Pestrobarvec petrklíčovýPestrobarvec petrklíčový je možná příliš složité české jméno pro motýla s latinským názvem Hamearis lucina a jestli nepatříte mezi milovnice motýlů, spíš ho budete mít v povědomí díky britskému filmu z roku 2014 (a i tak si ho lze splést a říkat, že se vám líbil „ten Pestřec petroklíčový“ a podobně).

Tento hypnotizující snímek objel mnoho mezinárodních festivalů a měli jsme možnost ho zhlédnout i v českých kinech. Vypráví příběh lesbického páru, který žije líným a bezstarostným životem kdesi ve starém osamoceném sídle a jejich největším problémem je každodenní stereotyp. Ten se týká především sadomasochistických praktik a jejich her na dominu a služku, které paradoxně nemusí skutečně být takové, jak člověk podle klasického scénáře očekává.

Režisér Peter Strickland do hlavních rolí obsadil dánskou herečku Sidse Babett Knudsen a jako její partnerku Chiaru D’Annu, která žije ve Spojeném království, ale dle jména hádáte správně, že se narodila v Itálii. Natáčení probíhalo v Maďarsku, kde Strickland několik let žil a ve filmu se neobjeví žádná mužská postava. Na postavy obecně je snímek docela chudý, ke slovu se dostane snad pět či šest žen, mimo domácí život Cynthie a Evelyn vlastně vidíme jen přednášky z klubu lepidopteroložek (lepidopterologie se zabývá naukou o motýlech) a z knihovny, kam obě chodí studovat materiál týkající se jejich vášně pro motýly a cvrčky.

Za podmanivé hudby můžeme v poetických střizích sledovat jejich každodenní sexuální a psychologické hry, které se opakují a místo aby přinášely kýžené uspokojení, stávají se nepříjemným břemenem a prohlubují frustraci, která diváka vede k otázce, která z milenek se rozhodne odejít první. Milovníci fetiše a spodního prádla nebudou snad zklamáni vzhledem k důležité roli, kterou zde hrají paruky, spodní prádlo či správně vycíděné kozačky, v úvodních titulcích dokonce najdeme přímo osobu zodpovědnou za spodní prádlo (a režisér škádlí i zmíněním nejspíš neexistujícího parfému, který se při natáčení používal). Film se odehrává v sedmdesátých letech a okouzlí vás tedy i perfektní kostýmy včetně makeupu a účesů.

Při uvedení snímku do kin proběhlo médii srování s erotickým dramatem Padesát odstínů šedi, které nejspíše na čas změnilo zaběhlé sexuální zvyky žen, po zhlédnutí filmu ale nelze než uznat, že mají velmi málo společného, i když se příběh také točí kolem partnerské dominance a submisivity. Pestrobarvec petrklíčový vás nejspíš nedonutí chtít si doma zkusit přehrát některé scény, spíše vás pobídne k přemýšlení o tom, kam až jsme ochotni v rámci vztahu a sebeobětování se pro druhého zajít a jak velkou roli pro nás hraje sex.

Ve srovnání s ostatními lesbickými snímky z poslední doby se jedná o příjemný počin, kde se neřeší otázky coming outu a vlastní nejistoty ohledně sexuální orientace, ale pozornost se věnuje pouze vztahu samotnému bez větších zásahů vnějších faktorů. Závěrem trochu napovíme či snad nalákáme – když nelze včas pořídit lidský záchod nebo postel s úložným prostorem na partnerku, postačí třeba i stará truhla po babičce!