Přinášíme vám rozhovor s úspěšnou judistkou Hankou, ve kterém se dozvíte, kolik tréninku stálo za získanými tituly, k čemu je judo dobré, že je mezi judistkami mnoho žen na ženy a jak se svou přítelkyní tráví volný čas.

Ahoj Hanko, jak ses dostala k judu?

Ahoj, moje láska k tomuto sportu vznikla už v mých 5 letech, kdy mě můj táta přivedl poprvé na tatami (žíněnka) do Neratovic. Zprvu to byla jen hra, ale postupem času jsem začala pronikat do tajů tohoto bojového umění. Pak přišly první úspěchy, kdy jsem jako malá holka dostala první medaili. Byl to ohromující pocit, když jsem stála na stupni vítězů, na krku se mi houpala moje první placka a lidé mi za můj výkon zatleskali. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Už jsem se na to nedívala jako na hru, ale chtěla jsem být lepší a lepší, chtěla jsem medaile a poháry a přála jsem si uznání a obdiv druhých za to, že něco opravdu umím. Přišel čas pořádné dřiny a samozřejmě také prohry. Nejvíce mi dělala problémy jedna bývalá reprezentantka ČR. Ovšem díky ní jsem se do toho ještě více zakousla a chtěla jsem být jako ona, chtěla jsem ji porazit a hlavně si splnit sen a na svém kimonu nosit hrdě velkými písmeny CZE, své jméno a na ramenou české vlaječky. K tomuto cíli jsem měla velmi blízko již v dorosteneckém věku, kdy jsem na mistrovských utkáních vždy obsadila medailové místo. Absolutní českou špičkou ve své váhové kategorii jsem se stala až v juniorském věku, kdy jsem vyhrála mistrovství ČR už třetí rok za sebou. K tomu mi pomohla neskutečná dřina a odříkání a každodenní dojíždění do Litoměřic, kam jsem musela přejít do vrcholového střediska. V roce 2009 si mě všiml jeden z nejlepších trenérů v ČR, trenér Judo clubu v Hradci Králové a nabídl mi přestup do jeho vrcholového střediska. Trénoval mě 2x – 3x denně, pracovali jsme nejen na kondici, ale i na technice, kterou dokázal výborně vysvětlit. Jsem moc ráda, že měl se mnou strpení, naučil mě spousty věcí a za to mu patří velké díky. V současné době na závodech stále reprezentuji Hradec Králové.Hanka

Co je potřeba o judu vědět a koho by mohlo zaujmout?

Důležité je u juda pochopit, že nejde jen o to někoho zbít a ublížit mu. Cílem juda je naučit se chránit slabší a překlad slova judo vlastně znamená „jemná cesta“. Rozvojem tohoto bojového umění, s kořeny v Japonsku, by měl člověk dosáhnout vyrovnanosti, sebevědomí a umění se ubránit. Hodně lidí si plete judo s karatem. Nenechte se zmást, v judu jde především o práci rukou, techniku chvatů, pohyb celého těla a využití soupeřovi síly proti němu. Povoleno je i při správném použití techniky škrcení a páčení horních končetin. Zaujmout by to mohlo každého, kdo má rád bojové umění. Judo nabízí velké množství pohybových dovedností, rozvíjí pohybové schopnosti, zvyšuje tělesnou zdatnost, a proto se mu člověk může věnovat v každém věku. Další výhodou je formování těla. Takže kdo chce v létě v plavkách zazářit a nebojí se bolesti, kterou judo samozřejmě také přináší, ať neváhá :).

Jsi několikanásobnou mistryní České republiky a zúčastnila jsi se samozřejmě i závodů mimo ČR. Vyjmenuješ nějaké své úspěchy?

