Kamarádka taky ráda?

Pojem kamarádi s výhodami (z anglického „friends with benefits“) už pohorší asi málokoho, čím více lidí má takovou zkušenost, tím běžnějším jevem se to stává a překvapí to většinou jen rodiče či starší generace. Kamarád s výhodami se hodí, když nemůžeme dlouho nikoho najít, když nikoho hledat nechceme a nebo když už někoho máme, ale neklape nám to  v posteli či to nestačí (to je samozřejmě fuj a nebudeme vás k tomu nabádat). Nemusíte protějšku nic nalhávat, nemusíte nikoho přemlouvat, dvořit se mu, nosit kytky nebo zvát na drahé večeře. Prostě se jednou za čas sejdete v posteli a odcházíte (většinou) spokojenější. Jenže, tenhle scénář platí spíš pro jedince opačného pohlaví. Jak je to s kamarádským sexem mezi dvěma ženami?

Kamaradka taky radaNa první pohled se zdá, že něco takového téměř neexistuje. Proč? Protože jak se vtipně a s předsudky říká, lesby si na druhé rande berou zubní kartáček a půlku bytu a bisexuálky si na sex raději najdou chlapa. Ale nic není tak černobílé, i když je pravda, že první tvrzení není od pravdy tak daleko. Lesby mají větší tendenci dát se rychle dohromady, sestěhovat se během prvních pár měsíců chození a zatímco heteropáry se pořád ještě oťukávají, holky už pořizují první kočku do společného příbytku.

Jaké jsou zkušenosti našich čtenářek? To si můžete přečíst níže a pokud máte k tématu co říct, ‚aréna‘ komentářů je vám k dispozici pod článkem!

Kristýna, 20 let

Já myslím, že je to dost podobný jako se sexem na jednu noc. Málokdy nám to stojí za to, zkoušet něco bez citu a bez vyhlídek na společnou budoucnost. Dovedu si představit bi nebo hetero kamarádku na sex, ale lesbu asi ne. Ty se do všeho ženou po hlavě, hned se zamilujou a těžko se jich pak zbavovat, když to ta druhá nemyslí vážně. Musely by si předem říct, jak to bude a že z toho žádnej vztah nekouká. Něco jinýho je, jestli jsou to už delší dobu opravdu kamarádky, znají se a nehrozí jim, že jim to přeroste přes hlavu. Já osobně si dám v téhle oblasti raději půst než pokoušet štěstí, protože všechny moje kamarádky už stejně někoho mají a do zelí nikomu nepolezu. A jestli se seznámím s někým novým, kdo mě bude přitahovat, buďto z toho bude jednorázovka a nebo vztah.

Vlaďka, 26 let

Proč ne, mám s tím pozitivní zkušenost, se spolužačkou jsme jednou po párty skončily v posteli a pak nevěděly, jak dál, jestli v tom pokračovat, jít na rande nebo dělat, že se to nikdy nestalo. Před touhle osudnou nocí jsme se vídaly spíš jen ve škole, ona v té době měla zrovna po rozchodu s klukem, takže jsem si spíš říkala, že je to pro ni jen úlet. Když jsme se pak sešly na druhé akci o pár týdnů později, pokukovaly jsme po sobě celý večer a obě čekaly, co se stane. A taky že se stalo, tentokrát i se snídaní do postele z její strany (bydlela na kolejích, takže si nepředstavujte nic hogo fogo). Pak jsme se trapně pokoušely o normální rande, ona se hodně snažila, ale byla jsem pro ni první holka a asi od toho čekala něco jinačího. Nějak to vyšumělo do ztracena a na další společnou párty už přišla s klukem. Bylo to zajímavý zpestření, nic jsem od toho nečekala a docela si užila.

