Aneta Langerová v Hlinsku
Aneta Langerová v Hlinsku – turné Na Radosti 15. 3. 2016 (foto: www.FotoPavlik.com)

15. března 2016 se konal Anetin čtvrtý koncert v rámci turné Na Radosti, tentokrát na úpatí hor Českomoravské vrchoviny, na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí Žďárských vrchů a Železných hor – v Hlinsku v Čechách. K mé veliké radosti ve měste, kde jsem prožila studentská léta a od mého bydliště, co by kamenem dohodil, takže jsem se nemohla neúčastnit. A věřte, že jsem dobře udělala, nebudu neskromná, když řeknu, že to byl jeden z nejnádhernějších zážitků mého života, protože tolik pozitivní energie jsem dlouho necítila. Proto mi dovolte se s vámi o tento zážitek podělit, třeba vás to nakopne a taky navštívíte Anetin koncert.

Přestože se koncert konal v Multifunkčním centru, které na první dojem působí spíše chladně, o negativních vibracích se nedá hovořit. Už u vstupu nás přepadla dobrá nálada, která nás neopustila do poslední chvíle. Paní u stánku s cédéčky, plakáty a parádními plecháčky či plackami se mile usmívala, barmanky zvesela lily dobré víno a různorodé osazenstvo sálu si očividně užívalo po celou dobu koncertu. Jestli se dá o někom po pár vteřinách říct, že je skromným a dobrým člověkem, pak rozhodně o Anet – od první vteřiny na jevišti před námi stála zpěvačka s velkým Z, přesto plná pokory a vděčnosti. Vlastně jsem ještě nezažila, aby na něčím koncertě nezaznělo jméno hlavní protagonistky a byla představena jen kapela – ano, opravdu i takové věci se dějí. Až mě mrzí, že se ta unikátní atmosféra nedá slovy popsat. Celý večer na mě působil téměř snově, strunné nástroje v kombinaci s osvětlením a kouřovými efekty mě nejednou přenesly mimo betonový prostor přímo do srdce přírody, která je ukrytá snad v každé notě alba Na Radosti.

Velikým překvapením pro mě byla kapela, která z koncertu výborné zpěvačky udělala doslova excelentní záležitost. Violoncello v rukou Doroty Barové v kombinaci s houslemi Veroniky Vališové a Vladana Malinjaka mi působilo husí kůži, nelze nezmínit, že hlas Doroty dokonale ladil s Anetiným zpěvem a celkový dojem povýšil ještě o stupeň výš. Úsměv Martina Kopřivy sedícího za bicími museli vidět i v poslední řadě. Upřímně nemohli turné pojmenovat líp, protože radost je to správné slovo, které čiší z každého člena kapely, když hraje na svůj nástroj – třeba i z Jakuba Vejnara, který hrál na baskytaru a Chapman Stick, a Jakuba Zitka kouzlícího na synthes a piano. A třešničkou na hudebním dortu byla hra na valchu.

Po takovém zážitku jsem si nedokázala představit, že by se dal večer ještě vylepšit, ale zázraky se dějí a mně se splnilo přání. Po koncertě se téměř celé Multifunkční centrum vyprázdnilo, ale přibližně dvacítka trpělivých obdivovatelů si počkala, až si Anet trochu odpočine a přijde za svými fanoušky – a dočkali jsme se :) Anet s úsměvem podepisovala pohledy, plakáty a cédéčka, fotila se na stokrát a rozhodně nikam nespěchala a s každým prohodila pár slov. Měla jsem štěstí, vyčkala jsem až do konce a mohla si s Anet příjemně popovídat nad skleničkou pivka, potykat si s ní a koneckonců ji i trochu vyzpovídat pro Queermag. Takže tady to máte, pár slov přímo pro vás :)

Jste super parta, celý koncert jste se usmívali a je vidět, že se Vám spolu skvěle spolupracuje. Jak se hledají Ti nejlepší parťáci?

