Jan GouillouŠvédský spisovatel a žurnalista s úžasným jménem, Jan Oscar Sverre Lucien Henri Guillou (*1944), je autorem působivé a čtivé série Det stora århundradet (česky Velké století), kterou nyní postupně vydává nakladatelství Host. Jako první letos vyšli Stavitelé mostů (Brobyggarna, Piratförlaget 2010), vzápětí následováni Norským dandym (Dandy, Piratförlaget 2012), který bude také hlavním motivem této recenze. Další volně navazující kniha Mezi červenou a černou (Mellan rött och svart, Piratförlaget 2013) je ve fázi příprav k českému vydání.
Jan Guillou je ve Švédsku velmi oblíbeným autorem, a to zejména kvůli své sérii thrillerů o agentu Carlu Hamiltonovi a úspěšné křižácké trilogii. Nutno poznamenat, že je také spoluvlastníkem jednoho z největších švédských vydavatelství, Piratförlaget. Troufám si ale říct, že jeho psaní na mě nepůsobí nijak tlačenkovitě, naopak, styl má velmi vytříbený, tak akorát opisný, zajímavý a čtivý.

Románová série pojednává o osudech tří rybářských chlapců z pobřežní vesničky na švédském severu, jejichž otec a strýc zahynou na moři a určí tím směr následných událostí, které velmi zásadním způsobem změní chlapcům život. Stěží sedmiletí chlapci Lauritz, Oscar a Sverre jsou poslaní do učení k provazníkovi, aby ulehčili své matce, která na hospodaření po manželově smrti zůstala sama. Tam ale po několika týdnech dojde k události, která je pošle zpět. Chlapci mají totiž výjimečné řemeslné nadání a ve volném čase si v kůlně postaví dokonalou maketu vikingské lodi, avšak z kradeného dřeva, za což dostanou patřičně vyčiněno včetně zpáteční jízdenky k matce na Osterøy. Jednomu muži ale jejich talent neujde a přesvědčí dobročinný spolek Dobrý úmysl, aby trojici zaplatil vzdělání na nejlepší technické univerzitě v Drážďanech. Po ukončení studií se pak mladí inženýři vrátí do Norska, kde se zapojí do budování tolik potřebné železnice.

Stavitelé mostůPrávě viděli zázrak, na tom se shodli všichni. Tři malí chlapci, kteří za sebou měli čtyři, možná pět let školní docházky – takové už jsou zkrátka možnosti tam na ostrovech -, vytvořili něco, co by obstálo u závěrečné zkoušky lodního inženýra. Cesty Páně jsou vskutku nevyzpytatelné. Tři rybářští chlapci z Osterøyi. Proč Bůh obdařil technickým nadáním právě je? K jakému užitku jim takové mozkové soukolí bude, až budou chytat tresky do sítě?
Christian, který v Boha a jeho nevyzpytatelné cesty nijak zvlášť nevěřil, suše namítl, že z těchto chlapců se rybáři podle všeho nestanou. Budou z nich totiž železniční inženýři a stavitelé mostů.

Kniha Stavitelé mostů studia v Drážďanech zcela opomíjí a děj poté přesouvá do doby bezprostředně po promoci, kdy se mají všichni tři odebrat na cestu do Bergenu a nastoupit ke splácení svého morálního dluhu u Dobrého úmyslu. Ani jeden z nich ale netuší, že to druzí dva vůbec nemají v plánu. Lauritz by si rád vzal svou vyvolenou Ingeborg, Oscar má v úmyslu prchnout s nevěstkou a Sverre odjíždí do Anglie se svým milým Albertem Manninghamem. První díl sleduje především osud Lauritze, který jako jediný a přes nemalé překážky nakonec opravdu dluh splatí, a Oscara, jehož události zavanou až do daleké Německé východní Afriky, kde se musí potýkat nejen s lidožravými lvy a zákeřnými epidemiemi, ale také náhle rozpoutanou I. světovou válkou.

