proč mě L rozchody štvou nebo mě mrzí, je hned několik. A je vlastně jedno, jak „kvalitní“ ten vztah byl.

1)   L rozchod, co ovlivní partu

Parta, resp. naše skupina účastnic nepravidelných dýchánků, je najednou rozpolcená. Když se dvě z účastnic rozejdou, stojí zbytek party před dilematem, co s tím. Budeme se nadál scházet v plném počtu? Co když si ta či ona dovede novou holku? Ke komu se vlastně máme teď přiklonit? O to horší je taková situace v případě, kdy se ten pár rozchází kvůli nevěře jedné z nich. A ještě horší to je, pokud o něčem takovém člověk dopředu věděl a neřekl to té podváděné. Když se ty dvě rozejdou ve zlém, všechno se pak mění. Slaví někdo narozeniny? Jde se na Freedomku? No jo, ale koho pozveme?

2)   L rozchod už jen proto, že jde o L vztah

Mám pocit, že L vztahy jsou prostě od začátku odsouzeny k zániku a neúspěchu. Když už znám někoho, kdo je spolu třeba 7 let, mám pocit vnitřní jistoty, že spolu i zestárnou a že za dalších 7 let je spolu uvidím šťastně bok po boku. No a pak se dozvím, že spolu už pár měsíců nespí a jedna z nich pomýšlí na to, že bude svoje sexuální potřeby řešit někde jinde, s někým jiným. Člověk by rád věřil, že i lesby mají naději na to najít lásku na celý život a dokázat homofobní většině, že i my dokážeme udržet pěkný dlouhodobý vztah.

3)   L rozchod kvůli mně???

Ten pár jsem dala dohromady já. Seznámila jsem dvě nic netušící slečny, vzplála u nich láska a najednou se na mě střídavě šklebí, že jsem jim to neštěstí nakonec vlastně způsobila já. Tohle je naštěstí jen jeden příklad, víckrát se mi to nepovedlo, ale přece – na koho by nadávaly, kdyby se seznámily beze mě? Copak já jsem vinná za jejich společné problémy, které se objevily x měsíců po mojí první „akci“? Myslím, že v dnešní době, kdy se člověk seznamuje především přes internet, je fajn, když někoho poznáte i jinak než z fotky na monitoru a zároveň vám kamarád usnadní trápení s gaydarem (kope tahle krasavice za holky nebo ne?).

4)   L rozchod a slepování rozbitého hrníčku

Tak dlouho se spolu trápily, až se rozešly a pak se k sobě vrací a doufají, že to slepí a že to ještě půjde. Jenomže ono to nikdy nejde. Dobře, tak možná ve 2 % případů dojde k takovému zázraku, že se k sobě šťastně vrátí a vydrží jim to, ať zase nejsem tak skeptická. Ale já nikoho takového neznám. Jedině Pamelu Anderson nebo Elizabeth Taylor, ty si vzaly dvakrát toho stejného muže. Muže. To teda zrovna nejsou reprezentativní případy. Když už konečně dojde k rozchodu, který je nejlepším řešením neshod a problémů, máte z toho radost. A pak se dozvíte, že to ještě jednou zkusí a očekává se od vás, že z toho budete mít teprve teď radost a budete jim to přát a gratulovat. Jenomže vy víte, že je to zbytečný pokus. A nesmíte jim to říct. A koukáte, jak se znovu trápí, i když teď už si u vás moc nestěžují a nechávají si to raději pro sebe.

5)   L rozchod jako cejch

Pamatujete na síť, co si mezi sebou vytvořili holky v The L Word? Ta síť propojovala ty, co spolu chodily nebo spolu měly sex. Nejvíc zásahů neměla překvapivě Shane, ale Papi. Když se nějakou dobu v komunitě pohybujete, po rozchodu vás čeká cejch „té, co chodila s Alenou“, „té, co na každé L party odchází s někým jiným“ nebo „té, co chodila s Kristýnou a podváděla ji s Petrou a Šárkou“ a podobně. Už se o vás ví, ví se o vašich minulých vztazích i úletech, protože ženské si rády všechno řeknou. Někdy si myslí, že to říkají jen jedné dobré duši, které jde věřit. Ale vy dokážete udržet tajemství, drb? Vaše jméno, pověst a seznam bývalých partnerek pak žije svým vlastním životem. To není zrovna příjemné.

Závěrem vám nechci radit, ať se nerozcházíte, jen jsem si vlastně chtěla tak trošku postěžovat. Třeba se někdo ozve do komentářů, tak jako u mého bLogu O přenošeném coming outu ;).

 Martina Pavloňová