„Dobrý tým se nepozná hned. Je třeba dát na intuici, jasně stanovit priority a také přemýšlet za celek, jak ti lidé budou pracovat spolu a co každé to spojení přinese, ale zároveň vezme. Velkou roli také hrají sympatie ať už lidské nebo pracovní.“

Vzhledem k tomu, že jsme se potkaly v Hlinsku, tak se nabízí otázka, co Vás sem přivedlo? Kdo vybírá místa, kde koncertujete?

„Místa vybíráme jednoduše. Samozřejmě záleží na tom, odkud se kdo ozve, ale také na tom, zda jsme na tom místě už někdy hráli, pokud ano a líbilo se nám tam, rádi se vracíme a pokud ne, jsme zase rádi, že můžeme poznat nové lidi a nová místa. Finální podobu turné dává dohromady můj bratr Nikola. Tak abychom nehráli na podobných místech často za sebou a všechny koncerty byly tak akorát rozložené do měsíců, které si řekneme.“

Měli jste čas se tu trochu porozhlédnout, nebo to tu dokonce někdo z Vás zná?

„V Hlinsku jsme tolik času neměli, jelikož jsme den předtím i potom měli další koncerty. Ale hrálo se nám hezky. Divadlo má skvělou atmosféru i akustiku. Všichni jsme byli spokojení i co se týče zázemí a milých lidí kolem.“

Máš své oblíbené místo? Kde se Ti líbí nejvíc a proč?

„Ráda hraju všude, vždy také záleží na publiku. Ráda jezdím třeba na Moravu, kde lidé umějí dávat najevo obecně víc svou radost. Ale opravdu se to liší tím, jací lidé se na koncertě sejdou.“

Když Tě nenajdeme na Tvém nejoblíbenějším místě, tak kde Tě fanoušci krom naplánovaného turné Na Radosti můžou vidět?

„Každý kraj má své přednosti. Někde jsou hory a kopce, jinde je rovina tak dlouhá, že má člověk pocit, že vidí do budoucnosti. Mám ráda skály, lesy, takovou krajinu najdu v Českém ráji, jindy mám chuť být na loukách a občas vyšlápnout nějaký vršek, pak se vydám do jižních Čech, na Šumavu. Všude dobře, doma nejlíp, proto se ráda vracím do středních Čech, kde znám mnoho krásných lesů a mýtin.“

Čemu se nejraději věnuješ, když nezpíváš?

„Mám ráda manuální práci, například práci se dřevem. Stále něco brousím a natírám a stloukám a vyrábím. Je to kreativní činnost, jejíž výsledek je hned vidět, narozdíl od hudby. Písně se nelze dotknout, prohlédnout si ji, zapamatovat si, jak vypadá, dá se v ní žít, cítit jí, a to je obrovský rozdíl. Proto mi manuální práce přináší velkou radost.“

Máš představu o tom, co bys dělala, kdybys nebyla zpěvačka?

„Studovala jsem obchodní akademii, zahraniční obchod, tak bych dělala asi něco v tom duchu, ale bavila by mě i produkční práce. Těžko říct, hudbu jsem dělala od mala a určitě bych u ní zůstala.“

Jak to dopadlo s tou valchou? (pozn.red. Během povídání si s Anet nad sklenkou pivka přišla řeč i na valchu, na níž při koncertě hráli, a na to, jak těžké dnes je sehnat dobrou valchu. Slovo dalo slovo a jedna z návštěvnic nabídla Anet valchy od své kamarádky)

„Milá paní Holubová nám sehnala od svých přátel dvě krásné valchy, které právě teď putují poštou a brzy na poště přistane balíček. Tímto paní Holubovou moc zdravím a ještě jednou ji jménem svým i celé naší kapely moc děkuju. Dobří a ochotní lidé žijí, to je na tom to nejhezčí.“

Chtěla bys něco vzkázat holkám, které čtou Queermag?

Nejen holkám, ale všem: „Buďte věrní svému srdci!“

A já jménem celé redakce Anet děkuji a přeji jí, aby jí to pořád tak krásně zpívalo a hlavně, aby byla šťastná a stále plná radosti :)