Norský dandyDůvodem k zveřejnění této recenze na Queermagu je však spíše druhá kniha, Norský dandy, která sleduje v prvním díle zcela opomíjeného nejmladšího bratra Sverreho. Ten v úvodním svazku trilogie odchází ihned po promoci bez rozloučení, pouze zanechá bratrům vzkaz, kde jim objasňuje svou náklonnost k mužům a tudíž důvod, proč s nimi nemůže odjet odčinit svůj dluh do Norska.

Stavitelé mostů jsou románem o lidské houževnatosti, lásce a vůli, obohaceným o dobrodružné příhody v mrazivé norské přírodě, technologické poznatky a poutavé zážitky z africké buše.  Odrážejí povahu dvou starších bratrů Lauritze a Oscara, kteří jakoby hnáni osudem přímo zapadli do prostředí, které jejich osobnosti zocelilo a zformovalo přesně do té podoby, k jaké byli určeni. Norský dandy  je s ústředním hrdinou, citlivým umělcem Sverrem, alespoň co se týče dobrodružství, přímým opakem. Zavádí čtenáře do anglických uměleckých kruhů vyšší třídy, která tráví svůj nekonečný volný čas teoretickými rozpravami o umění, filozofii a politice. Sverre je zpočátku překvapen zjištěním, že jeho milý je anglickým lordem s vlastním sídlem a na zvyky a etiketu britské šlechty si zvyká pomalu. Ačkoliv spolu plánovali, že založí inženýrskou firmu, nakonec se díky společné lásce k umění vydají spíš tímto směrem. Sverre v sobě objeví skvělého malíře a Albie po smrti otce přijímá už ne tak zábavnou a bezstarostnou roli správce manninghamského majetku. Jejich veskrze poklidný život vyplněný pouze objevováním nových uměleckých směrů a postav však pomalu spěje k zániku spolu s blížící se válkou.

Dále se Albie konečně smířil se svou rolí v lidské komedii. Je a bude velkopodnikatelem v zemědělství, za což se až donedávna styděl, protože je to tak triviální a materialistické. Ale zisky, které Manningham nyní vykazoval, se daly využít na mnoho věcí, nejen vyplýtvat za večeře, jak tomu bylo po dlouhé věky. (…)
Sverre má zase za úkol svět zkrášlit. Oba tak před sebou mají narýsovanou cestu, na níž je bude provázet klid vnitřní i vnější. Nenávistná válečná propaganda z posledních let zmizela, dokonce i z Londýna. Celou dobu měli pravdu – už ode dne, kdy se jejich přesvědčení zrodilo, od rektorova projevu u promoce v Drážďanech. Dvacáté století oplývá přílišným technickým pokrokem, než aby v něm byly možné války, dvacáté století je stoletím míru a krásného umění a oni jsou vyvoleni, neboť mají v tomto novém humanistickém světě své životní poslání.

Kniha zajímavým způsobem zachycuje život anglické smetánky. Nevím sice nakolik byl autor autentický v popisu dandyovské společnosti, ale to, jak byli v Británii vnímáni a jak jednali homosexuálové mě docela překvapilo. Nejsem tolik kovaná v historii, ale možná by mi to ani nepomohlo, protože těmito poměry se asi učebnice do velké hloubky nezabývají :).
Ve Stavitelích mostů je čtenář postupně stále více spolu s Lauritzem a Oscarem nakloněn Německu, v popisech válečných příběhů spolu s nimi odhaluje nepochopitelnou surovost a bezohlednost Belgičanů a Angličanů, v Norském dandym je nepochopitelnost britských válečných taktik i způsobů dovedena opět o kus dál. Už to je dost zajímavý pohled na dějiny, který se mi dosud nenaskytl.

Závěrem lze už jen dodat, že jde opět o velmi čtivý a jemný příběh, který má potenciál oslovit jak mužské tak ženské čtenáře. Sama jsem hodně zvědavá na to, jak se budou osudy tří bratrů Lauritzenových vyvíjet v třetí knize. Host jeho vydání připravuje na jaro 2015. Do té doby doporučuji přidat si Velké století na čtenářský wishlist.

 


Luce

Knihožrout. Volnočasová aktivistka. Audiobook lover. Pohybový maniak a nadšenec. Hudební narkomanka. Naivní snílek. Ostravská náplava. Amatérská grafička. CML sLez Grrls.