Na vrcholové úrovni jsem se pohybovala 2 roky nazpět. Judem jsem žila a díky němu jsem i hodně cestovala. Cenou za tento způsob života bylo mnoho úspěchů, na druhou stranu jsem prakticky neměla žádný soukromý život. To se změnilo v únoru 2013, kdy jsem se seznámila se svou nynější přítelkyní Verčou, a přesto, že mě od začátku v judu podporovala a doteď mě doprovází na veškeré závody, rozhodla jsem se judo omezit a dohnat trochu tu soukromou sféru života. Za nejzásadnější úspěchy se dá považovat fakt, že jsem se dostala do reprezentace ČR a stala se několikanásobnou mistryní ČR (nejprve několikrát jako juniorka – roky si bohužel nepamatuji a poté v kategorii žen v letech 2008, 2009 a 2011). Zúčastnila jsem se i závodů mimo ČR (Mongolsko, Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Francie, Velká Británie …) a v zahraničí byl asi největší úspěch 2. místo v Estonsku, což byl světový kvalifikační áčkový pohár, 13. místo na mistrovství Evropy, 3. místo na béčkovém turnaji ve Vocklacbrucku v Rakousku a 5. místo v Maďarsku, též béčkový turnaj. Momentálně sice nejsem na vrcholové úrovni, ale v květnu mě čeká reprezentace Policie ČR na mistrovství Evropy v Německu.

Kolik hodin tréninku denně za těmi tituly a umístěními bylo?

V době, kdy jsem se judu věnovala nejusilovněji, jsem absolvovala tréninky 3x denně, kvůli čemuž jsem měla už i na střední škole individuální formu studia. Můj denní program se tedy skládal z ranního tréninku, odpolední posilovny a večerního tréninku.

Kdo tě trénuje/trénoval? Jak moc se to vlastně vyplatí – myslím finančně?

Jak jsem uvedla již na začátku, začínala jsem v rodných Neratovicích pod vedením svého táty a také trenéra Mirka Ulbricha. Po čase jsem se přesunula do vrcholového střediska v Litoměřicích pod vedením Václava Červína a od roku 2009 závodím za Hradec Králové pod vedením Pavla Petřikova. Prvotní náklady jsou znatelné kvůli koupi kimona. V reprezentaci je však vybavení, cesty po Česku i do zahraničí, ubytování, strava a turnaje hrazeny z reprezentačních zdrojů. Když se člověk umístí na závodech, může si mimo zážitků odnést i nějaký ten peníz :) .Verča s Hankou

Pracuješ u Policie ČR, což asi nebude až tak velkým překvapením, minimálně tedy z pohledu toho, že ženy pracující v policejních a vojenských složkách bývají často z LGBT komunity. A minimálně mě zajímá, jak to tedy je –kolik žen z těch, které ve své práci znáš, jsou queer?

Je jasné, že v této sféře je zaměstnáno více můžu než žen. Co se týče mého oddělení, jsme tam 3 ženy, co jezdíme k případům a další 3, které pracují pouze v kanceláři na spisech. Ze všech těchto žen jsem tam vlastně jediná lesba, ale několik dalších L žen pracujících u Policie ČR znám také.

A nemůžu se nezeptat samozřejmě na queer zastoupení mezi judistkami :), jak je to tam?

Tam už je to znát o něco více :) . Myslím, že je obecně známo, že sportovkyně mají ve svých řadách velké zastoupení lesbicky orientovaných žen. U juda bych si tipla takových 50 %, ale je to jen můj odhad.

Jak moc velká je rivalita mezi soupeřkami? Je možné si v šatně popovídat, nebo se spíš kontaktu straníte? Asi to bude jiné na domácím šampionátu, kde se znáte a jiné na mezinárodních soutěžích.

Mezi judistkami mám spoustu kamarádek a samozřejmě i rivalek. Když se na tatami sejdu s kamarádkou, je to také zápas, ale musím říct, že nemám takovou tendenci ji nutně porazit, jako když zápasím s někým, koho spíše považuji za konkurenci. Judistky spolu jezdí na soustředění a víceméně se všechny navzájem znají, čili je určitě znát rozdíl na domácích závodech a na mezinárodních, kdy od sebe soupeřky mimo jiné dělí i jazykové bariéry.

