Ahoj Kristýno, ráda bych tě čtenářkám představila jako ředitelku brněnské části festivalu Mezipatra, který proběhl letos v listopadu. Pojďme se ohlédnout za festivalem a zároveň odhalit něco z tvého soukromí. Jak ses vůbec k Mezipatrům dostala?

Když jsem v roce 2006 přišla do Brna, tak mě kamarádka vytáhla na Mezipatra na švédský film Neboj se, to přejde. Moc se mi líbil a zaujala mě i atmosféra festivalu. A protože jsem se zajímala o queer kinematografii a zároveň chtěla poznat, jak funguje filmový festival zevnitř, tak jsem se přihlásila další rok jako dobrovolnice a postupně se propracovala do týmu.

Kristýna Malíková
Kristýna Malíková

Jak se vlastně získávájí filmy pro Mezipatra?

Máme celý programový tým, který se skládá cca z 5-6 programerů. Ti se domlouvají na každoročním tématu a konceptu, a pak oslovují tvůrce nebo distributory vybraných snímků. Některé filmy (hlavně ty krátké) nám také tvůrci přihlašují sami pomocí tzv. submissions.

Co české queer filmy, jsou nějaké, které by stálo za to na Mezipatrech promítat?

U nás se moc queer filmů bohužel netvoří, protože výroba filmu je nákladná záležitost a zdroje, ze kterých by bylo možné takový film u nás natočit, si často nemyslí, že se peníze z filmu s touto tematikou vrátí. Proto jsou queer filmy u nás spíše nezávislá krátká díla. Před pár lety jsme například měli na festivalu pásmo queer filmů z FAMU.

V celé republice probíhá ročně mnoho atraktivních a rozmanitých filmových festivalů, na několika z nich jsme měli možnost vidět i filmy s LGBT tematikou, třeba německý Das FilmFest, Dny Evropského Filmu nebo Brněnskou Šestnáctku, kde bylo mezi krátkými filmy hned několik queer příběhů. Myslíš si, že zastoupení této skupiny je v takových festivalech dostačující?

Myslím, že je fajn, že se queer filmy na jinak zaměřených festivalech objevují, a věřím, že každý z festivalů má jasnou představu o tom, co dávají a proč to dávají. Netroufala bych si proto hodnotit, zda je „zastoupení“ queer filmů dostačující. Hlavní je tady kvalita, nikoliv kvóty. A popravdě, kdyby nebyly festivaly, tak v české distribuci moc queer filmů neuvidíme.

A teď trošku osobně – co ty a film? Jaké filmy se ti vlastně líbí?

Nemám nějaký oblíbený žánr nebo přesný typ filmu, je to velmi různorodé. Mám ráda třeba ranější snímky Toma Tykwera, Pedra Almodóvara nebo Fatiha Akina. Výborný je film Piano, ale taky mám ráda dnes už klasiky jako třeba Leon, Amélie z Monmartru nebo Vykoupení z věznice Shawshank.

Který film tě v poslední době zaujal, co můžeš doporučit?

Co si tak vzpomenu z filmů, co jsem viděla nedávno, tak se mi líbili Rivalové, Argo, Chlapectví, Grandhotel Budapešť. Z českých mne příjemně překvapil Fair Play. Chystám se na Něco se musí zlomit, letošního vítěze Mezipater, kterého mi všichni doporučují. A ačkoliv normálně na animované moc nekoukám, tak Frozen můžu určitě doporučit. Miluju totiž Olafa :).

Co tvůj volný čas?

Volného času bohužel moc nezbývá se zaměstnáním, prací na Mezipatrech a na dalších projektech (např. s kolegy děláme Letní kino Na Dobráku a teď Kinokavárnu v Černých polích). Pokud je čas, ráda ho trávím s přáteli a s přítelkyní. Třeba zajdeme na filmový a audiovizuální kvíz do kavárny Scala nebo u někoho doma hrajeme deskové hry. A jsem trochu závislá na seriálech. Takže žádné suprkůl koníčky jako skákání s padákem nebo tak, bohužel.

Závislá na seriálech? A které tedy v současné době sleduješ?

Momentálně jsem dokončila How To Get Away With Murder, ale moje oblíbené ze současnosti jsou asi hlavně Orphan Black nebo Orange Is The New Black. Taky jsem objevila kanadský seriál Rookie Blue, který mě dost baví, a jsem zvědavá na novou sérii Downton Abbey. A ještě jsem bohužel nedoukoukala House Of Cards, pro fanoušky seriálů z prostředí politiky určitě doporučuju.

Součástí Mezipater 2014 byl v Brně již tradiční Film In The Closet, promítání na tajném místě s dopředu nezveřejněným programem. Tahle brněnská specialita se netýká pražské části festivalu, podílela ses tedy na plánování? Kdo nakonec vybral film a místo promítání?

