Sofi OksanenPůvodně jsem měla v plánu přečíst si nejdříve nejúspěšnější titul od Sofi Oksanen, Očistu (Odeon, 2010), ale Baby Jane (Odeon, 2014) se ke mně dostala dřív. Je autorčiným druhým románem. Finská spisovatelka debutovala v roce 2003 prvotinou Stalinovy krávy (Odeon, 2012), po úspěchu Očisty její knihy vyšly ve více než čtyřiceti zemích. Nutno říct, že nejde o typickou Finku, jak zdůrazňuje Markéta Hejkalová v doslovu Baby Jane. Ta by si totiž nikdy neoblíbila obepnuté šaty, silné líčení a trochu gotický look. Sofiina matka je totiž Estonka a knihy její dcery jsou s Estonskem spjaty. Ne však tahle útlá novela. Jako zatím jediná s Estonskem nemá společného nic.

Titulek recenze však naplňuje bezezbytku. Vypravěčkou je femme lesba, jejíž jméno se čtenář nedozví ani na poslední stránce. Není tak důležité. Mnohem zajímavější je totiž příběh, který vypráví. A ten je vzpomínkovým vyprávěním hlavní aktérky, která popisuje své seznámení a vztah s nejznámější a nejoblíbenější lesbou ve městě.

Piki znala každého, každý znal ji. Přede mnou spala s pětapadesáti holkama, ukradla několik aut a prodávala speed. Byla potetovaná a měla několik piercingů.  … Nosila kanady s červenými tkaničkami a kouřila kamelky. Oblékala se do pánských košil a tříčtvrťáků, ke kterým nosila červené kšandy a kravatu. Vlasy měla ostříhané na milimetrového ježka, který mezi nohama určitě příjemně šimral. Byla přesně to, co jsem hledala.

Vypravěčka zprvu prožívá zamilované chvíle počátku nového vztahu naplno. Piki za ni platí v baru, stará se o její zábavu, dává pozor, aby se na ni nikdo křivě nepodíval, uspokojuje její potřeby. Tahle část knihy je asi tou nejzajímavější, co se týče homosexuality. Vztah dvou žen je tady popsán citlivě, místy velmi přesvědčivým jazykem, který neotřele a hezky popisuje vztah ženy k ženě. Minimálně tyto pasáže určitě stojí za přečtení, protože s tak originální, třeskutě pravdivou a snad takto dosud nevyřčenou charakteristikou milostného vztahu dvou žen jsem se dosud v žádném ani otevřeně lesbicky orientovaném titulu nesetkala.
Baby Jane - kniha

Ještě nikdy mě nikdo nechytil kolem krku, když jsem dosáhla orgasmu, a nepřitiskl si moji hlavu na prsa. Piki to udělala, objala mě pevně a rozhodně. Její prsty na mojí šíji, na mém krku, až nahoře, na úrovni uší. Ještě nikdy mě nikdo tolik nedržel v náručí, tolik netiskl ke svojí pokožce, tak dokonale skrytou před vnějším světem. Tak v bezpečí, tak nepropustně v bezpečí. Piki mi levou rukou pevně tiskla krk, držela si moji hlavu na prsou, a její pravou ruku jsem měla v sobě.

Vypadá to jako podezřele dokonalá idylka, ale s každou další stránkou se na obzoru začnou pomalu vynořovat temné mraky. Pomalu vychází najevo, že ačkoliv Piki nemá problém spřádat spoustu plánů o výletech, procházkách a akcích, které spolu mají podniknout, žádná z nich se nikdy nekoná. Před čtenářem se postupně otevírá smutná pravda, která se týká obou hlavních protagonistek. Příběh se naplno překlápí do šedivé bezútěšnosti, která dosud jakoby jen nenápadně plynula pod řádky. Do hry vstupuje žárlivost, strach a zoufalství, které postupně sžírá vše, co spolu obě dosud vytvořily.

Snad se všechno jednoho dne napraví. Piki se znovu usměje na mě, nikoliv na toho, kdo jí před chvílí poslal zprávu. Znovu se na mě podívá tím pohledem, jako když voní lilie, těžce a omamně. Bude mluvit i o jiných věcech než jen o zákaznících. Jen co uplyne dostatečně dlouhá doba a jen co se spolu dostatečně nasmějeme bez toho, abychom se přitom jedinkrát pohádaly nebo rozplakaly. Pak dovolí, aby se jí do hlasu navrátilo skořicové teplo, a nechá ho vplynout do mě, hladit mě na srdci a znovu ho olízat dočervena.

Cílem téhle recenze určitě není vyzradit celou zápletku knihy, ale vzbudit čtenářovu zvědavost a chuť odhalit konec na vlastní pěst. Pokud vás dosud nic z výše popsaného nezaujalo, asi po knize nesáhnete. Jestli vás však tento trošku pošmourný tón neodradil, myslím, že nebudete zklamaní. Baby Jane není kniha, na jejíž příběh budete vzpomínat dlouho. Její hodnota tkví v jednotlivých pasážích, které jsou tak otevřené, holé a působivé, že stojí za to se za nimi ponořit. A možná i na chvíli setrvat. Jen tak pro ten pocit. Pod povrchem.