Americká herečka a producentka Astrid Ovalles nám poskytla rozhovor o sobě a o svém novém nezávislém filmu Camp Belvidere. Ten vypravuje příběh zakázané lesbické lásky z 50. let minulého století, kde si mladá Newyorčanka zahrála hlavní roli postavy Gin. Film se nejspíše také objeví na letošních Mezipatrech, což by vás určitě potěšilo.

Astrid Ovalles

Linda: Dobrý den Astrid, děkujeme za možnost rozhovoru. Budeme si povídat o vašem posledním filmu Camp Belvidere, kde jste hrála hlavní roli a film jste také spolurežírovala. Co je asi tou nejdůležitější věcí, kterou by o něm měli naši čtenáři vědět?

Astrid Ovalles: Zdravím! Já také děkuji za možnost promluvit o Camp Belvidere. Myslím, že čtenáři by měli vědět, že jsme při práci na filmu měli na paměti jejich vlastní zájmy a že jsme si vědomi toho, že příběhy naší komunity (lesbické komunity) se nevypráví tak často, jak by měly. V dnešní době je hodně obtížné najít lesbický film a to je ten důvod, proč jsem se rozhodla tenhle film udělat. Zápletkou filmu je kvůli jeho časovému zasazení konflikt přetrvávající dodnes, i když jsme velmi vděčné za pokrok, kterého jsme jako komunita ve společnosti dosáhli. Uznáváme ale, že je před námi ještě pořád spousta práce.

Bylo pro vás jednoduché vžít se do role Gin? Přišlo vám, že byste se na jejím místě zachovala stejně?

Rozumět Gin pro mě bylo jednoduché, protože jsem sama zažila situace, kdy jsem se bála, ale zároveň jsem si nemohla pomoct a chovala se tak, jak jsem to cítila uvnitř. Myslím, že kdybych byla na jejím místě a vychovávali mě v tehdejší době, určitě bych ochraňovala blaho dívky, kterou bych milovala, ale nakonec bych to asi vzdala, protože bych věděla, že chemie mezi námi je skutečná. Myslím, že osamělost je něco, co jsme každý už někdy cítili a to je to, co Gin nakonec zlomí.

Film je o zakázané lásce z 50. let minulého století, kde vidíte hlavní rozdíly mezi tímto snímkem a mainstreamem produkovaným Hollywoodem?

Mezi naším filmem a Hollywoodským filmem jsou obrovské rozdíly. Myslím, že Hollywood by lesbický film nejspíš nezajímal, tečka. Podle mě jsme se zaměřili na příběh a ne na to, kolik peněz to vydělá. Měli jsme menší obsazení s takovými rolemi, které jsme pro příběh považovali za nezbytné. Ale především si myslím, že tento film oslovuje ženy, překážky ve filmu byly do značné míry vnitřního charakteru, což je pro ženy příznačné, řekla bych. Hodně jsme mluvily o pocitech a velká část příběhu sleduje Roseiny instinkty a Gininy citové zábrany. Je těžké najít v Hollywoodu film, který by se obracel na ženy.

Vaše hlavní postavy čelí hrozbám kvůli svojí sexualitě a ostatní je tlačí do “normality”. Naštěstí tohle už dnes nepovažujeme za současný problém, především v rozvinutých zemích. Co je podle vás dnešním LGBT problémem číslo jedna, o kterém by se mělo mluvit a bojovat proti němu?

Ano, v minulosti museli být všichni normální, což bylo podle definice “heterosexuální” a pokud jste byla žena, očekávalo se od vás, že budete podřízená muži a že na něm budete závislá. Jak postupujeme dál z pohledu zákonů, myslím, že bychom se měli zaměřit na viditelnost. Protože přestože máme v hodně zemích zákony určené na ochranu práv LGBT lidí, pořád cítím, jako by většinová populace byla hodně homofobní. Zažila jsem to sama na mnoha místech ve Spojených státech i v zahraničí. Podle mě je to kvůli nedostatku viditelnosti v médiích. Když budou lidé vystaveni našim příběhům, věřím, že by viděli, že se od nich nijak nelišíme.