Které jiné bojové umění by ses chtěla naučit nebo jsi vyzkoušela?

V jeden čas jsem si zkusila trénovat s kaskadéry, kdy jsme zkoušeli přeskakovat třímetrové překážky, skoky a pády z vysokých výšek a do tréninků byl zařazen i box a předstírané rvačky. Když jsem se seznámila s Verčou, přidala jsem se k ní i na hodiny fitboxu, na kterých se perfektně vybiješ a naučíš se techniku úderů a kopů. Je to bezvadný způsob, jak se zbavit stresu a přebytečné energie.

Co děláš ve volném čase?

Volný čas se snažím věnovat co nejvíce Verče. Jsme spolu více než 2 roky a služby si plánujeme spolu, takže máme celkem dost společného času. Ten trávíme hodně v posilovně, které jsem propadla už v 15 letech. Jinak se snažíme být aktivní i mimo fitko. Lyžujeme, před pár týdny jsme se naučily i na prkně, chodíme na in-line brusle, procházky a hodně cestujeme. První rok vztahu jsme v podstatě každý měsíc někde byly… Česko i zahraničí. Společně jsme už za ty 2 roky navštívily Tunisko, Egypt, Belgii, Německo, Rakousko a po Česku všude možně – zámky, hrady, pod stany, sjíždění řek (Vltava, Ohře) … No a když zrovna nejsme spolu (Verča to má také hodně nabité, má 2 práce a dokončuje letos bakalářské studium na VŠ), tak mám judo tréninky, jsem v posilce, nebo hraji počítačové hry.Na dovolené

S přítelkyní tedy hodně cestujete, zmínila jsi i arabské země, jak se jako lesbický pár v takovém prostředí cítíte? Já bohužel nemám příliš dobré zkušenosti, pokřikováním na ulici počínaje přes otravování na pláži až po osahávání v davu…

Verča: Ahoj, tady bych se do toho chtěla vložit i já :) . Musím říci, že maximálně jsme se setkaly s nepříjemnými pohledy a řečmi. Dál by se to ani dostat nemohlo, protože Hanča už na první pohled vyvolává v okolí pocit, že by to pro ně nemuselo dobře dopadnout :D . V tom je výhoda velkých svalů a pohledu ovlivněného prací u Policie :). Minulé léto v Egyptě se nám naopak stala neuvěřitelná věc, kdy pro nás to, že jsme dvě ženy, byla výhoda. Manažer hotelu (starší Arab), ve kterém jsme byly ubytované, z nás byl nadšený a dovolenou nám zpříjemnil nadstandardními  službami v podobě luxusních večeří naprosto nad rámec našeho zájezdu – vip nastrojené stoly umístěné v zahradách mimo veřejnou jídelnu, umožněný pozdější check out včetně svačin, abychom v letadle nestrádaly :) atd. Nejdříve nám to bylo divné, s takovým jednáním jsme se ještě nesetkaly, ale když jsme se podezřívavě ptaly, co ho k tomu vede, říkal, že ještě nikdy neviděl pár, který by se k sobě tak hezky choval a že nám to spolu moc sluší. V jiných případech by nám bylo jasné, o co dotyčnému jde, ale tohle byl postarší pán a dělal vše pro to, abychom byly spokojené, bez jakýchkoliv vedlejších záměrů.

A kam se chcete podívat v nejbližší době?

Toto léto bychom chtěly vyměnit africké země za trochu bližší destinace. Přemýšlíme nad Itálií nebo Řeckem.

Díky za rozhovor a ať se pořád daří a nejen ve sportu! :)

My též děkujeme Queermagu za spolupráci a zdravíme tímto i všechny (L) ženy.