Wally Lamb je americký spisovatel, jehož už první dva romány se staly bestsellery. Jako voda (česky Host, 2015) je autorova pátá kniha. A myslím, že ji čeká stejný úspěch.

Jako voda - obálkaBěhem několika úvodních stránek se oklikou dostáváme k hlavní události knihy – svatbě nekonformního páru, kde první nevěstou je úspěšná znalkyně umění a druhou výtvarnice, která po dvaceti sedmi letech opustila svého manžela, aby mohla uzavřít sňatek se ženou. Postupné vyrovnávání se s tímto faktem a reakce na něj jsou podstatnou částí celého příběhu, v němž figurují čtyři další hlavní postavy – manžel Annie Ohové, psycholog Orion a jejich tři děti – Ariane, Marissa a Andrew.
Celý příběh je ale zároveň protknut zajímavou linkou mladého černošského malíře Josepha Jonese, jehož tragický osud se odehrál před několika lety v témže domě, v jakém manželé Ohovi bydleli. Joseph Jones zároveň funguje jakoby jakási Anniina múza nebo skrytý podněcovatel, který jí vnuká myšlenky na její tvorbu, vyjádření vnitřního hněvu, jímž je její specifické umění prodchnuté. Několik samostatných kapitol je věnováno i dalším postavám, celek je ale silně obtočen kolem ústřední rodiny, která na pozadí šťastné události prožívá vlastní soukromé a nečekané drama.

K práci se však nevrátím, přestože jsem to měl v úmyslu. Slunce a několikahodinový hovor mě unavily. Když zavřu oči, proudí mi před zavřenými víčky obrazy, které při našem rozhovoru vypluly na povrch: Rufus Jones, zdrcený na pohřbu svého bratra… tátovy komiksové kresby, které přede mnou ožívaly na náměstí s Gaiinou fontánou, v níž nedaleko zurčela voda a tryskala z tlamy kamenného vlka do jezírka… podivné koláže Annie Ohové v den, kdy jsem je poprvé spatřil. Najednou se mi z toho dne vybaví jiná vzpomínka, která až doteď vězela zapomenuta hluboko v mé mysli. Váhal jsem, zda cenu udělit Annie, nebo abstraktnímu malíři, jehož dílo bylo také dost působivé. A jak jsem tam tak stál, objevil se po mém boku černoch s prošedivělými vlasy – muž, který vypadal jako starší verze Josepha Jonese. Samozřejmě to nebyl on, v té době byl již deset let po smrti. „Tahle,“ pronesl a kývl přitom směrem k Anniiným kolážím. Jako by věděl, co se mi honí hlavou, a intuitivně vycítil mou nejistotu. A ten moment rozhodl. Cena byla její.

Román Wallyho Lamba se čte dobře, čtenář se postupně prokousává jednotlivými vrstvami tohoto papírového dortu až k vlastnímu jádru a finále, jež může být stejně tak sladké jako kyselé. Rodinné drama, které sleduje dějové linky střídavě v přítomnosti a minulosti, jež jakoby na pozadí postupně roste do stále hrozivějších a tragických rozměrů, je fascinující a čtenář si jednotlivé postavy brzy oblíbí natolik, aby ke konci románu držel pěsti každé z nich.

Když jdu po schodech nahoru, slyším, jak holky štěbetají. Vyčistím si zuby a pak na sebe chvíli zírám do zrcadla: chlápek, co se celý boží den snažil pomáhat studentům, kteří za ním chodili se svými problémy a starostmi, a potom s klidem přišel domů, aniž by vnímal náznaky, že jeho vlastní děti potřebují pomoc. Že se jejich matka propadá do podivných hněvivých amoků. Napadla vlastního syna. Našeho syna… Tak fajn, dobře, možná jsem některé věci přehlédl. Ale aspoň jsem nesbalil kufry a nevypařil se jako můj otec. Vychoval jsem je, koupal je, čítával jim a pomohl jim překročit práh dospělosti. A vyrostli z nich milí, slušní lidi, nebo ne? Jsou soběstační a navzájem se podporují…. Jenže ve zprávě, kterou mi Andrew nechal, zněl ustaraně. Nervózně. Až přijede, budeme si spolu muset sednout a popovídat. Se všemi třemi si musím promluvit. Musíme si pohovořit o jejich matce, ať už se o tom chtějí bavit, nebo ne. Musíme zjistit, jak těžké břemeno si každý z nich nese, protože měli dva nedokonalé rodiče. No tak ale zase prr. Čí rodiče jsou perfektní? Kdo si s sebou nenese aspoň nějaké trauma z dětství? A kdo z nás je odolný vůči bolesti způsobené rodinou?

Kdyby v příběhu bylo ještě více imaginace, pitoreskních situací a komicky neuvěřitelných zápletek, přirovnala bych Wallyho Lamba ke svému oblíbenci, Johnu Irvingovi. Ale méně je někdy více a tak ty z vás, kterým ta příznačná „mírná divnost“ Irvingových příběhů nesedí, bude tento román určitě bavit.
Jako opožděný dárek pod zbytky vánočního stromku a na dlouhé zimní večery, které nás čekají, je ideální volbou.

 

 

Luce

Knihožrout. Volnočasová aktivistka. Audiobook lover. Pohybový maniak a nadšenec. Hudební narkomanka. Naivní snílek. Ostravská náplava. Amatérská grafička. CML sLez Grrls.