Tereza, 27 let

Když jsem se měla zamyslet se nad tím, jestli provozuji kamarádství s výhodami, první myšlenka byla „jasně že ne“. Ale o pár vteřin později přišla druhá myšlenka „vždyť už jsem dva roky sama a nedostatkem sexuálních hrátek nijak zvlášť netrpím, přitom si domů nevodím každý týden někoho jinýho“. Takže mi to v hlavě začlo pěkně šrotovat a já jsem si uvědomila, že vlastně jo, provozuju kamarádství s výhodama a vlastně už pěkně dlouhou řádku měsíců. Není to sice tak, jak si to každý ideálně představuje: domluvená jasná pravidla, vyhovující průběh na obou stranách, ale jo – neminulo mě to. První takové kamarádství trvalo skoro rok, ale nikdy jsem to tak nenazývala. Vnímala jsem to spíš jako jediné východisko mé nešťastné lásky – já ji milovala, ona mě ne, ale trávily jsme spolu každou možnou chvíli, výlety, víkendy, akce, .. společně s dalšími kamarády, ale často ruku v ruce nebo společným spacáku. Já byla ráda, že ji můžu aspoň občas cítit a mít pocit, že k sobě patříme, ona mě vnímala jako kamarádku, se kterou se čas od času ráda pomiluje. Pak jsme měly několikaměsíční pauzu a teď si v tom frčim znova s tím rozdílem, že to vypadá, že teď už od toho ani já nečekám změnu ve smyslu, že by to z kamarádství mohlo někam přerůst. Druhý případ byl vlastně tak trochu naruby oproti tomu prvnímu – měla jsem přítelkyni, se kterou jsme se po pár měsících rozešly, protože jsem měla pocit, že to není to pravý ani pro jednu z nás. Ona ke mně chovala silnější city, než já k ní a tak, i když už spolu dávno nejsme a já jsem byla ta, která to utla, stane se třeba jednou za půl roku, že se sejdem a je z toho „hezkej večer“. Což je v tu chvíli fajn, neb v tomhle případě jsme si jasně řekly, že je to jen pro tu chvíli a žádná společná budoucnost nebude. Každopádně ani to pro mě není ideální případ, protože mám pocit, že oné slečně vlastně ubližuju, i když ví, co ode mě může čekat, protože z její strany pořád cítím, že se jí hodně líbím. Co z toho pro mě vyplývá? Že si nejsem jistá, jestli někdo opravdu dokáže dlouhodobě udržovat kamarádský vztah s výhodama, protože podle mě do toho jedna ze stran dřív nebo později vlítne, pokud se tak nestalo už na začátku, ale ona to statečně skrývá, a pak už nemůžeme mluvit o kamarádství s výhodama, ale o nešťastný, pokřivený nebo já nevím jaký lásce.

Andrea, 30 let

Kamarádku s výhodami jsem měla, i přesto, že na to dnes už nevěřím. Byla to ve skutečnosti moje první holka v posteli, seznámily jsme se asi rok před tím, než jsem začala zpochybňovat vlastní sexualitu. Chodila jsem vždy jen s opačným pohlavím a mimo občasné úlety na diskotéce nebo na párty, kde došlo k líbačkám a ošahávání by mě nenapadlo, že se mě to bude týkat až na tolik, že se nakonec vyoutuju jako lesba. Když jsem si začala víc a víc uvědomovat, že je něco špatně a že mě muži nepřitahují a jsem s nimi jen proto, že to tak prostě má být a tak je to přirozené, chtěla jsem konečně zkusit i něco víc než jen líbání a mazlení. Jenže… s kým? Svěřila jsem se téhle kamarádce, říkejme jí třeba Zdeňka a protože jsme byly obě v té době docela volnomyšlenkářské a i ona to chtěla zkusit, slovo dalo slovo a rozhodly jsme se strávit společně noc. Nebylo to špatné, a tak jsme v tom pokračovaly. Přitom jsme byly ale jen kamarádky, neočekávaly jsme od toho nic jiného a Zdeňka navíc pořád doufala, že se k ní vrátí bývalý přítel, do kterého byla stále zamilovaná. Dokonce jsme spolu jely na dovolenou, jako kamarádky a užívaly jsme si tam nejen spolu, ale i s místními kluky. Jednu noc spolu, druhou s nápadníky, kteří se o nás ucházeli. Pro mě to pak byla poslední zkušenost s mužem, už jsem se k nim nevrátila a od té doby uplynulo 8 let… Ona se po letech znovu zamilovala a má pětiletou dcerku, kterou vychovává s přítelem. Zajímavé je, že naše přátelství pokračovalo a pokračuje, seznámila jsem ji se svými přítelkyněmi a dodnes spolu máme skvělý vztah. Je ale fakt, že dnes si takové kamarádství s výhodami už nedokážu představit. Možná s heteračkou, která to bude brát čistě jen jako sex nebo úlet. Ale mezi dvěma lesbami to nevidím reálně. Dřív nebo později by si jedna z nich začala dělat naděje a dopadlo by to špatně, alespoň tak to vnímám já.