Jak tedy můžeme podle vás homofobii zastavit?

Myslím, že prvním krokem je právě viditelnost v médiích. Jakmile jednou lidi spatří sebe sami v kterékoliv LGBT postavě, něco to v nich změní. Díky tomu si uvědomí, že jsme normální a že sem patříme stejně tak jako oni. A taky pomůže čas, ten toho zahojí hodně.

Astrid při natáčeníVraťme se zpět k filmu – jak jste si užila kostýmy a natáčecí prostředí z 50. let? Dovedete si představit žít v té době?

Padesátkové kostýmy jsem si naprosto užila. Bylo to jako být na hřišti!! Nedovedu si představit žít v té době jako žena. Nakonec bych se vzepřela a nejspíš skončila mrtvá! Ale co se týče módy, ano!

Film produkovala společnost Recluse Films, kterou jste založila a pokud se nepletu, Camp Belvidere byl jejím prvním velkým projektem. Co je v plánu dál?

Ano, Recluse Films jsem založila výslovně pro vyprávění příběhů o ženách, lesbických i jiných. Právě teď pracujeme na našem druhém filmu, který se bude odehrávat v současnosti a točí se kolem třech žen. O příběhu toho zatím moc prozradit nemůžeme, ale plánujeme jej natočit tento podzim a snad se nám ho podaří pustit do světa na jaře roku 2016.

Camp Belvidere měl premiéru na filmovém festivalu DYKE DRAMA v Austrálii, soutěžil na holandském festivalu Roze Filmdagen Festival a je přihlášený také na český festival Mezipatra letos na podzim. Nejspíš to pro vás musí být hodně vzrušující, které festivaly vlastně navštívíte?

Jsme moc vděční všem festivalům, které si náš film vybraly. Znamená to pro nás opravdu hodně. Návštěvu DYKE DRAMA bych si skutečně vychutnala, protože jsem vždy chtěla jet do Austrálie. Bohužel jsme to ale nezvládli, na druhou stranu jsme se ale teď vrátili z krásného Amsterdamu, kde jsme film představili na Roze Filmdagen. Vyhráli jsme druhé místo v kategorii cena diváků OUT TV. Až se dozvím víc o Mezipatrech, budu se snažit si to zařídit tak, abych mohla přijet, ale to bude záležet na konkrétním datumu.

Astrid OvallesKterého pozvání na festival si nejvíce ceníte?

V mém srdci má zvláštní místo Roze Filmdagen, protože jsem vždy milovala Amsterdam. Tak jako tak, žádné pozvání pro nás není bezcenné. Těší nás třeba promítání na akci NewFilmmakers Spring zde v New Yorku, kde bydlím, stejně jako jinde po světě.

Jaké filmy máte ráda mimo ty, na kterých sama pracujete?

Opravdu mě baví nezávislé filmy. Snažím se pomoci příspěvkem nezávislým filmařům po celém světě, protože se zaměřují na srdceryvné příběhy a silné postavy. Mám ráda filmy se silnými ženskými postavami a vším, co má co do činění s ženskými problémy.

A poslední otázka, jen pro mou zvědavost… Když jsem o vás hledala nějaké informace, zjistila jsem, že umíte bojová umění, konkrétně Goju Ru karate. Co si myslíte o ženách a bojovém umění?

Miluju bojová umění! Haha, vyrostla jsem na trénincích karate s mým otcem a mým strýcem, oba dva byli instruktory. Myslím, že je důležité, aby ženy měly způsob jak samy sebe ochránit. Bojová umění má také spojitost s disciplínou a obětováním a podle mého názoru jsou tyhle vlastnosti cenné pro každého.

Děkujeme za váš čas a můžete si být jistá, že si váš film na Mezipatrech nenecháme ujít!

Více o filmu se můžete dočíst na oficiálních stránkách, kde také zjistíte, jak se na film podívat ještě před festivalem. A přidáváme samozřejmě i trailer :).