Možná jsem nepoučitelná, protože dělám pořád dokola stejné chyby. Lezu do postele s bývalkama a pak se tím akorát trápím, protože to nemá ten efekt, kvůli kterému jsem do toho šla. Kamarádka mi ze srandy navrhla, že bych to mohla někde sepsat a já jsem ji vzala za slovo. Proč ne.

Mám tři bývalé partnery, se kterými jsem to zkusila i po rozchodu, někde to bylo proto, že sex byl opravdu skvělý, chyběl mi a bylo jednodušší se vrátit tam, kde to znám, někde zase zapůsobil alkohol, který nás znovu svedl dohromady a jinde se ex nechtěla smířit s rozchodem a kvartýrovala se ke mně aspoň na „trošku toho pomazleníčka“. A pokaždé jsem z toho měla pak akorát výčitky svědomí a nadávala si, že jsem to nechala zajít tak daleko.

Proč? Tady je pár důvodů.

Vzpomínky

Její sbírka sexuálních pomůcek zůstává stejná, místo toho, aby s mým zlomeným srdcem vyhodila i pomůcky, co jsme si koupily spolu nebo co jsem jí darovala. Místo toho si můžu jen představovat, kdo všechno se z nich mimo mě těšil taky. A pak doufat, že nebudu utíkat na gyndu.

Nepříjemně mě taky překvapilo, když sex nebyl stejný, tak jak si ho pamatuju a nebo její tělo vypadalo jinak (rozuměj hůře). Například jedna ex mi navrhovala polohy a specialitky, které jsme nikdy nedělaly a aby toho nebylo málo, tak právě takové věci, které jsme spolu nedělaly proto, že ona nechtěla. Ale stačilo se jen rozejít a ejhle, jak se člověku změní apetit…

Přílišná svoboda

Ano, samozřejmě, jen spolu spíme, není to nic závažného a obě si můžeme dělat, co chceme. Jenomže zatímco já nikoho jiného nemám, ona si opravdu dělá, co chce a s kým chce. A co hůř, s tou krásnou ženskou, co se ode mě na party nechala pozvat na panáka a během následující minutové konverzace mi s pohrdlivým pobavením řekla, že nejsem její typ. Fakt dobrá náhodička, že ji nakonec do postele uloví moje bývalá. A já se tím samozřejmě neskutečně užírám, ale protože mám i nějakou hrdost, nezbývá mi, než si příště raději zašpásovat sama se sebou, než se zkoušet vtírat k bývalce, která se stejně sama neozve. A na trojku s nimi si můžu rovnou nechat zajít chuť.

Jitření ran a vyčítání viny

Není nad to si po docela dobrém sexu, ke kterému jsem nemusela nikoho ani přemlouvat a vyšel tak nějak sám od sebe, celý zážitek zkazit tím, že si začneme navzájem vyčítat, kdo vlastně za rozpad vztahu mohl, proč nešlo některé věci udělat jinak nebo proč jsem pořád musela tolik flirtovat s jinýma a dusila expartnerku žárlivostí. Pocit „dobře odvedené práce“ se najednou rozplyne a nemám už ani chuť na společné cigárko a nejraději bych ji/sebe hned vypakovala pryč. Chtěla jsem si užít hezké chvilky a místo toho mám pocit, že naše hádky nikdy neskončí a nikdy jsme se nerozešly. Po třech měsících od rozchodu!

Pokusy o návrat

Naštěstí jsem to nebyla já, kdo se nechal vyprovokovat endorfiny ze sexu natolik, aby po něm navrhoval, že to „ještě jednou zkusíme“. Když mám použít lidových moudrostí, tak něco jiného je se ve stejné řece podruhé ošplouchnout a něco jiného do ní vstoupit. A to o rozbitém hrnku znáte určitě taky. Návštěvě do něho kafe nenaliju, ale kdybych měla žízeň, možná bych se z něho ještě napila, než ho definitivně vyhodím.

Sex s ex se mi prostě nedaří tak, jak bych si představovala. Možná bych si příště měla najít ženskou, se kterou se po rozchodu budeme moct pořád krásně pomilovat bez výčitek, nepříjemných vzpomínek a překvapení. Třeba se ani nebudeme muset nakonec rozcházet :).

 Martina Pavloňová