Film In The Closet je velmi náročný na přípravu, podílí se tedy na ní několik lidí včetně mě. Letos jsme měli vyhlédnuté jiné místo, než kde se FIC nakonec odehrál, ale bylo báječné a příjemně creepy. Snažíme se vždycky, aby film souvisel ideálně jak s tématem toho roku, tak s místem, kde promítáme. Zároveň však nemůže být moc drahý, protože jde o akci, která má omezenou kapacitu a vysoké náklady by se tak nevrátily. Film jsme vybraly ve spolupráci se šéfkou programu Luciou Kajánkovou a kolegyní z týmu Markétou Svitákovou. Místo bylo výsledkem jednání další kolegyně Evy Gerych s městem a následného výběru několika lidí ze seznamu možných.

Aha, teď přemýšlím, že už chápu spojení místa a filmu – nakonec se promítalo v bývalé budově Střední zahradnické školy v Bohunicích, což vlastně odpovídalo školnímu prostředí, ve kterém se odehrával film Zbav se svých miláčků s Danielem Radcliffem jako mladým Allenem Giensbergem v hlavní roli. Když to vezmeme  kolem a kolem, co bys označila za osobní výzvu ohledně letošních Mezipater? Jaký byl tvůj nejlepší zážitek?

Brněnský tým Mezipater 2014
Brněnský tým Mezipater 2014

Výzvou bylo jako každý rok realizovat co nejlepší festival s kvalitním programem a nalákat diváky, kteří budou spokojení. Záleželo mi na tom o to víc, že to byl můj poslední rok v pozici ředitelky pro Brno. Nejlepších zážitků bylo více, například už zahájení, kdy bylo nečekaně plné kino Scala, které má 475 míst. Také promítání filmu Putinovy děti, které bylo prvním promítáním v kině Art, také bylo narváno, a předtím přímo v sále proběhla žádost o ruku, kterou jsme plánovali týdny předem. A určitě nemůžu zapomenout na zmiňovaný Film In The Closet. U této akce nikdy nevíte, jestli nevyjde snaha nadarmo a jestli lidi dorazí, i když nevědí na co a kam, a je to třeba trochu dál od centra. Nakonec bylo úplně plno a cesta od zastávky na místo s celým divadlem okolo byla báječná.

A ten nejhorší?

Ačkoliv mě těší, když je v kinech nebo na akcích hodně lidí, mám vždycky stres, že se něco stane, takže většinou nemůžu být přítomna. Proto jsem ani neviděla zahajovací film a raději připravovala raut v kavárně. Takže nejhorší zážitky jsou v mojí hlavě :).

V rámci festivalu proběhl taky Speed dating, tedy možnost seznámit se nezávazně s několika lidmi zároveň. Jak úspěšné byly tyto akce? Myslíš, že je reálná šance se takto seznámit s nějakým dlouhodobějším efektem?

Určitě ano, byl to druhý rok, co speed dating (naším názvem Instantní přitažlivost) proběhl. Při vyhlášení přihlašování se nám ozvala slečna, že minulý rok se na akci seznámila se svojí přítelkyní a jsou spolu dodnes. Takže i to se stává. Se seznamováním to může být pro queer lidi složitější, proto myslím, že je to fajn způsob, jak trochu rozšířit rozměr festivalu i na sociální úroveň. Co se týče účasti, máme cca 10 žen a 10 mužů, což je pro organizaci a příjemnost zúčastněných tak akorát.

Předpokládám, že už teď začínáte přemýšlet na příštím ročníkem festivalu…

Zatím dokončuji vyúčtování, statistiky, faktury, podklady pro vyúčtování grantů a tak podobně. Nicméně některé žádosti o granty a dotace na příští rok už se podávaly, takže samozřejmě musíme myslet v předstihu. Máme pár nápadů, ale dost se toho bude odvíjet od koncepce programového týmu na příští rok a také od nového šéfa/šéfové brněnské části a brněnského týmu, který se pravděpodobně trochu obmění.

Takže chápu to správně, že dáš své místo k dispozici jiným?

Je toho na mě už trochu moc, tahle práce zabere docela dost času a já nejsem přirozený leader, který dokáže vést tým a delegovat práci, takže potom dělám zbytečně moc věcí sama, i když by mi třeba lidi kolem chtěli pomoct. Takže bych chtěla dále pracovat na nějaké pozici v produkci, kterou budu zvládat i s prací na plný úvazek. Navíc máme dlouhodobě trochu potíže s komunikací mezi Prahou a Brnem, tak doufám, že se to s příchodem nových šéfů v obou městech spraví.

Moc děkuji za rozhovor a přeji, ať se daří. A hezké Vánoce!