Loving Annabelle
Loving Annabelle

To si tak jednoho večera chatuji s kamarádkou a napadne mě, že by mi mohla doporučit nějaký fiLm, jednak abych ukrátila večer trávený v soukromí domova, a pak abych mohla napsat další díl Pátrání v archivech. Po krátké debatě se Kamila upřímně zděsí – a to v momentě, kdy zjistí, že ani jeden z jejích oblíbených filmů neznám. Prohazujeme si tipy, já za sebe doporučuji Kyss mig, který mi učaroval jak jazykem, tak hudbou, kamerou či minimem dialogů, ona nahazuje Loving Annabelle se slovy, že mi změní život. Nad tak vážným závěrem sice pozvedávám koutky úst do úsměvu, ale na film se rozhodně těším, dokonce bych řekla, že jsem napnutá jak kšandy. V žádném případě už nečekám na další nakopnutí, ani další tip, a během hodinky už mačkám tlačítko play.

A kdo že to má změnit můj život? Dvě téměř neznámé herečky – Erin Kelly v roli rebelské Annabelle a Diane Gaidry coby učitelka Simone – v 76 minut dlouhém dramatu americké filmové produkce z roku 2006! Pojďme se tedy podívat, zda se jim podařilo mě oslovit.

Příběh vás přenese do prostředí soukromé katolické internátní školy, kam nastoupila Annabelle Tillman, dcera senátorky, poté co byla vyloučena ze dvou středních škol. Že její příchod rozbouří klidné vody tohoto zařízení, je jasné od první minuty filmu. Annabelle je totiž víc než cokoliv jiného osobitá mladá dívka, která si neláme hlavu žádným nařízením. Nehodlá respektovat zákaz kouření v celém areálu školy, nenechá se rozhodit tím, že matka představená se rozhodně nesmíří s nošením budhistických korálků pod katolickou střechou, a v neposlední řadě netají svou sexuální orientaci.

Hrdému mládí musí čelit sympatická profesorka angličtiny Simone Bradley, která je vedoucí právě Annabelliny koleje a na škole působí už spoustu let. Přestože vztah učitelky a studentky zpočátku vypadá jako ring, v němž se Annabelle tváří jako ta, co poráží systém, a Simone působí spíše nešťastně a rezignovaně, pozornému divákovi neunikne, že již od začátku má dějová linka určitý podtext. Přes všechnu revoltu, kterou nám Annabelle ukazuje, ji hodiny se slečnou Simone zajímají, dokáže pochopit text a zapojuje se do rozborů poezie, přičemž její stávkující výraz mizí a v očích se jí objevuje jakási jiskra. Slečna Simone vidí v Annabellině vzdoru své mládí a svůj vlastní protest, který ale už dávno odsunula kamsi do pozadí a nehodlala na něj už nikdy vzpomínat.

Čas, který spolu ale Annabelle se Simone tráví, způsobí, že stíny minulosti se znovu objeví. Během jarních prázdnin, kdy téměř všechny studentky odjedou do svých domovů, zůstává Annabelle ve škole a to je ta osudová chvíle, v níž už se Simone nedokáže bránit svým pocitům a touhám a svolí ke společnému výletu. Od té doby se na plátně odehrává tichá, jemná romance. Přestože vztah učitelky a studentky by měl být tabu a Annabelle je ještě pod rukou zákona, utvořilo se mezi nimi velmi hluboké emocionální spojení.

Annabelle a Simone jsou samozřejmě hlavní postavy, jimž bychom měli věnovat pozornost, ale určitě nezapomínejme i na role vedlejší, které podstatně zamíchají dějem. Za zmínku stojí Annabelliny spolužačky, jejich charaktery také nutí k zamyšlení. Seznámíte se s netaktní a někdy až šikanující Katherine, psychicky labilní Colins a přátelskou Christen, spolužačkami Annabelle. Některé z vás nejspíš ze židle nadzvedne Matka Immaculet, která je zároveň Simoninou tetou – žena, jež striktně dodržuje pravidla, má možná k ženskému pohlaví blíž, než se může zdát, přesto se vždy zachová tak, jak je „správné“. Zkrátka je vám nabízena přehlídka rozdílných povah, z nichž každá vám ukáže jiné vnímání světa.

Jak příběh končí vám pochopitelně neprozradím, ale věřte mi – máte se na co těšit, domnívám se, že ty náctileté z vás budou smutnit, že jejich angličtinářkou není Simone, a ty starší si minimálně povzdychnou nad představou, jaké by to bylo být v kůži našich postav. Já přiznávám, že mi na konci filmu ukápla i slzička, tak!

A na závěr pro vás máme píseň, kterou Annabelle zpívá pro Simone. Nechte se navnadit a šup šup, koukněte na film a napište, jak se vám líbil :).